❦
Středa 1. listopadu 1876 (20. října)
Po procházce s Nadine v šedých šatech od Sadet, které jsem zkoušela před Michelem a dalšími, jsem opustila Poltavu.Mercredi 1er novembre 1876 (20 octobre)
Celou cestu jsem nepromluvila ani slovo, snila jsem jako vždycky.
Je ne prononçai pas un mot durant le trajet, je rêvais comme toujours.
Pokud jde o tu včerejší věc, to nemůže být pravda. Zkažený muž může mít nějaké hříšné myšlenky, ale jen chvílemi. Jinak to nemůže být pravda. Bylo by to příliš ošklivé.
Quant à la chose d’hier, ce ne peut pas être vrai. Un homme dépravé peut avoir quelques pensées coupables mais par moments. Autrement ce ne peut pas être vrai. Ce serait trop laid.
Paul mi zopakoval, že mu Gedanoff řekl, že mu hrabě Elstonn-Soumarokoff „pořád jen hučel do uší o slečně Bashkirtseffové“! Ale to všechno je docela zbytečné, pan můj otec tomu učinil přítrž, když odpověděl Gedanoffovi, který ho jménem pánů od gardy žádal o svolení přijet do Gavronzi.
Paul me répéta que Gedanoff lui a dit que le comte Elstonn-Soumarokoff lui avait “rempli les oreilles de Mademoiselle Bashkirtseff” ! Mais tout cela est bien inutile, Monsieur mon père y met bon ordre en répondant à Gedanoff qui, s’exprimant au nom de ces Messieurs de la Garde, lui demandait la permission de venir à Gavronzi.
„Uděláte mi větší radost, když přijedete sám.“
— Vous me ferez plus de plaisir en venant seul.
Šla jsem se převléknout za Beatrici nebo za Agrippinu a netrpělivě jsem čekala, až se ten pán odebere do svého pokoje, kam jsem ho nenásledovala. Pozvolna šel spát i Paul a já jsem zůstala sama s tou poctivou a obdivuhodnou bytostí, která se jmenuje Pacha – ohavné jméno, které mu změním.
J’allai me vêtir en Béatrice ou en Agrippine, et attendis impatiemment la retraite du monsieur dans sa chambre où je ne le suivis pas. Peu à peu Paul alla se coucher aussi et je me suis trouvée seule avec cet être honnête et admirable qui se nomme Pacha, un nom exécrable que je lui changerai.
napříč stránkou
Pan Bashkirtseff měl v úmyslu provdat mě za toho poctivého zeleného muže! To je tedy troufalost.
en travers M. Bashkirtseff avait le projet de m’unir à l’honnête homme vert ! En voilà une prétention.
Lampu postavili do okenního výklenku tak, aby záclona tlumila její světlo; natáhla jsem se na pohovku u toho okna, které je rohové, a zelený muž se usadil v protějším koutě, „ponořen do temnot“... Byla jsem sklíčená a podrážděná jako obvykle, ba ještě víc. Začala jsem tím, že jsem vykouřila na dvacet cigaret, z čehož mě hrozně rozbolelo v krku; pak, spokojená s touto zlomyslností, jsem svěsila hlavu níž a zahájila přerývaný, ale pro oba okouzlující rozhovor.
On posa la lampe dans l’embrasure d’une fenêtre de façon à ce que le rideau en amortît la lumière, je m’étendis sur un canapé auprès de cette fenêtre qui est celle du coin, et l’homme vert se plaça dans le coin opposé “plongé dans les ténèbres”... J’étais abattue et agacée comme et plus que de coutume. Je débutai en fumant une vingtaine de cigarettes ce qui me fit un mal affreux au gosier, alors contente de cette méchanceté je laissai tomber ma tête plus bas et je commençai une conversation entrecoupée mais charmante pour tous les deux.
„Paul mi řekl, že máte rád tmavovlasé, štíhlé a vysoké ženy, tvrdí, že jste se mu k tomu přiznal,“ řekla jsem tónem napůl škádlivým, napůl koketním, nebo posměšným či vyzývavým, sama přesně nevím.
— Paul m’a dit que vous aimiez les femmes brunes, minces et longues, il prétend que vous le lui avez confessé - dis-je d’un ton moitié taquin, moitié coquet, ou railleur ou provoquant je ne sais au juste.
