❦
Sobota 4. listopadu 1876 (23. října)
Měla jsem předvídat, že se můj otec chopí každé příležitosti, velké i malé, aby se pomstil své ženě. Matně jsem si to říkala, ale věřila jsem v Boží dobrotu.Samedi 4 novembre 1876 (23 octobre)
Máma nenese vinu, s takovým člověkem se žít nedá. Najednou se ukázal v pravém světle. Teď už to mohu posoudit.
Maman n’est pas fautive, on ne peut pas vivre avec un pareil homme. Il s’est tout à coup révélé. Je puis juger à présent.
A já čekala, že najdu otcovské srdce, oporu, ochránce!! A nacházím jedovatého červa, plného zášti vůči své ženě, vůči níž je sám vinen od hlavy až k patě. Viděli jste to v předmluvě, a ten zbabělec se za svou ženu mstí na mně. Jak je to krásné, jak velkolepé, jak obdivuhodné!
Et je m’attendais à trouver un cœur de père, un appui, un protecteur !! Et je trouve un ver de terre venimeux, plein de rancune envers sa femme envers laquelle il est coupable de la tête aux pieds. Vous l’avez vu dans la préface, et le lâche se venge de sa femme sur moi. Que c’est beau, que c’est grand, que c’est admirable !
Dopoledne jsem strávila mezi svými a s Domenicou; když odešla, pokusili jsme se domluvit s Paulem, ale ten po otci opičí, a ještě všechno naruby. Nechce nic dělat. Co bude s tím nešťastným tvorem? Otec ho opustil jako svého sluhu nebo nalezence, Etienne mu nabízí vysvědčení, s nímž by mohl nastoupit do služby, a ten nešťastník odmítá!
J’ai passé la matinée entre les miens et Domenica, quand celle-ci fut partie, on tâcha de s’expliquer avec Paul, mais il singe son père et tout de travers. Il ne veut rien faire. Que deviendra cette malheureuse créature ? Son père l’a abandonné comme son domestique, ou un enfant trouvé, Etienne lui offre un certificat à l’aide duquel il pourrait servir et ce malheureux refuse !
Zkrátka Gedanoff a Michel, Michel a Gedanoff.
Enfin Gedanoff et Michel, Michel et Gedanoff.
U notáře jsem podepsala plnou moc pro Vinogradoffa, aby pokračoval... potom se uvidí.
Je signai chez le notaire une procuration à Vinogradoff, pour continuer... on verra après.
Alexandre se vrací z města a povídá: „Našel jsem klíč k té hádance.“
Alexandre revient de la ville en disant : J’ai trouvé le mot de l’énigme.
Prý se rovněž u jednoho notáře setkal se švagrovou a neteří paní Miloradovitchové; ty dámy mu o mně vyprávěly a říkaly, jak rády by mě byly poznaly, ony, které s mámou vždycky dobře vycházely...
Il paraît qu’il a rencontré chez un notaire aussi la belle-sœur et la nièce de Mme Miloradovitch, ces dames lui parlèrent de moi et dirent qu’elles auraient tant voulu me connaître, elles qui ont toujours été bien avec maman...
„Jejím nejvroucnějším přáním bylo vidět staré přátele své matky,“ řekl Alexandre.
- Son désir le plus cher était de voir les anciens amis de sa mère - dit Alexandre.
„Jak to můžete říct, pane, když byla u všech kromě mé tety.“
- Comment le dites-vous monsieur, quand elle a été chez tout le monde excepté chez ma tante.
A tak dále; Alexandre o tom se mnou dlouho mluvil, ostatně jeho slova nepotřebuji, abych zopakovala, co jsem už řekla. Stačí si přečíst máminy dopisy o té věci, člověk by řekl, že je tady.
Et ainsi de suite, Alexandre m’en parla longuement, d’ailleurs je n’ai pas besoin de ses paroles pour redire ce que j’ai déjà dit. Il faut lire les lettres de maman à ce sujet, on dirait qu’elle est ici
Jak vysvětlit chování mého otce? Spískal tu historii s Miloradovitchem z hlouposti, nebo ze zlomyslnosti?
Comment expliquer la conduite de mon père ? Est-ce par bêtise, est-ce par méchanceté qu’il a crée cette histoire avec Miloradovitch.
Dvě hodiny v kočáře mi uběhly jako dvacet minut.
