❦
Středa 8. listopadu 1876 (27. října)
Na zemi leží aršín1 sněhu, ale je jasno a krásně. Znovu jsme se vydali na projížďku, tentokrát na větších saních, stejně špatně vystrojených, protože sníh ještě není dost pevný, aby unesl těžké sáně s železnými ližinami.Mercredi 8 novembre 1876 (27 octobre)
Paul kočíroval, a kdykoli Pacha seděl nejnepohodlněji, pustil koně plným tryskem, takže nás zasypávali sněhem, zelený muž křičel a má velectěná osoba se smála.
Paul conduisait et profitant des moments où Pacha était le plus mal assis, il lançait les chevaux à fond de train nous éclaboussant de neige et faisant crier l’homme vert et rire ma vénérée personne.
Vozil nás po mizerných cestách a takovými závějemi, že jsme jen prosili o milost a smáli se.
Il nous mena par de sales chemins et dans de tels amas de neige que l’on ne fit que demander grâce et rire.
Projížďka na saních, ať je člověk sebevážnější, vždycky připomíná dětskou hru.
La promenade en traîneau, quelque sérieux qu’on soit, semble toujours un jeu d’enfant.
Zima mě už tolik neděsila, měla jsem na sobě jen kožich a vydrovou čapku, a tak se mi volněji hýbalo i volněji mluvilo.
Le froid m’épouvantait moins, je n’avais que ma pelisse et une toque de loutre, cela rendait mes mouvements plus libres et mes paroles aussi.
Zkrátka, když nebylo nic lepšího, koketovala jsem s Pachou – a s rozmyslem.
Bref, faute de mieux j’ai été coquette avec Pacha avec préméditation.
Večer jsem si sedla ke klavíru a otec přišel zpívat árie z „Modrovouse“, ale té zatracené muziky už jsem měla dost, a tak jsem zahrála čtení Venušina dopisu, rozkošné číslo z „Krásné Heleny“. Však je také „Krásná Helena“ okouzlující dílo – Offenbach tehdy teprve začínal a ještě nezpustl tím, že by chrlil operety za dva groše.
Le soir je me mis au piano et mon père vint chanter des airs de Barbe-Bleue mais lasse de cette fichue-musique je jouai la lecture de la lettre de Vénus, un adorable morceau qui se trouve dans “La Belle Hélène”. Mais “La Belle Hélène” est une composition ravissante, Offenbach commençait et on s’était pas encore encanaillé à force de faire des opérettes à deux sous.
Ta hudba vyhnala otce a přivábila Pachu. Zahrála jsem ji pro něj, je to jeho oblíbená skladba.
Cette musique chassa mon père et amena Pacha. Je le jouai pour lui, c’est son morceau favori.
Hrála jsem velmi dlouho... už nevím co, něco pomalého a vášnivého, něžného a rozkošného, jaké dovedou být jen Mendelssohnovy Písně beze slov, když jim člověk dobře porozumí.
Je jouai fort longtemps... je ne sais plus quoi, quelque chose de lent et de passionné, de tendre et d’adorable, comme les romances sans paroles de Mendelssohn bien comprises peuvent seules être.
„To je krásné...“ řekl můj posluchač a přisedl blíž, ale přece jen v uctivé vzdálenosti.
- Comme c’est beau... dit mon auditeur en venant s’asseoir plus près, mais à distance.
„Ano, je to krásné,“ odpověděla jsem.
- Oui c’est beau., répondis-je.
„Vidíte, že mám vkus...“
- Vous voyez bien que j’ai du goût...
„Ano, v hudbě, kdežto v jiných věcech...“
- Oui en musique tandis qu’en autres choses...
„Ovšem, když se mi líbíte vy...“
- Aussi, puisque vous me plaisez...
Prudce jsem se otočila.
Je me retournai vivement.
„Ano,“ řekla jsem.
- Oui, dis-je.
„Dáte si čaj?“ zeptal se.
- Vous prendrez du thé ? demanda-t-il.
„Pojďme.“
- Allons.
„Máte rád hudbu?“ zeptala jsem se, když jsem v salonu usedla k čaji.
- Vous aimez la musique ? demandai-je en m’asseyant au salon devant le thé.
„Velmi.“
- Beaucoup.