„Paul vždycky lže,“ odpověděl hlas z kouta.
— Paul ment toujours, répondit la voix du coin.
„To vy lžete,“ pokračovala jsem, „takže... už se vám nelíbím? To mě přivádí do zoufalství.“
— C’est vous qui mentez, repris-je, alors... je ne vous plais plus ? J’en suis au désespoir.
„Ne... vy.“
— Non... vous.
„Takže se vám pořád líbím?“
— Alors je vous plais toujours ?
„Pořád.“
— Toujours.
„A proč?“
— Et pourquoi ?
„Jak to proč?“
— Comment pourquoi ?
„Ano, proč.“
— Oui, pourquoi.
„Ach, Mousse, jak s vámi má člověk mluvit!“
— Ah ! Mousse, comment voulez-vous qu’on vous parle !
„Ale prostě. Proč ty vytáčky? Proč nebýt přímý a upřímný; nebudu se posmívat, a jestli se zasměji, jsou to nervy a nic víc. Jsem nejnešťastnějším tvorem na světě a nikdo mě nelituje.“
— Mais simplement. Pourquoi ces réticences ? Pourquoi ne pas être simple et franc; je ne me moquerai pas, si je ris, ce sont les nerfs et rien d’autre. Je suis la plus malheureuse des créatures et personne ne me plaint.
„Vy, nešťastná?“
— Vous, malheureuse ?
„Já, nešťastná.“
— Moi, malheureuse.
„Ha! ha! ha!“
— Ha ! h a! ha !
„Idiot.“
— Idiot.
„Děkuji.“
— Merci.
„Takže se vám už nelíbím...“
— Alors je ne vous plais plus...
„Líbíte se mi.“
— Vous me plaisez.
„Proč?“
— Pourquoi ?
„Ach, ale protože, protože... už nevím, to si člověk neumí vysvětlit.“
— Ah ! mais pour, pour... je ne sais plus, on ne peut pas se rendre compte de cela.
„Ale ano, no tak, drahý zelený muži, nedělejme okolky, víte, že s nikým na světě nebudu mluvit tak, jak mluvím s vámi... prostě, z hloubi duše, jak se říká v Rusku... nuže, prozkoumejme spolu, co je na mně nejpříjemnějšího... Jestli se vám... nelíbím, můžete to říct, jste na to dost upřímný a já dost lhostejná... tak copak, je to nos? nebo oči...“
— Que si, voyons, cher homme vert, ne faisons pas de cérémonies, vous savez qu’à personne au monde je ne parlerai comme je vous parle... bonnement, du fond de l’âme comme on dit en Russie... eh bien examinons ensemble ce que j’ai de plus agréable... Si je ne vous... plais pas, vous pouvez le dire, vous êtes assez franc pour cela et moi assez indifférente... voyons est-ce le nez ? ou les yeux...
„Je vidět, že jste nikdy nemilovala.“
— On voit que vous n’avez jamais aimé.
„Proč?“
— Pourquoi ?
„Protože jakmile člověk rozebírá rysy, jakmile nos vítězí nad očima nebo oči nad ústy, znamená to, že nemiluje.“
— Parce que du moment où l’on analyse les traits, où le nez prime les yeux ou les yeux la bouche,., cela veut dire qu’on n’aime pas.
„To je naprostá pravda, kdo vám to řekl?“
— C’est tout à fait vrai, qui vous l’a dit ?
„Nikdo.“
— Personne.
„Odysseus?“
— Ulysse ?
„Ne... člověk neví, co se mu líbí... řeknu vám upřímně... je to váš výraz, vaše způsoby, a hlavně vaše povaha.“
— Non... on ne sait pas ce qui plaît... je vous dirai franchement... c’est votre air, vos manières, votre caractère surtout.
„Je dobrá?“
— Il est bon ?
„Ano, pokud nehrajete komedii, a tu nelze hrát pořád.“
— Oui, à moins que vous jouiez la comédie, ce qu’il est impossible de faire toujours.
„Opět pravda... a moje tvář?“
— Encore vrai...et ma figure ?
„Jsou krásy, kterým se říká klasické“ „Ano, to víme, a dál?“
— Il y a des beautés ce qu’on nomme classiques Oui, nous le savons, après ?