Je passai deux heures en voiture comme vingt minutes.
Od rána sněží, země je bílá a stromy celé pokryté jinovatkou, což k večeru dává rozkošně neurčité odstíny. Člověk by se chtěl ponořit do té šedavé lesní mlhy, připadá to jako... jiný svět.
Il neige depuis le matin, la terre est blanche et les arbres tout couverts de givre, ce qui produit des teintes délicieusement vagues vers le soir. On voudrait s’enfoncer dans ce brouillard grisâtre de la forêt, cela semble... un autre monde.
Ale mírné houpání kočáru, rozkošná vůně prvního sněhu, to neurčito, večer, všechny ty konejšivé síly ani v nejmenším neztišily mé prudké návaly rozhořčení při vzpomínce na Antonelliho čin, vzpomínce, která mě štve jako divokou zvěř a nedopřeje mi ani chvilku klidu.
Mais le doux balancement de la voiture, le parfum délicieux de la première neige, le vague, le soir, toutes ces puissances calmantes ne diminuèrent en rien mes soubresauts d’indignation au souvenir de l’action d’Antonelli, souvenir qui me traque comme une bête fauve et qui ne me donne pas un instant de tranquillité.
Otec mě přivítal velmi něžně, ale sotva jsme byli v salonu, začal utrušovat své jízlivosti, a když viděl, že mlčím, nakonec vykřikl:
Je retrouvai mon père très tendrement, mais à peine fûmes-nous au salon qu’il commença à lancer ses épingles et enfin voyant que je me taisais il s’écria:
„Tvoje matka mi říká, že své dny dožiju u ní, na venkově! A na jakém venkově, koupeném Romanoffem!“
- Ta mère me dit que je finirai mes jours chez elle, à la campagne! Et quelle campagne, achetée par Romanoff !
Konečně! Odvážil se mě urazit! Odpovědět by znamenalo okamžitě odjet. Ještě tuhle oběť, pomyslela jsem si, a aspoň budu mít jistotu, že jsem udělala všechno, nebudu si nic vyčítat. Zůstala jsem sedět a neřekla ani slovo, jen na tu chvíli budu dlouho vzpomínat: všechna krev se ve mně zastavila a srdce na okamžik přestalo bít, aby se pak rozbušilo jako pták v agónii.
Enfin ! Il a osé m’insulter ! Répondre, c’eut été partir à l’instant même. Encore ce sacrifice, pensai-je, et au moins j’aurai tout fait, je ne m’accuserai pas. Je demeurai assise et je ne dis pas un mot seulement je me souviendrai longtemps de cette minute, tout mon sang s’est arrêté, et mon cœur cessa de battre un instant pour palpiter ensuite comme un oiseau dans l’agonie.
Sedla jsem si ke stolu, stále mlčky a s rozhodným výrazem.
Je me mis à table, toujours muette et d’un air délibéré.
Otec pochopil svou chybu a začal všechno hanět a okázale hubovat sluhy, aby se pak mohl vymlouvat na podrážděnost. Najednou si přisedl na okraj mého křesla a objal mě. Okamžitě jsem se vyprostila.
Mon père comprit son erreur et se mit à tout trouver mauvais, à gronder les domestiques avec affectation pour avoir ensuite pour excuse un état d’irritation. Tout à coup il s’assit sur le bord de mon fauteuil et m’entoura de ses bras. Je me dégageai aussitôt.
„Ach, ne!“ řekla jsem pevným hlasem, v němž tentokrát nebyl ani náznak plačtivého tónu.
- Oh ! non, dis-je d’une voix ferme et qui n’avait cette fois aucun accent pleurard.
„Cože!“
- Comment !
„Ne, ne, pane.“
- Non, non Monsieur.
„Ach, tak je to!“ – a rozběhl se za mnou, snažil se mě chytit a strojeně se smál.
- Ah ! c’est ainsi - et il courut à ma poursuite, cherchant à me saisir et riant d’un air forcé.
„Dobrá,“ řekla jsem chladně, „násilím ano, jinak ne.“
- Soit, dis-je froidement, de force oui, autrement non.
Znovu jsem se posadila a on se vrátil ke mně.
Je me rassis et il revint près de moi.
„Ne, nechci sedět vedle tebe.“
- Non, je ne veux pas m’asseoir près de toi.
