❦
Úterý 7. listopadu 1876 (26. října)
Mardi 7 novembre 1876 (26 octobre)
škrtnuto[Zrušen 1 řádek]
[Une ligne cancellée]
Rozbila jsem si zrcadlo! Smrt nebo velké neštěstí.
J’ai cassé mon miroir! Mort ou grand malheur.
Z té pověry mě mrazí, a když se člověk podívá z okna, zamrazí ho ještě víc. Všechno je bílé pod perlově šedým nebem. Takový obraz jsem už dlouho neviděla.
Cette superstition me glace et quand on regarde par la fenêtre on est encore plus glacé. Tout est blanc sous un ciel gris perle. Il y a longtemps que je n’ai vu un pareil tableau.
Paul s onou mládí vlastní dychtivostí ukazovat nováčkům něco nového dal zapřáhnout malé sáňky a celý vítězoslavný mě vzal na projížďku.
Paul, avec cette avidité naturelle de la jeunesse, de montrer aux nouveaux du nouveau, fit atteler un petit traîneau et m’emmena promener tout triomphant.
Ty sáňky jsou pěkně drzé, že si tak říkají; je to prostě pár ubohých polen stlučených dohromady, vycpaných senem a přikrytých kobercem. Kůň šel těsně před námi a metal nám sníh do tváře, do rukávů, do pantoflí, do očí.
Ce traîneau est bien impertinent de s’appeler ainsi, c’est tout bonnement quelques misérables bûches clouées ensemble remplies de foin et recouvertes d’un tapis. Le cheval, étant très près, nous lançait la neige au visage, dans les manches, dans mes pantoufles, dans les yeux.
„To je ono,“ řekla jsem bratrovi, „nech nás, mezi čtyřma očima se usmíříme, Pacha se na mě totiž zlobí.“
- C’est ça, dis-je à mon frère, laisse-nous, en tête à tête nous ferons notre paix car Pacha m’en veut.
„Řekněte,“ pokračovala jsem pak, „zlobíte se na mě?“
- Dites, repris-je ensuite, vous m’en voulez ?
„Ale ne... dala jste mi rady, vyhubovala jste mi a... jestli si to zasloužím...“
- Mais non... vous m’avez donné des conseils, vous m’avez grondé et... si je le mérite...
„Zčásti, ale vypadáte nešťastně, chci se s vámi usmířit. Nuže?“
- En partie, mais vous avez l’air malheureux, je veux me réconcilier avec vous. Eh bien ?
„Ach, Mousse, jak se s vámi usmířit!“
- Ah ! Mousse, comment vous réconcilier !
„Mousse, včera jste mi řekla, že za jistou věc bych si zasloužil pohlavek.“
- Mousse, vous m’avez dit hier que pour une certaine chose je méritais d’être souffleté.
„Řekla.“
- J’ai dit.
„Proč to?“
- Pourquoi est-ce ?
„Nikdy mi nic neříkáte, a já vám nechci nic říct.“
- Vous ne me dites jamais rien et je ne veux rien vous dire.
„Já vím!“
- Je sais !
„Ale jděte!“
- Bah!
„Je to kvůli té věci, že...“
- C’est pour la chose que...
„Že?“
- Que ?
„Protože jsem vám řekl, že vás miluji.“
- Parce que je vous ai dit que je vous aimais.
„Takže to víte!“
- Vous savez donc !
„Myslíte, že lžu?“
- Vous pensez que je mens ?
„Ano!“
- Oui!
„Ne, Mousse, nelžu, přísahám vám.“
- Non, Mousse, je ne mens pas, je vous le jure.
A jeho hlas zněl tak dojemně, že jsem na něj pohlédla úkosem a řekla:
Et son accent fut si touchant que je le regardai de côté et je dis :
„Cože! To ještě nepřešlo?“
- Comment ! cela n’est pas passé ?
„Ne.“
- Non.
„Ale brzy to přejde?“
- Mais ça passera bientôt ?
„Nikdy.“
- Jamais.
„Ach, tím lépe... vždyť vy to, víte, vůbec nedokážete... Takže jsem vaše první vášeň?...“
- Ah ! tant mieux... c’est que voyez-vous vous ne le pouvez aucunement... Alors je suis votre première passion ?...
„Ano.“
- Oui.
