❦
Neděle 5. listopadu 1876 (24. října)
Sál je posetý hadříky, konečně se balí. Navzdory svému přesvědčení se otci vyhýbám, napjaté vztahy mi nesvědčí a nevidím důvod jeho vzteku.Dimanche 5 novembre 1876 (24 octobre)
„Ztratila jsem k vám všechnu úctu, dopustil jste se malé podlosti, a navíc jste odolal všem mým prosbám; budete toho litovat, protože se dokážu rozzlobit doopravdy.“
- J’ai perdu tout estime pour vous, vous avez fait une petite bassesse, et pour comble vous avez résisté à toutes mes prières, vous le regretterez car je pourrai me mettre en colère pour de bon.
To byla včera má poslední slova. Dnes ráno jsem na to už nemyslela, ale Pacha, myslím, ano, takže vypadal sklíčeně, a já triumfovala, kdoví proč.
Ce furent mes dernières paroles hier. Ce matin je n’y pensais plus mais je crois que Pacha y pensait lui, si bien qu’il semblait découragé et que je triomphais, on ne sait pourquoi.
Nakonec ke mně přistoupil a řekl, že poruší své čestné slovo, ale že už to nevydrží. Vlastně o nic nešlo: viděl Michela slepovat kousky dopisu, který jsem roztrhala, to je vše.
Enfin il s’approcha de moi et me dit qu’il allait violer sa parole d’honneur mais qu’il n’en pouvait plus. Au fait ce n’était rien, il avait vu Michel coller ensemble les morceaux d’une lettre déchirée par moi, voilà tout.
„Nuže, děkuji, teď vám zase já řeknu tu vaši podlost.“
- Eh bien merci, je vais vous dire à présent votre vilenie à vous.
„Mluvte, ale jakou podlost?“
- Dites, mais quelle vilenie ?
„Och, podle vás skoro nic, a tím líp, ale budiž. Chápu, když člověk jde na vlastní účet, ale kvůli jiným! fuj. Když mi to řekli, odpověděla jsem: to není pravda. Protože vám tam opravdu svěřili nízkou úlohu, a role hlídače mi připadá pro mladíka vašeho věku dost ponižující, a pak... zkrátka, i když to není zločin, je to ošklivé. A nemyslete si, že jsem nespravedlivá nebo že to říkám proto, že... !!“
- Oh ! presque rien selon vous, et j’aime mieux, mais enfin voici. Je comprends qu’on aille pour son propre compte mais pour les autres ! fi. Quand on me l’a dit j’ai répondu : ce n’est pas vrai. Car vraiment on vous avait confié là une basse fonction et la position de gardien me paraît assez dégradante pour un garçon de votre âge et puis... enfin sans être un crime c’est laid. Et ne pensez pas que je sois injuste ou que je le dise parce que... !!
Dokonale mi porozuměl; narážela jsem na jednu příhodu: za mé nepřítomnosti dostala Durocherová strach z nočního tuláka a Pacha šel na Bashkirtseffův pokyn s polským správcem přespat u ní. Padl tím na zeleného muže jakýsi stín a nemohla jsem mu to neříct, to naopak mě to mrzelo a ten poctivý mladík v mých očích podivně ztratil.
Il m’a parfaitement comprise, je faisais allusion à une aventure, pendant mon départ la Durocher prit peur d’un rôdeur nocturne et Pacha alla avec l’intendant polonais coucher chez elle par commission de Bashkirtseff. Cela jeta comme une ombre sur l’homme vert et je ne pus ne pas le lui dire, cela par contre faisait de la peine et l’honnête garçon était singulièrement amoindri.
Ale místo aby ho má řeč zdrtila, zdálo se, že se uklidnil, a řekl mi, že to není pravda.
Mais loin d’être confondu par mon discours il sembla tranquillisé et me dit que ce n’était pas vrai.
„Nebylo to tak, jak říkáte... Jestli jsem tam šel... bylo to se strýcem; je to špatné, ale nemohu se stavět na odpor, jinak bych zpřetrhal všechny vztahy... nemohu se stavět na odpor, když mě tu vždycky měli rádi... kdežto to, co říkáte vy...“
- Ça n’a pas été comme vous dites... Si j’y suis allé... ce fut avec mon oncle, c’est mal mais je ne puis pas aller en travers sous peine de briser toutes les relations... je ne puis pas aller en travers ayant toujours été aimé ici... tandis que ce que vous dites...
„Ale ano, ale ano, je to pravda, a jak hrdinské to bylo, jak skvěle jste vy sám vypadal! Pěšky přes les ve společnosti toho odporného Poláka, s vyhrnutými kalhotami, s důležitým výrazem... fuj! fuj! fuj!“
- Si, si, c’est vrai, et que c’était héroïque, comme vous, vous sembliez superbe ! A pieds traversant la forêt en compagnie de ce vilain Polonais, les pantalons retroussés, l’air affairé... fi ! fi ! fi !