„Ale ano, ale ano.“
- Mais si, mais si.
A snažil se to obrátit v žert; vstala jsem, chytil mě za šaty, vyškubla jsem mu je a uprchla na druhý konec pokoje.
Et il tâchait de tourner à la plaisanterie, je me levai, il m’attrapa la robe, je l’arrachai et me jetai à l’extrémité de la chambre.
„Ale proč nechceš?“
- Mais pourquoi, ne veux-tu pas ?
„Protože nemám chuť sedět vedle tebe.“
- Parce que je n’ai pas le désir de m’asseoir à côté de toi.
„Vždyť to já bych se měl zlobit!“
- Mais c’est moi qui devrais me fâcher !
„Proto se také vůbec nezlobím.“
- Aussi, je ne me fâche point.
„Chcete se zlobit? Dobrá.“
- Vous voulez vous fâcher ? soit.
Nic jsem neodpověděla a zanedlouho se vzdálil a já zůstala jako onehdy večer s Pachou. Škádlivě jsem mu předtím ohlásila, že o něm vím cosi, co mu odhalím.
Je ne répondis rien et peu après il se retira et je restai comme l’autre soir avec Pacha. Je lui avais annoncé sous forme de taquinerie une révélation à son sujet.
„Dopustil jste se,“ řekla jsem mu, „malé podlosti. Ale myslím, že spíš z neznalosti jistých pravidel čestného chování než z podlosti.“
- Vous avez fait là, lui ai-je dit, une petite vilenie. Mais je crois que c’était plus par ignorance de certaines règles de conduite honorable que par vilenie.
Prosil mě, abych řekla, o co jde; nic jsem neřekla, jen jsem vyprávěla, že jsem na vlastní oči viděla, jak můj otec rozpečeťuje dopis od své sestry.
Il me pria de dire quoi, je ne dis rien et racontai seulement que j’avais vu de mes yeux mon père décachetant une lettre de sa sœur.
„Nu, a já zase vím...“ Řekl dost na to, aby hrozně podráždil mou zvědavost, a teď jsem zase já prosila jeho, aby řekl, o co jde.
- Eh bien moi je sais... il en dit assez pour piquer horriblement ma curiosité et je le priai de dire quoi.
Všechny svody, jaké dokáže žena rozvinout, když prosí, byly rozvinuty; zelený muž div neomdlel a nic mi neřekl, což mě nikterak nermoutí, protože ten muž to nedělá ani ze škádlení, ani aby se dělal zajímavým, ale opravdu, jak sám říká, proto, že dal čestné slovo, že to nikomu nepoví.
Tout ce qu’une femme peut déployer de séductions dans la prière, fut déployé, l’homme vert s’évanouit presque et ne me dit rien, ce qui ne m’attriste aucunement parce que l’homme ne le fait ni par taquinerie ni pour poser mais bien comme il le dit, parce qu’il a donné sa parole d’honneur de ne pas raconter.
Bílé šaty, bílé paže, bílé ruce protkané drobnými modrými žilkami, rozpuštěné vlasy i sladký hlas – to všechno jsem vynaložila nadarmo.
J’en suis pour mes frais de robe blanche, de bras blancs, de mains blanches sillonnées de petites veines bleues, de cheveux flottants et de voix douce.
Nasazovala jsem tak nešťastné výrazy, tak utlačované pózy, že toho skoro lituji. Proč toho hodného chlapce mučit? Miluje mě a já toho zneužívám, tyranizuji ho v roli tyranizované.
Je prenais des airs si malheureux, des poses si opprimées, que je le regrette presque. Pourquoi mettre à la torture ce brave garçon ? Il m’aime et j’en abuse, je le tyrannise sous forme de tyrannisée.
Ale přece jen je to muž pevné vůle.
Mais c’est un homme fort tout de même.
„Měla byste o mně příliš špatné mínění, kdybych povolil.“
- Vous auriez trop mauvaise opinion de moi si je cédais.
A já na ten neodolatelný argument nic neodpovídala, jen jsem mu kladla ruce na ramena a šeptala: „Prosím vás.“
Et je ne répondais rien à cet argument irrésistible seulement je lui mettais les mains sur les épaules et je murmurais : Je vous en prie.
Vyprávím-li o sobě takto, nemá se z toho usuzovat, že jsem hrála divadlo, nýbrž prostě že o tom mluvím, jako by to byla jiná než já.