„To mi lichotí.“
- C’est flatteur pour moi.
Nastalo ticho.
Il se fit un silence.
„Řekla jste mi, abych jel do ciziny zároveň s vámi,“ řekl najednou zelený muž.
- Vous m’avez dit de venir à l’étranger en même temps que vous, dit tout à coup l’homme vert.
„Ano, a ne z rozmaru, prokázal byste mi laskavost, kdybyste jel, a vy nechcete! Nic pro mě neuděláte, pro koho byste tedy něco udělal!“
- Oui et pas par caprice, vous me feriez une grâce en venant, et vous ne voulez pas ! Vous ne faites rien pour moi, pour qui ferez-vous donc !
„Ech, dobře víte, proč jet nemohu.“
- Eh ! vous savez bien pourquoi je ne peux pas venir.
„Ne.“
- Non.
„Ale, dobře to víte.“
- Oh ! vous savez bien.
„Docela prostě, vážím si vás a je mi líto, že jsem vás připravila o úctu, kterou jste ke mně choval... protože... už ke mně úctu nechováte?“
- Tout simplement, je vous estime et je suis désolée de vous avoir fait perdre le respect que vous me portiez... car... vous ne me respectez plus ?
„Ale ano.“
- Si.
„Ne, řekněte... no ovšem, zase se necháte prosit.“
- Non, dites..... bon vous allez encore vous faire prier.
„Ne, jsem blázen, že začínám, co nemohu dokončit, začnu mluvit a nemohu!“
- Non, je suis fou de commencer ce que je ne puis achever, je commence à dire et je ne puis pas !
„To mě zlobí.“
- Ça m’ennuie.
„Ale vždyť to víte... je to proto, že kdybych odjel s vámi, dál bych vás viděl, a to mě strašně bolí!“
- Mais vous le savez... c’est parce qu’en partant avec vous je continuerai de vous voir et que cela me fait un mal affreux !
„A proč?“
- Et pourquoi ?
„Protože... vás miluji.“
- Parce que...je vous aime.
„Pořád ještě?“
- Encore ?
„Ach!“
-Oh !
„Nuže tedy pojeďte, tak se vyléčíte; když mě budete vídat víc, objevíte spoustu nedostatků, možná i neřesti, uvidíte, jakou mám hroznou povahu, a budete toho mít dost.“
- Eh bien venez, c’est le moyen de guérir, en me voyant davantage vous découvrirez une quantité de défauts, des vices peut-être, vous verrez mon affreux caractère et vous en aurez assez.
„Ach, to je ale věta jako vytištěná a naučená nazpaměť.“
- Oh ! que voilà une phrase imprimée et apprise par cœur.
začerněnoTen malý myslí na hraní.
- Le petit pense à jouer.
„To právě říkám.“
- C’est ce que je dis.
„Vlastně máte pravdu, řekla jsem nesmysl, a jen pro formu. Jsem přesvědčená, že čím víc mě kdo vidí, tím víc mě miluje. Ale kdybyste jel, prokázal byste mi službu!“
- Au fait vous avez raison, j’ai dit un non-sens, et pour la forme seulement. Je suis persuadée que plus on me voit plus on m’aime. Mais en venant vous me rendriez un service !
„Já, že bych vám byl užitečný!“
- Moi, vous être utile !
„Ano.“
- Oui.
„Ne, nemohu jet... [Zrušen 1 řádek] budu se na vás dívat zdálky.“
- Non, je ne peux pas venir... [Une ligne cancellée] je vous regarderai de loin.
„A kdybyste věděla,“ pokračoval hlasem něžným a srdcervoucím, „kdybyste věděla, co někdy vytrpím. Člověk musí mít mou mravní sílu, aby se vždycky zdál stejný a klidný. Až vás už nebudu vídat...“
- Et si vous saviez, reprit-il d’une voix douce et navrante, si vous saviez ce que je souffre quelquefois. Il faut avoir ma force morale pour paraître toujours le même et calme. Ne vous voyant plus...
„Zapomenete na mě.“
- Vous m’oublierez.
„Nikdy.“
- Jamais.
„Ale co potom?“
- Mais alors?
Z mého hlasu zmizel každý nádech posměchu, byla jsem dojatá...
Mon accent avait perdu toute teinte de raillerie, j’étais touchée...
