❦
Pátek 13. října 1876 (1. října)
Jsem v Poltavě s otcem a Paulem a čekáme na Alexandra, abychom uzavřeli obchod s Vinogradoffem.Vendredi 13 octobre 1876 (1er octobre)
Ostatně jsem docela klidná, pokud jde o všechna ta příkoří, která by mi mohl způsobit; čekám z Nice něco, co, dá-li Bůh, učiní mým trápením konec.
D’ailleurs je suis assez tranquille sur toutes les misères qu’il pourrait me faire, j’attends quelque chose de Nice qui s’il plait à Dieu metterà fin à mes ennuis.
Jak se dalo čekat, můj roztomilý strýček nepřijel. Vinogradoff, dosti zámožný kupec, který zbohatl ve službách pana Romanoffa, přišel dvakrát; pozvali jsme ho k večeři a otec se mu věnoval – nepochybně proto, aby zahladil slova, která hned uvidíte.
Comme il fallait le prévoir, mon joli oncle n’est pas venu. Vinogradoff un assez gros marchand enrichi au service de M. Romanoff, est venu deux fois, on l’a invité à souper, mon père l’a occupé sans doute pour effacer les paroles que vous allez voir.
Mluvilo se o odjezdu a on prohlásil, že kdyby byl jen ubohý chudák, ani já, ani moje matka bychom na něj nikdy ani nepomyslely. Protože to byla pravda, urazila jsem se a neřekla ani slovo, ale po hodině jsem to nevydržela a spustila výčitky, byť ještě krocené, a řekla jsem mu spoustu drzostí, jichž nelituji.
On parla de départ et il dit que s’il n’avait été qu’un pauvre diable, ni moi ni ma mère n’aurions jamais songé à lui. Comme la chose était vraie, je m’offensai et ne dis mot, mais, au bout d’une heure, j’éclatai en reproches contenus et lui dis une foule d’impertinences que je ne regrette pas.
Gritz je nejen v Poltavě, ale dokonce přímo v našem hotelu; přijel navštívit svou tetu, hraběnku Miloradovitchovou.
Gritz est non seulement à Poltava, mais à l’hôtel même; il vient voir sa tante la comtesse Miloradovitch.
Potká Paula na chodbě a ukáže mu anonymní dopis zhruba tohoto znění: „Protože k nám už nechcete chodit, prosím Vás, sdělte mi, kde Vás mohu vidět,“ a následují vroucí ujišťování.
Il rencontre Paul dans le corridor et lui montre une lettre anonyme de ce sens à peu près : “Comme vous ne voulez plus venir chez nous je vous prie de m’indiquer le lieu ou je pourrais vous voir”, suivent des protestations.
„Vím,“ řekl ten hlupák, „že ten dopis jsi napsal ty.“
- Je sais, dit l’imbécile, que c’est toi qui as écrit cette lettre.
Viděli jste někdy někoho, koho by pronásledovalo víc špinavostí než mě?!
Avez-vous vu quelqu’un de plus poursuivi de saletés que moi ?!
Při té příležitosti jsem otci řekla, že podezírám jeho sestru Nathalie. Rozzlobil se, až zrudl, a byl by utekl, nebýt příchodu Vinogradoffa. Zůstali jsme u stolu až do devíti. Když kupec odešel, šel otec do klubu, pak k Abazovi a ve tři hodiny ráno se vrátil hodně opilý, aby mi podal zprávu o svých dobrodružstvích.
A ce propos je dis à mon père que je soupçonnais sa sœur Nathalie. Il se fâcha tout rouge et se fût enfui sans l’arrivée de Vinogradoff. On resta à table jusqu’à neuf heures. Le marchand parti, mon père alla au club, puis chez Abaza et revint très ivre à trois heures du matin me rendre compte de ces aventures.
Druhý den se se mnou usmířil a byl neobyčejně něžný.
Le lendemain il fit la paix avec moi et fut admirablement tendre.
Prožila jsem velmi podivný den – aspoň na mé poměry.
J’ai fait une journée très bizarre pour moi.
Alexandre (kterého Paul přivezl v šest hodin ráno – vyjel pro něj včera o půlnoci), Alexandre, pravím, nechtěl podepsat kupní smlouvu. Musím vám říci, že chci Vinogradoffovi prodat dřevo za... pětadvacet tisíc rublů.
Alexandre (que Paul a amené à six heures du matin, étant parti hier à minuit), Alexandre, dis-je ne voulait pas signer le contrat de vente. Il faut vous dire que je veux vendre à Vinogradoff du bois pour... vingt cinq mille roubles.