Si je me raconte ainsi, il ne faut pas conclure que j’aie été actrice, mais simplement que j’en parle comme si c’eut été une autre que moi.
Tady je něco, co dokazuje, že buď jsem nemilovala Antonelliho, nebo že miluji tohohle; ale protože tohle druhé je nesmysl, usuzuji z toho, že jsem nemilovala onoho.
Voilà quelque chose qui prouve ou que je n’aimais pas Antonelli ou que j’aime celui-là, mais comme c’est une absurdité, j’en conclus que je n’aimais pas l’autre.
Řeknu vám docela bez obalu, že kdyby byl zelený muž chtěl, mohl mi políbit ruku, a dokonce i tvář.
Je vous dirai tout crûment que si l’homme vert avait voulu il aurait pu me baiser la main et même la figure.
napříč stránkou
Ne, nikdy. Kdežto Antonelliho polibky mnou dodnes zachvějí.
en travers Non, jamais. Tandis que les baisers d’Antonelli me font encore tressaillir.
Ale je to perla mezi poctivci; ostatně ani ve snu by ho nenapadlo, že s ideální Mousse, s tou pyšnou, s tou vrtošivou, s tou bláznicí, se dá zacházet jako s ostatními ženami.
Mais il est la perle des honnêtes gens, d’ailleurs il ne peut lui venir même en rêve l’idée que l’idéale Mousse, la hautaine, la capricieuse, la folle, peut être traitée comme les autres femmes.
Lapal po dechu a držel se v odstupu, jako by se bál dotknout byť jen mých šatů, a to i náhodou. A když jsem viděla tuto (je to sice moc krásné, ale přejde ho to) zdrženlivost, nebo spíš úctu, držela jsem ho za knoflík redingotu nebo za límec (to je můj oblíbený způsob) a naléhala.
Il suffoquait et se tenait à distance comme s’il eût craint de toucher même mes habits et même par hasard. Et voyant cette (c’est bien beau mais ça lui passera) réserve ou plutôt ce respect, je le tenais par le bouton de sa redingote ou bien par le collet (c’est ma façon favorite) et insistais.
Já ho rozněcuji, a on mě nechává chladnou.
Je l’enflamme et il me laisse froide.
Mluvila jsem o zlomyslnosti lidí.
Je parlais de la méchanceté des hommes.
„A dnes,“ řekla jsem, „se našla dobrá duše, která o mně mluvila hezky.“
- Et aujourd’hui, dis-je, il s’est trouvé une bonne âme qui a dit du bien de moi.
„A kdo vám to vyřídil?“
- Et qui vous l’a répété ?
„Jiná dobrá duše.“
- Une autre bonne âme.
„To jsou dvě.“
- Ça fait deux.
„Ano, ale říká se o mně tolik zlého, že se to počítá.“
- Oui, mais on dit tant de mal de moi que cela compte.
„Takových dobrých duší je mnoho.“
- Il y a beaucoup de pareilles bonnes âmes.
„Opravdu, to si nemyslím.“
- Vraiment, je ne trouve pas.
„Ale všichni vás chválí.“
- Mais tout le monde vous loue.
„Ale jděte!“
- Bah !
„Jistě, všichni, kdo vás viděli, o vás mluví hezky.“
- Sans doute, tous ceux qui vous ont vue disent du bien de vous.
Kdybyste si dovedli představit Pachovu přímost a jeho spravedlnost, pochopili byste, jakou radost mi ta věta udělala.
Si vous pouviez vous faire une idée de la droiture de Pacha et de sa justice vous comprendriez tout le plaisir que m’a fait cette phrase.
Alexandre tvrdí, že Lisaveta Ivanowna, uražená mou nezdvořilostí, zakázala Gritzovi k nám chodit. Možná je to pravda. Ty zatracené návštěvy jsem vykonala deset dní po Gritzově odjezdu, a když se vrátil z Vídně, přišel k nám až onehdy, s hrabětem Miloradovitchem.
Alexandre prétend que Lisaveta Ivanowna offensée de mon impolitesse a défendu à Gritz de venir. C’est peut-être vrai. J’ai fait ces fichues-visites dix jours après le départ de Gritz et lorsqu’il revint de Vienne il ne vint plus chez nous que l’autre jour avec le comte Miloradovitch.