❦
# Pátek 2. prosince 1876
Pátek 2. prosince 1876
Vendredi 2 décembre 1876
Teta mi sama přinesla kávu; dala jsem vybalit několik kufrů a poprvé od cesty jsem byla zase sama sebou. V Rusku mi chybělo slunce, v Paříži šaty. Prosím, povšimněte si mého způsobu života. Balit, vybalovat, zkoušet, kupovat, cestovat. A pořád tak!
Ma tante m’apporta elle-même le café; je fis déballer quelques malles et je devins moi pour la première fois depuis mon voyage. En Russie le soleil me manquait, à Paris les robes. Je prie d’observer mon genre de vie. Emballer, déballer, essayer, acheter, voyager. Et c’est toujours ainsi !
Když jsem sešla do zahrady, našla jsem tam Pelikana s jeho doktorem Broussaisem, Ivanoffem — dědečkovým očním lékařem — generálem Wolfem, Bihovetzem a pak Anitchkoffovými.
En descendant au jardin je trouvai Pelikan avec son docteur Broussais, Ivanoff l’oculiste de grand-papa, le général Wolf et Bihovetz et puis les Anitckoff.
Musela jsem se ukázat a uspokojit své „maminky“, které jsou nadšené, že mě vidí tlustší. Považte, jaké štěstí. Ale opustila jsem je všechny, abych navštívila své ženy z rue de France. To bylo přijetí! Hlásily mi svatby, úmrtí, narození. Zeptala jsem se, jak jde obchod? Špatně, odpověděly.
Il fallut me montrer et contenter mes mères qui ne se sentent pas d’aise de me voir engraissée. Voyez-vous ce bonheur. Mais je les abandonnai tous pour voir mes femmes de la rue de France. Voilà un accueil ! On m’annonça les mariages, les morts, les naissances. Je demandai comment va le commerce ? Mal, répondit-on.
„Inu ovšem,“ zvolala jsem, „všechno jde špatně od té doby, co je Francie republikou!“
- Hé ! pardi, m’écriai-je, tout va mal depuis que la France est en République !
A pustila jsem se do toho. Když se doslechly, že jsem viděla Sněmovnu, ucouvly s velkou úctou — a pak se tísnily kolem mě. A já s rukou v boku jsem jim pronesla projev protkáný kletbami a nicejskými výkřiky a předvedla jim republikány s rukama ve zlatě lidu: „Jako mé ruce v této rýži!“ – a zabořila jsem tlapu do pytle rýže.
Et me voilà partie. Quand on apprit que j’avais vu la Chambre, on se recula avec un grand respect puis on s’empressa autour de moi. Et alors le poing sur la hanche je leur fis un discours entremêlé de jurons, d’exclamations niçoises, leur montrant les républicains avec leurs mains dans l’or du peuple : Comme mes mains dans ce riz ! et je plongeai ma patte dans un sac de riz.
„Hej, u čerta — k čemu jsou bohatí? Aby pomáhali chudým! Já nerozumím obchodu, vy malířství. Ne každý může vládnout. Truhlář Cera dělá svou práci, ale není schopen napsat zákon — stejně jako by Císař nedokázal vyrobit ani tu nejmenší šňupací tabatěrku. A obchod jde špatně a cizinci nepřijíždějí. Co do čerta — nikdo nechce riskovat hlavu a majetek!“
— Hé ! pardi, pourquoi sont faits les riches ? Pour aider les pauvres ! Moi, je n’entends rien au commerce, vous à la peinture. Tout le monde ne peut pas gouverner. Le menuisier Cera fait son affaire mais il n’est pas capable d’écrire une loi, de même que l’Empereur ne pourrait confectionner la moindre tabatière. Et le commerce va mal, et les étrangers ne viennent plus. Que diable, on ne veut pas risquer sa tête et sa fortune !