„Vy mi nevěříte, že to tak nebylo!“
- Vous ne croyez pas que ça n’a pas été comme ça !
„Ne!“
- Non !
„Přísahám vám to!“
- Je vous le jure !
„Ne.“
- Non.
„Nuže, přísahám vám... ať už nikdy neuvidím svou matku, jestli lžu! Přísahám při své matce!“
- Eh bien je vous le jure... que je ne revoie jamais ma mère si je mens ! Je jure par ma mère !
„Dost.“
- Assez.
Byla bych raději strávila večer se zeleným mužem, ale dala jsem mu knihu a propustila ho a šla jsem k otci. Aby byl člověk výmluvný, musí, jak říkají Angličané, myslet to vážně1.
J’aurais mieux aimé passer la soirée avec l’homme vert, mais je lui donnai un livre et congé et vins chez mon père. Pour être éloquent, il faut comme disent les Anglais “be in earnest”.
Vychrlila jsem spoustu možná zbytečných řečí, ale aspoň jsme si to vysvětlili a myslím, že je všechno zase v pořádku. Kromě toho mi řekl, že jsem měla raději přijet v červnu: „Mohli jsme ti ukázat společnost, něco ujednat, přijímat hosty atd. atd.“
Je me confondis en discours peut-être inutiles, mais on s’expliqua au moins et je crois que tout est rétabli. En outre il me dit que j’aurais mieux fait de venir en juin, “on aurait pu te montrer la société, arranger quelque chose, recevoir etc. etc”.
Ale jakmile o tom začal mluvit, přestala jsem poslouchat, což vyznělo velmi dobře.
Mais du moment qu’il en parla je n’écoutai pas, ce qui fit très bien.
Vysvětlili jsme si to a ujednali jsme, že se už nebudeme hádat.
Nous nous sommes expliqués et il fut convenu qu’on ne se querellerait plus
„Všechno pomine, otče, Gedanoffovi, šampaňské i ostatní věci, ale vztahy mezi dcerou a otcem se zanedbávat nesmějí, a později toho budeš litovat. Jsi jako ty děti, které, ať jim člověk říká cokoli, nepochopí, že se mají učit, dokud nenastane čas to pochopit; teď to zanedbáváš, potom budeš plakat! Napjaté vztahy k ničemu dobrému nevedou, už je nechci. Buďme upřímní, buďme prostí, buďme dobří. Naše hořkosti, naše vzájemné nevole, naše hádky jsou na počátku našeho přátelství a za daných okolností přirozené a nutné. Řekli jsme si všechno, všechno vysvětlili, teď už dost.“
- Tout passera, mon père, les Gedanoff, le champagne, les autres choses, mais les relations de la fille et du père ne sont pas à négliger et tu regretteras plus tard. Tu es comme ces enfants qui, quoiqu’on leur dise, ne comprendront jamais qu’ils doivent étudier, que lorsque le temps viendra de comprendre; à présent tu négliges, après tu pleureras ! Les relations tendues ne mènent à rien de bien, je n’en veux plus. Soyons sincères, soyons simples, soyons bons. Nos aigreurs, nos mécontentements mutuels, nos querelles, sont des choses naturelles et nécessaires dans le commencement de notre amitié, et à cause des circonstances existantes. Nous nous sommes tout dit, tout expliqué, assez maintenant.
„Platí to? Je to vyřízeno?“
Est-ce dit ? Est-ce fini ?
„Ano, platí.“
- Oui, c’est dit.
„Nuže... tak je to dobře.“
- Eh bien... c’est bien.
Hrát komedii mě stojí přemáhání, ale nelžu ze zlomyslnosti, pracuji pro své štěstí stejně jako pro jeho... nepřičítám si za to žádnou zásluhu, jen to konstatuji.
Il me coûte de jouer la comédie, mais je ne mens pas par méchanceté, je travaille pour mon bonheur aussi bien que pour le sien... je ne m’en attribue aucun mérite, mais je constate le fait.
Vrátila jsem se k sobě podivně ulehčená, a kdyby nebylo hrozné vzpomínky na... tu urážku... tím hroznější, že jsem si ji takřka sama přivodila... tu římskou urážku.
Je suis rentrée chez moi singulièrement soulagée et si ce n’était le souvenir horrible de... cette insulte... d’autant plus horrible que c’est moi qui l’ai pour ainsi dire amenée... cette insulte de Rome.
Och, jsem za to dost potrestána, kdyby lidé věděli, jak často na ni myslím a jak mě trápí.
Oh ! j’en suis assez punie, si on savait combien j’y pense et ce qu’elle me fait souffrir.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „be in earnest“. ↩