„A dál? Jsou ženy, které vidíme jít kolem, řekneme, že jsou hezké, a už na ně nemyslíme. A dál... ale jsou tváře, které... jsou hezké a půvabné... a zanechávají dojem, který dlouho trvá, příjemný pocit... okouzlující...“
— Après ? Il y a des femmes qu’on voit passer qu’on dit jolies et on n’y pense plus. Après... mais il y a des figures qui... sont jolies et charmantes... et qui laissent une longue impression, un sentiment agréable... charmant...
„Výborně... a pak?“
— Parfait... et puis ?
„Vy se ale vyptáváte!“
— Comme vous questionnez !
„Využívám příležitosti, abych se trochu dozvěděla, co si o mně lidé myslí; nepotkám jiného, koho bych se mohla takhle vyptávat, aniž bych se kompromitovala nebo ho přivedla na bůhvíjaké myšlenky... A jak to na vás přišlo?“
— Je profite de l’occasion pour savoir un peu ce qu’on pense de moi, je ne renconterai pas un autre que je pourrai questionner ainsi sans me compromettre ou sans faire penser des choses... Et comment cela vous a-t-il pris ?
„Nevím.“
— Je ne sais pas.
„Přišlo to najednou, nebo pozvolna?“
— C’est venu tout d’un coup ou peu à peu ?
„Pozvolna.“
— Peu à peu.
„Hm!“
— Heu!
„To je lepší, to je pevnější, co člověk... miluje za den, to za den přestane milovat, kdežto...“
— C’est mieux, c’est plus solide, ce qu’on... aime en un jour on cesse d’aimer en un jour, tandis que...
„Tak to dorýmujte... to trvá navždy!“
— Rimez-donc... ça dure toujours !
„Ano, navždy.“
— Oui, toujours.
„Ach, jak jsem ráda!“
— Ah ! comme je suis contente !
„To jste celá vy! Vůbec ráda nejste.“
— Vous voilà bien ! Vous n’êtes pas du tout contente.
„Ale ano... přála bych si, aby tu byl Michel.“
- Mais si....je voudrais que Michel fût là.
„Proč?“
— Pourquoi ?
„Sedl by si na zem a já bych ho jemně tahala za vlasy. Kss, kss (tak se v Rusku volají kočky) Kissou, příteli, pojďte... sem...“
— Il se serait assis par terre et je lui tirerais doucement les cheveux., kss. kss (manière russe d’appeler les chats) Kissou, mon ami, venez... ici...
„Vidíte,“ řekl Pacha, zatímco jsem hladila kočku, „vidíte...“
— Vous voyez, dit Pacha pendant que je caressais le chat, vous voyez...
„Pacho, pojďte sem... budu vás tahat za vlasy.“
— Pacha venez ici... je vous tirerai les cheveux.
„Nechci.“
— Je ne veux pas.
„Tak vy mě nemilujete?“
— Alors vous ne m’aimez pas ?
„Miluji vás.“
— Je vous aime.
„A není vám příjemné, když se vás dotýkám.“
— Et ça ne vous fait pas plaisir lorsque je vous touche.
„Ne.“
— Non.
„Ale jděte!“
— Bah !
„Protože to děláte lhostejně; ať je to Michel, Paul, Kissou nebo já, je vám to jedno.“
— Parce que vous le faites indifféremment., que ce soit Michel, Paul, Kissou ou moi cela vous est égal.
„Ano... skoro,“ dodala jsem polohlasně pro sebe.
— Oui... presque, ajoutai-je à voix basse pour moi.
„Kdybyste to dělala jinak, udělalo by mi to... radost.“
— Si vous le faisiez autrement cela me... ferait plaisir.
„Jděte pryč, Kissou (jděte pryč, nudíte mě.)“
— Allez-vous en, Kissou (allez-vous en, vous m’ennuyez.)
Trvalo to ještě dlouho a začala jsem k tomu muži cítit značnou úctu; jeho láska je uctivá jako náboženství a nikdy ji neposkvrnil ani slovem, ani pohledem... rouhavým.
Cela dura longtemps encore et je me mis à éprouver un respect considérable pour cet homme dont l’amour est respectueux comme une religion, et qui ne l’a jamais souillé ni d’une parole ni d’un regard... profane.