Nejdřív jsem musela přinutit strýce, aby mě poslechl, a potom jsem musela přihlížet jedné otravné scéně a účastnit se jí.
D’abord j’eus à forcer mon oncle de m’obéir, ensuite j’eus à assister et à prendre part à une scène embêtante.
Smlouvalo se. Ti dva muži se křižovali, zaklínali se při všech svatých, přidávali, ubírali.
On marchandait. Ces deux hommes se signaient, juraient leurs grands dieux, augmentaient, diminuaient.
Nakonec si plácli na čtyřiadvaceti tisících rublů.
Enfin on finit pour vingt-quatre mille roubles.
Ach, málem bych zapomněla na skvělé návštěvy: Volkovitsky a Pavelko ráno a Gedanoff a Michel celý den.
Ah, j’allais oublier des visites brillantes, Volkovitsky, Pavelko, le matin et Gedanoff et Michel toute la journée.
Zakládám v Achtyrce banku, která ponese navěky mé jméno, výměnou za dar deseti tisíc rublů, který snadno dám, neboť mě čeká přes šedesát tisíc rublů z nejrůznějších pohledávek.
Je fonde une banque à Ahtirka, qui portera mon nom à perpétuité moyennant un don de dix mille roubles que je donnerai facilement ayant en perspective plus de soixante-mille roubles de sommes diverses à recevoir.
Gedanoff nás bavil tím, že Michelovi připomínal jejich cirkusová dobrodružství. Oba pánové se tak rozohnili, že vynesli krasojezdkyně, krasojezdce i klauny až do nebes.
Gedanoff nous amusa en rappelant à Michel les aventures du cirque. Ces deux messieurs s’emballèrent au point d’élever les écuyères, les écuyers et les clowns jusqu’aux cieux.
Právě jsem nedopatřením zhltla jednu odpornou knihu od Xaviera de Montépina a je mi z toho nevolno.
Je viens d’avaler, par mégarde, un dégoûtant livre de Xavier de Montépin, et j’ai mal au cœur.
Strýc a otec byli v klubu, Paul spal. Byla jsem sama a myslela jsem, jak jinak, na Řím – proboha, nezaměňujte to kouzelné jméno s Antonellim a nemyslete si, že ho chci skrývat pod jménem Řím.
Mon oncle et mon père étaient au club, Paul dormait. J’étais seule, je songeais naturellement à Rome, pour Dieu ne confondez pas ce nom magique avec Antonelli et ne pensez pas que je veuille le dissimuler sous le nom de Rome.
Četla jsem „Le Figaro“, když jsem si vzpomněla na předpokoj v Hôtel de la Ville. Sevřelo mi to hlavu, srdce i hrdlo. A teď tu sedím a docela klidně se sama sebe ptám: Jakže, má drahá, ty jsi neumřela? Nacházím trpkou rozkoš, zlomyslné uspokojení v tom, že se v sobě bouřím odporem, když znovu a znovu vyvolávám tu ohavnou vzpomínku, abych se potrestala, nakolik je to v mé moci.
Je lisais “Le Figaro” quand je me souvins de l’antichambre de l’Hôtel de la Ville. Cela me prit à la tête, au cœur, au gosier. Et je suis là à me demander assez calmement: Comment ma chère, tu n’es pas morte ? Je trouve un âcre plaisir, une satisfaction méchante à me révolter, à force d’évoquer ce hideux souvenir, pour me punir autant que cela est en mon pouvoir.
Tady vidíte, kam vede tenhle život deklasovaných, kam vede pohrdání společenskými zvyklostmi a neznalost jistých nezbytných pravidel chování.
Voilà à quoi mène cette vie de déclassés, voilà à quoi mène le mépris des convenances et l’ignorance de certaines règles indispensables de conduite.
Byla jsem s tím mužem sama, jistě si vzpomínáte na podrobnosti toho ponižujícího rozhovoru; pak jsem mu položila obě ruce na ramena, on si mě přitáhl k sobě a... chci to říct naplno, aby se to pochopilo správně, ale ne víc, než je pravda. Políbil mě na tvář, nechala jsem ho, přitiskl si mě k hrudi, pak... Bože, smiluj se nade mnou. A vy, kdo mě čtete, nemyslete si, že vzývám Boha a křičím jen pro efekt, ale proto, že kdybych Boha nevzývala v duchu i perem, neměla bych sílu psát. Poslyšte, už jsem u toho: držel mě pevně přitisknutou k sobě a snažil se... Ježíši! dej mi odvahu to napsat! a snažil se mi vsunout koleno mezi moje.