To je jen malá ukázka. Bezpochyby není žádná zásluha přesvědčit ženy, které nic nevědí a na vše kašlou, tím, že jim spletité věci vysvětlím na prostých příkladech — ale mé hloupé marnivosti zalichotilo, když jsem je slyšela šeptat v nicejském nářečí: „To je pravda — ale je to pravda! Kdyby to byl muž, udělali by z něj krále.“
C’est un petit échantillon seulement. Certes il n’y a aucun mérite à convertir des femmes qui ne savent rien et se fichent de tout, en leur expliquant les choses embrouillées par des exemples tout simples, mais ma sotte vanité fut chatouillée quand je les entendis murmurer en niçois : C’est vrai, mais c’est que c’est vrai ! si c’était un homme on en ferait un roi.
Ale mnohem víc mi lichotí, že jsem těm ženám vehnala slzy do očí, když jsem jim vyprávěla o neštěstích císařovny Eugénie1 a zvláště o jistém jejím výroku u umírajícího vojáka v nemocnici za epidemie. Sama jsem měla slzy v očích.
Mais ce qui me flatte bien plus c’est d’avoir fait venir les larmes aux yeux de ces femmes en leur racontant les malheurs de l’impératrice Eugénie et surtout certaine phrase d’elle auprès d’un soldat mourant à l’hôpital, pendant une épidémie. J’avais moi-même les larmes aux yeux.
Nejvíc je dojalo, když jsem jim, abych vysvětlila Napoleonovo postavení, vylíčila jejich krámky obsazené zločinci, kteří by se v nich usadili místo nich. Zkouším své síly, když hraji tyhle výstupy... proč? Kdybych aspoň byla muž...
Ce qui les attendrit surtout ce fut lorsque je leur montrai leurs boutiques envahies par des malfaiteurs qui s’y installeraient en leur lieu et place, pour expliquer la position de Napoléon. Je m’essaye en jouant ces scènes... pourquoi ? Si au moins j’étais homme...
Po tak dlouhé nepřítomnosti mě nebe Nice unáší a cítím, jak poskakuji, když dýchám ten čistý vzduch a hledím na to průzračné nebe.
Après une si longue absence le ciel de Nice me transporte et je me sens bondir en respirant cet air pur, en regardant ce ciel transparent.
Moře sotva postříbřené skrytým sluncem bez mraků — jemná teplá šeď — zářivá zeleň...
La mer à peine argentée par un soleil caché sans nuages d’un gris doux et chaud, la verdure éclatante...
Jak je to krásné a jak by bylo dobré žít v tom ráji.
Que c’est beau et qu’il ferait bon de vivre dans ce paradis.
Vydala jsem se na procházku po Promenádě a nedbala jsem ani na to, že jsem prostovlasá, ani na dost četné chodce; pak jsem se vrátila pro klobouk, vzala jsem s sebou tetu a Bihovetze, došla až k mostu du Midi a vrátila se neskonale smutná.
Je me mis à marcher sur la Promenade sans me soucier de ma tête découverte et d’assez nombreux passants, puis je rentrai mettre un chapeau et prenant ma tante et Bihovetz j’allai jusqu’au pont du Midi et revins d’une tristesse incomparable .
Měla jsem bílé šaty s náprsním štítkem vyšitým sfingou ve starých barvách na zlatě. Podobné štítky na kapsách a podobná stuha uvázaná kolem pasu. Rembrandtský klobouk s dlouhým perem — ne jako anglické klobouky ani ty, které člověk vídá pořád — odporné karikatury. A tvář tak svěží a hezká jako — snad — ta moje.
J’avais une robe blanche avec une plaque sur la poitrine brodée d’un sphinx de couleurs anciennes sur or. Des plaques semblables aux poches et un galon pareil noué autour de la taille. Un chapeau Rembrandt à longue plume (pas comme les chapeaux anglais ni ceux qu’on voit toujours, affreuses caricatures). Et une figure aussi fraîche et aussi jolie que la mienne peut-être.
Alespoň mi budou závidět potají — všechny ty dámy s vulgárními a křiklavými toaletami a všechny ty dívky v křiklavých šatech, ošklivě prostých, a přitom až příliš dámy.
