❦
Pondělí 6. listopadu 1876 (25. října)
Lundi 6 novembre 1876 (25 octobre)
škrtnuto[Zrušeny 2 řádky]
[Deux lignes cancellées]
Ve snu jsem viděla dva kardinály Antonelli, jednoho celého v červeném a druhého celého v černém, podobného ďáblovi. Zdálo se mi o Pietrovi, v divadle, a potom... o Audiffretovi.
J’ai vu deux cardinaux Antonelli en rêve, un tout en rouge, et l’autre tout en noir et semblable au diable. J’ai rêvé de Pietro, au théâtre puis... d’Audiffret.
Otec je zase hodný a já jsem klidnější.
Mon père est redevenu bon et je suis moins inquiète.
Nevím, jak jsme přišli na řeč o koupání, a zeptala jsem se Pachy, jestli se myje každý den.
Je ne sais comment on vint à parler de se baigner et je demandai à Pacha s’il se lavait tous les jours.
„Ano,“ odpověděl, „když jsem doma.“
- Oui, répondit-il, quand je suis chez moi.
Fuj, hrůza! To tedy jsou muži, kteří se nemyjí každý den? A pak je milujte, opřádejte je poezií! A... vdáváme se za lidi, kteří se myjí jen každý třetí den! Ale... a... och! fuj...
Fi ! l’horreur, alors il y a des hommes qui ne se lavent pas tous les jours ? Aimez-les donc après cela, poétisez-les ! Et... on épouse des gens qui ne se lavent que tous les trois jours ! Mais... et... oh ! fi...
Když jsem jednou začala, už jsem se nezastavila, a aniž bych řekla přesně to, co jsem právě napsala, zasypala jsem ho výčitkami, radami a posměšky všeho druhu, a celou tu spršku schytal Pacha. Vlastně... možná mě mrzelo, že za mými představami zaostává.
Partie de là je ne m’arrêtai plus et, sans dire précisément ce que je viens d’écrire, je me répandis en reproches, en conseils en moqueries de tous genres et ce fut Pacha qui reçut l’averse. Au fait... j’étais peut-être contrariée de le trouver moins que je me le suis imaginé.
„A teď jděte spát!“
- Et à présent allez dormir !
„Nuže,“ pokračovala jsem, „nepodáte mi ruku!“
- Eh bien, repris-je, vous ne me tendez pas la main !
„Och, ne, proč? Dřív ano, ale teď jste mi lhostejný, Michel nebo Pacha. Mýlila jsem se, když jsem si vás vážila víc. Dobrou noc.“
- Oh ! non, pourquoi ? Avant, oui, et à présent vous m’êtes indifférent, Michel ou Pacha. Je me suis trompée en vous estimant mieux. Bonsoir.
Později jsem chtěla tu scénu napravit a poslala jsem Amalii pro zeleného muže, ale nepřišel, a tak jsem svou drobnou koketerii vynaložila nadarmo... bílá kutna, rozpuštěné vlasy... klášterní vzhled.
Plus tard je voulus corriger cette scène et j’envoyai Amalia chercher l’homme vert qui ne vint pas, et j’en fus pour mes petits frais de coquetterie... un froc blanc, des cheveux épars... un air de couvent.