„Mluvíte rád o lásce?“ zeptala jsem se najednou.
— Aimez-vous à parler d’amour ? demandai-je tout à coup.
„Ne.“
— Non.
„Mluvit o ní lhostejně je znesvěcení... a přece to baví.“
— En parler avec indifférence c’est une profanation... cependant ça amuse.
„Baví!“
— Amuse !
„Ach, Pacho, život je velká bída... byla jsem někdy zamilovaná?“
— Ah ! Pacha la vie est une grande misère... ai-je jamais été amoureuse ?
„Nikdy.“
— Jamais.
„Proč si to myslíte?“
— Pourquoi le pensez-vous ?
„Kvůli vaší povaze; mohla jste milovat jen z rozmaru... dnes muže, zítra šaty, pozítří kočku.“
— A cause de votre caractère, vous ne pouviez aimer que par caprice... aujourd’hui un homme, demain une robe, après-demain un chat.
„Jsem nadšená, když si to o mně někdo myslí. A vy, můj milý bratře, byl jste někdy zamilovaný?“
— Je suis enchantée lorsqu’on pense cela de moi. Et vous, mon cher frère, avez-vous jamais été amoureux ?
„Řekl jsem vám to.“
— Je vous l’ai dit.
„Ne.“
— Non.
„Ale ano, řekl jsem vám to,“ opakoval můj bratr s jakousi nechutí, „víte to“
— Mais oui, je vous l’ai dit, répéta mon frère avec une sorte de répugnance, vous le savez
„N... ne, o tom nemluvím,“ řekla jsem živě, „ale předtím?“
— N... non, ce n’est pas de cela que je parle, dis-je vivement, mais avant ?
„Nikdy.“
— Jamais.
„To je zvláštní. Chvílemi si myslím, že se mýlím a že jsem vás pokládala za víc, než jste...“
— C’est drôle. Par moment je crois me tromper et vous avoir pris pour plus que vous n’êtes..
Z toho vzešly otázky a odpovědi, když tu jsem najednou tlumeně vykřikla a skryla si tvář do dlaní. Vzpomněla jsem si na Řím.
Ceci amena des questions et des réponses quand tout à coup je poussai un cri étouffé et me cachai la figure dans les mains. Je me souvins de Rome.
„Ach, Pacho, příteli, kdybyste věděl! Měl jste někdy velké trápení, velký žal?“
— Oh ! Pacha, mon ami, si vous saviez ! Avez-vous jamais eu un grand ennui, un grand chagrin ?
„Ne.“
— Non.
„Plakal jste?“
— Avez-vous pleuré ?
„Ano, nedávno, kvůli křivdě, které se na mně dopustil otec.“
— Oui, il y a peu de temps pour une injustice de mon père.
„Ach, vy jste šťastný! Pacho...“
— Oh ! que vous êtes heureux ! Pacha...
„Slíbila jste mi, že mi vypravíte ten příběh... víte, ten muž... kdy mi ho povíte?“
— Vous m’avez promis de me raconter cette histoire... vous savez cet homme.... quand me la direz-vous ?
„Později. Ach, co vy potřebujete vědět! Už se z vás stává všední zvědavec. Co jste mi slíbil?“
— Plus tard. Oh ! qu’avez-vous besoin de savoir ! Voilà que vous devenez trivial, curieux. Que m’avez-vous promis ?
„Všechno.“
— Tout.
„Nuže, až přijde ten den... já, ale zabít neznamená potrestat.“
— Eh bien quand viendra le jour... je, mais tuer n’est pas punir.
„Způsobit utrpení, že?“
— Faire souffrir n’est-ce pas ?
„Ach ano, zničit, pošpinit, zahrnout hanbou a zařídit, aby neměl ani chvilku... nebo spíš mu udělat něco, kvůli čemu by se vztekle kousal... do prstů pokaždé, když si na to vzpomene, a aby si na to vzpomínal často... Pacho, slíbil jste mi to?“
— Oh ! oui, perdre, salir couvrir de honte et faire en sorte qu’il n’ait pas un instant de... ou plutôt lui faire quelque chose qui le fasse mordre... ses doigts de rage chaque fois qu’il y pensera et qu’il y pense souvent... Pacha vous m’avez promis ?
„Co vám udělali?“
— Que vous a-t-on fait ?