„Nevím,“ řekl, „jenom mě tenhle stav věcí příliš bolí.“
- Je ne sais pas, dit-il, seulement cet état de choses me fait trop mal.
Chudák...
- Pauvre...
Hned jsem se opravila, taková lítost je urážka.
Je me repris aussitôt, cette pitié est une insulte.
Proč je tak rozkošné poslouchat, jak se vám někdo zpovídá z utrpení, které jste mu sama způsobila? Čím je kdo nešťastnější z lásky k vám, tím jste šťastnější.
Pourquoi est-ce si délicieux d’entendre les confessions des souffrances qu’on cause ? Plus on est malheureux d’amour pour vous, plus vous êtes heureuse.
Nesnáším, když se Pacha tváří vesele... připadá mi to jako uzurpace.
Je déteste quand Pacha parait gai... cela me semble une usurpation.
Ale hned v tu chvíli mě něco napadlo a v duchu jsem si nachystala celou malou, velmi slavnostní scénu; předem jsem se na ni těšila, protože by nikomu neublížila.
Mais dès cet instant j’eus une idée et je m’arrangeai dans l’esprit toute une petite scène très solennelle, et je m’en réjouissais d’avance car elle ne ferait de mal à personne.
„Dejte mi něco na památku,“ řekl mi.
- Donnez-moi quelque chose en souvenir de vous - me dit-il.
Připravila jsem památku hodnou mne i zeleného muže.
Je préparai un souvenir digne de moi et de l’homme vert.
Otec je naprosto okouzlující, směje se, povídá si, baví se.
Mon père est tout à fait charmant, il rit, il cause, il s’amuse.
Když jsem za ním přišla, ležel ještě v posteli a požádal mě, abych přivedla chlapce a zůstala u něho v pokoji. Střílel z revolveru a na počest povedené rány se pilo šampaňské. Pacha, kterému nebylo dobře, se vytratil, Paul šel hned za ním, chtěla jsem udělat totéž, ale otec mě zdržel ještě dlouho. Jistě mu křivdím, ale bojím se ho a z cesty s ním o samotě mám strach.
Comme je vins le trouver dans son lit il me pria d’amener les garçons et de rester dans sa chambre. Il tira de son revolver et on bu du champagne en l’honneur d’un beau coup. Pacha, malade s’esquiva, Paul le suivit de près, je voulus en faire autant mais mon père me retint longtemps encore. J’ai sans doute tort, mais il me fait peur, et le voyage en tête à tête m’effraye.
Konečně jsem mohla jít nahoru k sobě, byla jsem netrpělivá, a nejprve jsem se ujistila, že okno červeného domu je pořád osvětlené; pak jsem řekla Victorovi, ať mi okamžitě přivede pana Paula Apollonovitche.
Enfin je pus monter chez moi, j’étais impatiente et d’abord je m’assurai que la fenêtre de la maison rouge était toujours éclairée, alors je dis à Victor de m’amener aussitôt M. Paul Apollonovitch.
Četla jsem, když vešel...
Je lisais lorsqu’il entra...
„Proč jste přišel?“
- Pourquoi êtes-vous venu ?
„Dala jste si pro mě poslat.“
- Vous m’avez fait demander.
„A včera?“
- Eh hier ?
„Včera jsem si myslel, že Amalia lže, tolik se přitom šklebila.“
- Hier j’ai cru qu’Amalia mentait tant elle a fait de grimaces.
„Dlouho vám to trvalo.“
- Vous êtes lent à venir.
„Ležel jsem... dovolíte, abych se posadil?“
- J’étais couché... permettez-vous de m’asseoir ?
„Jistě. Zavolala jsem vás, abych vás poprosila, abyste jel s námi. Otec nechce vzít Paula. Pojeďte.“
- Certes. Je vous ai appelé pour vous prier de venir avec nous. Mon père ne veut pas emmener Paul. Venez.
„Já...“
- Je...
„Nemůžete. Víme to. Už vás neprosím. Dost!“
- Vous ne pouvez pas. Nous le savons. Je ne vous en prie plus. Assez !
Celá má scéna byla pokažená, už to vůbec nešlo.
Toute ma scène était dérangée, ça n’allait plus du tout.
Nasadila jsem inkviziční výraz, jako někdo, kdo se chystá náramně se pobavit nějakou zlomyslností.