Au moins on m’enviera en secret, toutes ces dames aux toilettes vulgaires et voyantes et toutes ces filles aux robes voyantes et laidement simples tout en étant trop dame.
Fuj! Ty hrůzy.
Fi ! les horreurs.
Jsem triviální.
Je suis triviale.
No, vskutku — rodina má své kouzlo. Hrálo se v karty, smálo se, pilo čaj. A mezi svými, obklopená svými milými psy, jsem se cítila naplněná pohodou.
Eh bien vraiment la famille a son charme. Un a joué aux cartes, on a ri, on a pris du thé. Et je me suis sentie pénétrée d’aise au sein des miens, entourée de mes chers chiens.
Victor se svou velkou černou hlavou, Pincio bílý jako sníh, Bagatelle, Prater... ti všichni se mi dívali do očí, a v tu chvíli... uviděla jsem ty starce hrající při jejich partiích, ty psy, tu jídelnu... Och! to mě tíží, dusí, chtěla bych utéct, zdá se mi, že mě spoutávají jako v nočním můře, nemohu!!!! Nejsem stvořena pro tento život, nemohu!
Victor avec sa grosse tête noire, Pincio blanc comme la neige, Bagatelle, Prater... tout cela me regardait dans les yeux et en ce moment... je vis les vieillards jouant aux faisant leurs parties, ces chiens, cette salle à manger... Oh ! cela m’oppresse, m’étouffe, je voudrais m’enfuir, il me semble qu’on m’enchaîne comme dans un cauchemar, je ne puis pas !!!! Je ne suis pas faite pour cette vie, je ne puis pas !
Na okamžik jsem pocítila jistou marnivost, když jsem mluvila o vážných věcech s těmi starci... ale koneckonců jsou to bezvýznamní starci — co mi na nich záleží?
Un instant j’ai éprouvé quelque vanité à parler de choses sérieuses avec les vieillards... mais après tout ce sont des vieillards obscurs, que me font-ils ?
Tak se bojím zůstat v Nice, že z toho šílím. Zdá se mi, že tato zima bude opět ztracena a já nic neudělám!
J’ai une telle peur de rester à Nice que j’en deviens folle. Il me semble que cet hiver sera de nouveau perdu et je ne ferai rien !
Zbavují mě prostředků k práci! To je vražda, to je hanebnost!!!!!!
On m’ôte les moyens de travailler ! Au meurtre, à l’infamie !!!!!!!
Bihovetz mi poslal velký koš květin a večer ho máma polila, aby je zachovala... No, tyto drobnosti mě přivádějí k nepříčetnosti.
Bihovetz m’a envoyé une grande corbeille de fleurs et le soir maman l’arrosa pour conserver les fleurs... Eh bien ces petits riens me mettent hors de moi.
Tato maloměšťácká strojenost mě přivádí k zoufalství!
Cette affectation de bourgeoisie me désespère !
Ach! Božské milosrdenství. Ach! Přísahám při nebeském Bohu, že si nedělám legraci!
Ah ! Miséricorde divine. Ah ! par le Dieu du ciel je vous assure que je ne plaisante pas !
Vrátila jsem se z pavilónu za kouzelného měsíčního svitu, který ozařoval mé růže a magnólie...
Je suis rentrée du pavillon par un clair de lune enchanteur éclairant mes roses et mes magnolias...
Ta ubohá zahrada, která mi nikdy nedala nic než smutné myšlenky a strašná zklamání.
Ce pauvre jardin qui ne m’a jamais donné que des pensées tristes et des dépits atroces.
Šla jsem nahoru k sobě s vlhkýma očima — smutná, velmi smutná.
Je suis remontée chez moi les yeux humides et triste bien triste.
Poznámky
Pozn. překl.: Císařovna Eugénie (1826–1920), manželka Napoleona III., po pádu Druhého císařství v roce 1870 žila v Anglii. ↩