Byl úplně rozměklý, cítila jsem se volně, ale vzpomněla jsem si na toho příšerného Antonelliho, nechala jsem se líně sklouznout do polštářů divanu a pomalu jsem se rozhovořila o „té urážce, o které víte“. Nikoho jsem nejmenovala a nic dalšího jsem neřekla... A když se vyptával, odpověděla jsem jen:
Il était tout à fait ramolli, j’étais à mon aise, mais me souvenant de l’horrible Antonelli je me laissai mollement glisser sur les coussins du divan et peu à peu parlai de “cette insulte que vous savez”. Sans nommer personne et sans rien dire d’autre... Et comme il me questionnait je répondis seulement :
„Kdybyste věděl, co mi ten člověk chtěl udělat, roztrhal byste ho na kusy.“
- Si vous saviez ce que cet homme a voulu me faire vous le déchireriez en morceaux.
„Ach!“ vykřikl s tou prudkostí, která je mu vlastní a která působí strojeně, „proč tak mluvíte? To abych si nechal rozbít hlavu.“
- Ah ! s’écria-t-il avec cette violence qui lui est propre et qui semble affectée, pourquoi parler ainsi ? C’est pour me faire casser la tête.
Vypila jsem čtyři šálky čaje a mluvili jsme o hudbě.
Je pris quatre tasses de thé en parlant de musique.
„Má na mě velký vliv,“ řekl zelený muž, „cítím se celý podivně [Zrušené slovo]. Působí na mě tak... sentimentálně... a když ji člověk poslouchá, řekne, co by se jinak nikdy neodvážil říct.“
- Elle a une grande influence sur moi, dit l’homme vert,je me sens tout étrange [Mot cancellé]. Elle me produit un effet... sentimental... et en l’écoutant on dit ce qu’on n’oserait jamais dire autrement.
„Je to zrádkyně, Pacho, mějte se před Hudbou na pozoru, svede člověka k lecčemu, co by s chladnou hlavou neudělal. Uchvátí vás, omotá, strhne... a pak, a pak je to hrozné.“
- C’est une traîtresse, Pacha, méfiez-vous de la Musique, elle fait faire bien des choses qu’on ne ferait pas la tête reposée. Elle vous empoigne, vous entortille, vous entraîne... et puis et puis c’est terrible.
Mluvila jsem o Římě a o somnambulovi Alexisovi; Pacha poslouchal a vzdychal ve svém koutě, a když se přiblížil ke světlu, výraz jeho tváře mi řekl víc než všechna slova světa... jak ten ubohý chlapec trpí.
Je parlai de Rome et du somnambule Alexis, Pacha écoutait et soupirait dans son coin et quand il s’approcha de la lumière l’expression de sa figure me dit plus que toutes les paroles du monde... ce que le pauvre garçon souffrait.
(Všimněte si té dravé ješitnosti, té dychtivosti přesvědčit se o spoušti, kterou člověk způsobil. Jsem obyčejná koketa, anebo ne – žena, a to je vše.)
(Remarquez cette vanité féroce, cette avidité de constater des ravages dont on est la cause. Je suis une vulgaire coquette ou bien., non, femme, voilà tout).
„Jsme dnes večer nějak melancholičtí?“ řekla jsem tiše.
- Nous sommes mélancolique ce soir ? dis-je doucement.
„Ano,“ odpověděl s námahou, „vy jste hrála a já nevím... mám horečku, myslím.“
- Oui, fit-il avec effort, vous avez joué et je ne sais, j’ai la fièvre, je crois.
„Jděte spát, příteli, já půjdu nahoru, jen mi pomozte odnést ty knihy.“
- Allez dormir, mon ami, je vais monter, seulement aidez-moi à porter ces livres.
Fuj! To ošklivé chvástání! Prosím vás, neobviňujte mě, obviňuji se sama, a pak – není to moje vina.
Fi ! la sale vantardise ! Je vous en prie ne m’accusez pas, je m’accuse bien moi-même et puis ce n’est pas ma faute.
Tento světec je mučen, místo aby byl potrestán nějaký Audiffret. Venuše je nespravedlivá.
On martyrise ce saint au lieu de punir un Audiffret. Vénus est injuste.
Na co myslím? Jak se pomstít Antonellimu, anebo jak spatřit velkoknížete Mikuláše –
A quoi je pense ? A me venger d’Antonelli ou bien à voir le grand-duc Nicolas-
Poznámky
Pozn. překl.: Aršín (rusky аршин): stará ruská délková míra, 71,12 cm. Marie tedy myslí zhruba sedmdesát centimetrů sněhu. ↩