❦
# Sobota 3. prosince 1876
Sobota 3. prosince 1876
Samedi 3 décembre 1876
Kněžna Souvoroffová navštívila mámu. Právě provdala dceru, a přesto je stále mladá a obdivuhodně krásná. Provedla jsem ji domem a ona se divila, že nezůstáváme v Nice, když tu máme tak příjemný domov.
La princesse Souvoroff est venue voir maman. Elle vient de marier sa fille et elle est toujours jeune et admirablement belle. Je lui montrai la maison et elle s’étonna que nous ne restassions pas à Nice ayant un chez-soi si agréable.
„Najdeme učitele,“ řekla mi, „najdeme vše, co budete chtít, a budu vám stát modelem — jen zůstaňte.“
— Nous trouverons des professeurs, me dit-elle, nous trouverons tout ce que vous voulez et je vous servirai de modèle, seulement restez.
Od nás šla ke konzulovi. Chce opět přijímat jako před osmi lety.
De chez nous elle alla chez le Consul. Elle veut recevoir de nouveau comme il y a huit ans.
Mohla by snad... ale je to zbytečné — musím vážně studovat.
Elle pourrait peut être.... mais c’est inutile je dois étudier sérieusement.
Ó bído!
0 misère !
Šla jsem s tetou zaplatit účty.
Je suis allée avec ma tante payer les notes.
Vzpomínka na Řím mě omamuje... ale nechci se tam vrátit jako minulou zimu... ne, ne... bylo by to strašné.
Le souvenir de Rome me fait pâmer... mais je ne veux pas y retourner comme l’hiver dernier... non, non... ce serait affreux.
Zkusme Paříž...
Essayons de Paris...
Ó Říme! Proč tě nemohu znovu uvidět — nebo zde zemřít. Zadržuji dech a natahuji se, jako bych chtěla dosáhnout až do Říma.
0 Rome ! Que ne puis-je la revoir ou bien mourir ici. Je retiens mon souffle et je m’étire comme si je voulais m’allonger jusqu’à Rome.
Paní Souvoroffová, ta je šťastná! O nikom se nemluví tak špatně jako o ní — a přesto ji zdraví a vyhledávají víc než kohokoli jiného.
Mme Souvoroff est heureuse, elle ! On en médit comme de personne et on la salue et on la recherche plus que personne.
„Se svou osobou, výdaji a způsobem života byste měla mít Nici takhle v hrsti — a zatím... na vašem místě bych tu nezůstala čtyřiadvacet hodin!“
— Avec votre personne, vos dépenses et votre vie, vous devriez tenir Nice comme ça et au contraire... à votre place je n’y resterais pas vingt-quatre heures !
To jsou slova Mouzayové.
Voilà les paroles de Mouzay.
Tolik povzdechů!
Que de soupirs !