❦
Pondělí 30. října 1876 (18. října)
Včera bylo rozhodnuto, že bude třeba navštívit paní Miloradovitchovou. Otec na mě tři dny čekal a pak odjel do Gavronzi; bylo by třeba ho povolat zpět, a proto se souhlasem Alexandrovým píšu následující dopis:Lundi 30 octobre 1876 (18 octobre)
Opsaný dopis · Lettre de Marie à son père (copie), 30 octobre 1876Milý tatínku, obvyklé záležitosti, ty, které znáš, mě ještě den nebo dva zdrží v Poltavě. A [Na spodku stránky: jeden řádek utržen] raději bych je strávila s tebou než jinak. Vím, že Poltavu nesnášíš, o to vděčnější ti budu. Tvá přítomnost mi bude užitečná, před tebou se budou krotit. Tvá dcera, která tě má ráda.
Cher papa, Les affaires de toujours, celles que tu connais, me retiennent encore un ou deux jours à Poltava. Et [Bas de page : une ligne déchirée] j’aimerais mieux les passer avec toi qu’autrement. Je sais que tu détestes Poltava, je ne t’en aurai que plus de reconnaissance. Ta présence me sera utile, on se gênera devant toi. Ta fille qui t’aime.
Vůbec ho nemám ráda.
Je ne l’aime pas du tout.
Vassilissa Yégorovna si mě dala zavolat, aby si mi postěžovala na všechna svá neštěstí; ukázala mi děravé střevíce a jiné bídy. Plakala, bylo mi tíživě úzko; ta ubohá žena, kdysi zbožňovaná, bohatá, oslnivá, mi působila bolest. Zcela vážně mě prosila, abych se u dědečka přimluvila, aby jí dal Tchernakowsku.
Vassilissa Yégorovna me fit demander pour se plaindre à moi de toutes ses infortunes, elle me montra des souliers troués, et d’autres misères. Elle pleura, j’éprouvai un malaise pesant; cette pauvre femme me faisait mal, jadis adorée, riche brillante. Elle me pria très sérieusement à grand-papa de lui donner Tchernakowska.
„Ať tohle udělá,“ řekla, „a už nebudu od světa nic chtít.“
— Qu’il fasse cela, dit-elle, et je ne demanderai plus rien au monde.
To věřím, ubohá žena. Všechno jsem jí slíbila, hlavně jsem jí řekla, ať má trpělivost, a že vůbec nepochybuji, že se jí dostane zadostiučinění... Objímala mě, žehnala mi a radostí byla bez sebe.
Je le crois bien, pauvre femme. Je lui promis tout, je lui dis de patienter surtout, et que je ne doutais point qu’elle n’eut satisfaction... Elle m’embrassait, me bénissait ne se sentant pas de joie .
V tom tkví její pomatenost. Kromě toho a bezmezné důvěřivosti uvažuje zdravě. „Půjčila“ jsem jí peníze a nechala ji okouzlenou; přirovnávala mě ke Kateřině Veliké.
Voilà le point de folie. Outre cela et une crédulité sans bornes, elle raisonne sainement. Je lui « prêtai » de l’argent et la laissai enchantée et me comparant à Catherine la Grande.
Jak je sladké být se svými. Alexandre a Nadine mě, zdá se, mají rádi; kdybych jim věřila, měla bych je velice ráda.
Qu’il est doux d’être avec les siens. Alexandre et Nadine ont l’air de m’aimer, si je les croyais je les aimerais beaucoup.
Stará prateta nás vyprovodila, a při odjezdu jsem malému Etiennovi kladla na srdce, aby k ní byl hodný a prokazoval jí drobné služby.
La vieille grand tante vint nous reconduire et en partant je recommandai au petit Etienne d’être bon avec elle, de lui rendre quelques petits services.
Bůh žehná malým dětem, které jsou hodné k nešťastným starým lidem.
— Dieu bénit les petits enfants qui sont bons envers les vieillards malheureux.
Když jsem ji svěřila pod ochranu toho anděla, odjíždím o něco klidnější, pokud jde o její blaho.
En la mettant sous la protection de cet ange, je pars un peu plus calme quant à son bien-être.
To dítě mě má rádo a na má slova si vzpomene.
L’enfant m’aime et il se souviendra de mes paroles.
Na nádraží jsme zastihli Kousmu, a zatímco se vyřizovala zavazadla, pili jsme čaj. Marie Zankowsky a další dvě husičky si mě zvědavě prohlížely přes okna čekárny a jedna z nich přišla pozdravit Nadine.
Nous trouvâmes Kousma à la gare et, pendant qu’on s’occupait des bagages, nous prîmes du thé. Marie Zankowsky et deux autres péronnelles me regardaient curieusement à travers les vitres de la salle et une d’elles vint saluer Nadine.
Teď jde o to ujasnit si, jak se zachovat. Otec mě držel v ústraní, aby mi dokázal, že jsem přijela kvůli němu; udělal to ze vzdoru, tvařme se tedy, že jsem opravdu přijela navštívit otce. Když to bere takhle, podvolme se, a získáme tím. Zatlačme někam hodně daleko rozmrzelost, kterou cítíme, a zachovejme dobrou tvář. Alexandre a jeho žena mi jen radí, „abych vzala Bashkirtseffa s sebou“. Jak ráda bych to udělala!
Il s’agit à présent de nous rendre compte de notre conduite à tenir. Mon père m’a tenue séquestrée pour me prouver que je suis venue pour le voir; il le fit par dépit, ayons l’air d’être en vérité venue pour voir un père. Puisqu’il le prend ainsi plions-nous et nous y gagnerons. Refoulons quelque part au loin le dépit que nous ressentons et faisons bonne figure. Alexandre et sa femme ne font que me conseiller “d’emmener Bashkirtseff”. Que je le voudrais !
Prý nedávno v Poltavě došlo málem k roztržce s Michelem. Otec, podrážděný nevím jakými klepy, mu řekl: „Ty mě přivedeš k tomu, že ti rozbiju hlavu!“
Il paraît que dernièrement à Poltava il se produisit une presque rupture avec Michel. Mon père impatienté par je ne sais quels cancans lui dit: Tu me réduiras à te briser la tête !
Podle Kousmy.
Au dire de Kousma.
Nejspíš už Tchernakowku nikdy neuvidím.
Il est probable que je ne reverrai plus Tchernakowka.
Dlouho jsem bloudila z pokoje do pokoje a bylo mi to opravdu velmi sladké. Lidé se posmívají těm, kdo nacházejí vzpomínky a něhu v nábytku a obrazech, kdo jim dávají dobrý den a sbohem, kdo vidí jakoby přátele v těch kusech dřeva a látky, které tím, jak nám slouží a jsou nám na očích, přijímají částečku našeho života a zdají se být součástí naší existence.
Longtemps j’ai erré de chambre en chambre et cela m’a été vraiment bien doux. On se moque des gens qui trouvent des souvenirs, des douceurs dans les meubles et les tableaux, qui leur disent bonjour, adieu, qui voient comme des amis dans ces morceaux de bois et d’étoffe qui à force de vous servir et d’être sous vos yeux prennent une parcelle de votre vie et semblent une partie de votre existence.
Posmívejte se! Nejjemnější city se nejsnáze zesměšňují. A kde vládne posměch, mizí nejvyšší jemnost citu.
Moquez-vous ! Les sentiments les plus subtils sont le plus facilement ridiculisés. Et où la moquerie règne la suprême finesse du sentiment disparaît.