„Ach, vy se vyptáváte!“
— Ah ! vous questionnez !
„Ne, ale musím přece vědět, proč udeřím; jenom si vůbec neumím představit, co by vám kdo mohl udělat tak nepříjemného, zrovna vám.“
— Non, mais il faut bien que je sache pourquoi je frappe seulement je ne puis du tout m’imaginer ce qu’on peut vous faire de si désagréable à vous.
„Někdo se ke mně zachoval neuctivě.“
— On m’a manqué de respect.
„To je vážné.“
— C’est grave.
„Že ano?!“
— N’est-ce pas ? !
„Pacho,“ pokračovala jsem, „uděláte to?“
— Pacha, repris-je, vous le ferez ?
„Ano.“
— Oui.
„Vy... Dáte mu veřejně políčky a plivnete mu do tváře přede všemi?“
— Vous... Donnez lui des soufflets en public et crachez-lui au visage devant tout le monde ?
„Ovšem.“
— Sans doute.
„Ale on vás vyzve na souboj.“
— Mais il vous provoquera.
„Ano, jestli je to muž se ctí, jestli stojí za to ho...“
— Oui si c’est un homme avec de l’honneur, si cela vaut la peine de le...
„Jakousi čest má... jistě, stojí to za to, a on vás vyzve.“
— Une espèce d’honneur... sans doute., cela vaut la peine et il vous provoquera.
„Nu a?“
— Eh bien ?
„Možná vás zabije.“
— Il vous tuera peut-être.
„Možná, a co na tom?“
— Peut-être, qu’est ce que ça fait ?
„Co na tom...“ řekla jsem, „jak to, co na tom... vždyť on se zahrne slávou, získá si věhlas, který zakryje jeho hanbu... a pak, bylo by to špatné. Pacho... můj drahý příteli, uděláte to pro mě?“
— Ça fait... dis-je, comment ce que ça fait... mais il se couvrira de gloire, il se fera une célébrité qui couvrira sa honte... et puis ce serait mal. Pacha... mon cher ami., vous ferez cela pour moi ?
„Slíbil jsem vám to, ano.“
— Je vous l’ai promis, oui.
„Děkuji,“ vydechla jsem vší silou své nenávisti a znovu jsem klesla na pohovku.
— Merci soupirai-je avec toute la force de ma haine en retombant sur le canapé.
Mluvilo se o lhostejných věcech a ve tři hodiny ráno jsem odešla nahoru k sobě.
On parla de choses indifférentes et à trois heures du matin je montai chez moi.
To je muž... ne, nemysleme si to, výtečný; zklamání by bylo příliš nepříjemné.
Voilà un homme... non, ne le pensons pas, excellent, la désillusion serait trop désagréable.
Teď mě baví a přiznal se mi, že by se dal k vojsku.
Il m’amuse à présent et m’a avoué qu’il se ferait soldat.
„Abych získal slávu, říkám vám to upřímně.“
— Pour gagner de la gloire, je vous le dis franchement.
Nuže, tahle věta, vyšlá z hloubi srdce, napůl nesmělá, napůl odvážná a pravdivá jako sama pravda, mi udělala nesmírnou radost. Možná si lichotím, ale zdá se mi, že ctižádost mu byla neznámá; myslím, že si vzpomínám na podivný účinek, jaký měly mé první ctižádostivé věty, a jednou, když jsem v tom smyslu mluvila a přitom malovala, zelený muž náhle vstal, začal přecházet po pokoji a mumlal:
Eh bien, cette phrase partie du fond du cœur, moitié timide, moitié hardie, et vraie comme la vérité m’a fait un énorme plaisir. Je me flatte peut-être, mais il me semble que l’ambition était inconnue; je crois me rappeler l’effet étrange que produisirent mes premières phrases d’ambition et un jour que je parlai dans ce sens tout en peignant, l’homme vert se leva subitement et se mit à arpenter la chambre en murmurant :
„Je třeba něco udělat! Je třeba něco udělat.“
- Il faut faire quelque chose ! Il faut faire quelque chose.
Víte, on nevěří... v Boha... to změníme... sám neví, co říká.
Vous savez, il ne croit pas... en Dieu... nous changerons cela... il ne sait pas lui-même ce qu’il dit.