Je pris un air d’inquisition ou comme une personne qui s’apprête à bien s’amuser d’une méchanceté.
„Takže mám tu čest být vaší první vášní?“
- Alors, j’ai l’honneur d’être votre première passion ?
„To je skvělé! Jste lhář.“
C’est admirable ! Vous êtes un menteur.
„Protože se mi nemění hlas a protože nepláču! Mám železnou vůli, nic víc.“
- Parce que ma voix ne change pas de ton et parce que je ne pleure pas ! J’ai une volonté de fer, voilà tout.
„A já vám chtěla dát... něco.“
- Et moi qui voulais vous donner... quelque chose.
„Co?“
- Quoi ?
„Tohle.“
- Ça.
A ukázala jsem mu malý obrázek Panny Marie, který mi visel na krku na bílé stužce.
Et je lui montrai une petite image de la Vierge suspendue à mon cou par un ruban blanc.
„Dejte mi ten obrázek.“
- Donnez-moi cette image.
„Ale, ale!“
- Hé, hé !
„Dejte mi ho.“
- Donnez-la moi.
„Nezasloužíte si ho.“
- Vous ne la méritez pas.
„Ach, Mousse,“ vzdychl, „ujišťuji vás, že si ho zasloužím.“
- Eh Mousse, fit-il en soupirant, je vous assure que je la mérite.
„Hm.“
- Hum.
„Chápu, co chcete říct. Ale šílené lásce, jak se říká, nerozumím. To, co cítím, je psí oddanost, bezmezná věrnost...“
- Je comprends ce que vous voulez dire. Mais je ne comprends pas d’amour fou comme on dit. Ce que je sens c’est un attachement de chien, un dévouement sans bornes...
„Přistupte blíž, mladý muži!“
- Approchez, jeune homme !
Myslel, že ho chci zatahat za vlasy, a ustoupil. Můj efekt byl „v čudu“.
Il crut que je voulais le tirer par les cheveux et s’éloigna. Mon effet était “flambé ».
„Nuže... mladý muži, vy se bojíte! Jsem snad tak hrozná? Podívejte, vypadám jako jeptiška a tahle židle je jako zpovědnice. Tak co, chcete se vyzpovídat, můj synu? A pak vám udělím své požehnání.“
- Ça... jeune homme, vous avez peur ! Suis-je donc si redoutable, voyez j’ai l’air d’une religieuse, et cette chaise semble un confessional. Ça voulez-vous vous confesser, mon fils ? Et alors je vous donnerai ma bénédiction.
„Vaše požehnání?“
- Votre bénédiction ?
„Své pravé. Jestli vás nechávám takhle mluvit, je to proto, abych trochu poznala, co cítí ti, kdo milují; protože dejme tomu, že se jednoho dne zamiluji... budu přece muset rozpoznat příznaky.“
- Ma vraie. Si je vous fais parler ainsi c’est pour savoir un peu ce que sentent ceux qui aiment, car supposez que je me mette à aimer un jour... il faudra bien que j’en reconnaisse les symptômes.
Tohle jsem si vůbec nepřipravila, ale co naplat!
Ce n’est pas du tout cela que j’avais préparé, mais que faire !
„Dejte mi ten obrázek,“ řekl zelený muž, který z něj nespouštěl oči.
- Donnez-moi cette image - dit l’homme vert qui ne la quittait pas des yeux.
„Tak pojďte blíž.“
- Approchez alors.
Poklekl na židli, jejíž opěradlo mi sloužilo jako opěrka pro ruku, a chtěl si obrázek vzít, ale zadržela jsem ho:
Il s’agenouilla sur la chaise dont le dossier me servait d’appui-bras, et voulut prendre l’image, mais je l’arrêtai :
„Ne, ne, na krk.“
- Non, non, au cou.
A pověsila jsem mu ho na krk, ještě celý teplý ode mne.
Et je la lui passai au cou toute chaude encore de moi.
„Ach,“ řekl, „za to děkuji, mockrát děkuji!“
- Oh ! fit-il, pour cela, merci, bien merci !
A poprvé mi políbil ruku sám od sebe.
Et il me baisa la main tout seul pour la première fois.
A tak si hraji víc než kdy jindy na Lásku a na Jeptišku.
Voilà que je joue plus que jamais à l’Amour et à la Religieuse.
Amen.
Amen.