J’étais seule avec cet homme, vous vous rappelez sans doute les détails de ce dialogue humiliant, ensuite je lui mis mes deux mains sur les épaules, il m’attira vers lui et... je veux le dire en toutes lettres, pour qu’on comprenne juste mais pas au-delà de la vérité. Il m’embrassa sur la joue, je laissai faire, il me pressa contre sa poitrine puis... Mon Dieu ayez pitié de moi. Et vous qui me lisez, ne pensez pas que j’invoque Dieu et pousse des cris par affectation, mais bien parce que si je n’invoquais pas Dieu mentalement et de la plume je n’aurais pas la force d’écrire. Ecoutez, j’y suis, il me tenait serrée contre lui et tâchait... Jésus ! donnez-moi l’aplomb d’écrire ! et tâchait de passer son genou entre les miens.
napříč stránkou
Znáte něco surovějšího než to gesto s kolenem? Jestli je to tak vždycky, musí být láska hluboká, aby takové ohavnosti dokázala idealizovat. Ale pro toho, kdo nemiluje, je to vrchol přízemní, zvířecí špíny, vrchol hnusu, který dokáže pobouřit až do hloubi celé bytosti, naplnit hrůzou každou kapku krve, pobouřit až k šílenství.
en travers Connaissez-vous quelque chose de plus brutal que ce geste du genou ? Si c’est toujours ainsi, l’amour doit être profond pour idéaliser de pareilles horreurs. Mais pour celui qui n’aime pas c’est le comble de la saleté triviale, bestiale, le comble du dégoût propre à révolter jusqu’au fond de tout l’être, à remplir d’horreur chaque goutte de sang, à révolter jusqu’à la démence.
Často jsem se rozrušovala pouhými představami. Ale tohle... z tohohle dostávám horečku a zuřím, přísahám před Bohem.
Je me suis souvent agitée par imagination. Mais ceci... ceci me donne la fièvre et la rage, je le jure devant Dieu.
Celá moje bytost se bouří!
Tout mon être se révolte !
Pokračujme, má to být můj trest.
Reprenons, c’est pour me punir.
Chtěla jsem, aby si myslel, že jsem nepochopila, a trochu jsem se mu vymanila (bála jsem se, že kdybych se vymanila úplně, rozzlobila bych ho). Znovu si mě přitáhl, jednou rukou mě objímal a druhou mi sjížděl po šatech – jak dlouho... už nevím...
Je voulus qu’il pensât que je ne compris pas et je me dégageai un peu (en me dégageant tout à fait je craignais de le fâcher). Il me rapprocha de lui et, me tenant enlacé d’une main, glissa l’autre le long de ma robe pendant un espace de... je ne sais plus...
Tu jsem ucouvla, tak ohromená, tak vyděšená a tak ponížená, jako by mě zašlapali do bláta, že jsem se s přidušeným výkřikem začala usmívat jako hlupačka, což můj obličej nikdy neopomene udělat, když je mi velmi trapně kvůli něčemu.
Alors je me reculai si étonnée, si terrifiée et si confondue avec la boue que, tout en poussant un cri étouffé, je me mis à sourire comme une idiote, ce que ne manque jamais de faire mon visage quand je suis très ennuyée par quelque chose.
A já jsem si myslela, že toho muže miluji ještě potom? Když mě pouhá vzpomínka na tu scénu držela zhroucenou a zdrcenou tady na pohovce v Poltavě, bůhví jak dlouho? Láska? Předtím... nevím, jak se ten chvályhodný cit jmenuje. Potom odpor, stud. Teď hnus. Předstírat lhostejnost by bylo směšné, a říkám po pravdě: nenávidím jednoho muže – ne tak, jak jsem dřív nenáviděla ty, kdo urážejí naši rodinu a naše postavení, jako třeba Audiffret. Ale nenávidím, z hloubi duše si ošklivím jednoho muže pro osobní urážku... Ach! Musím snad říkat proč! Nenávidím ho tak, že na to už nemohu pomyslet, aniž bych se otřásla hrůzou, tak, že bych spáchala i zločin, jen abych mohla té kreatuře pošeptat do ucha: ženy jako já se neurážejí! A ve chvíli, kdy by ta kreatura vydechovala naposledy a odevzdávala duši ďáblu.
Et j’ai cru aimer cet homme encore après ? Quand le souvenir seul de cette scène m’a tenue renversée et anéantie ici sur le canapé de Poltava, pendant je ne sais combien de temps? De l’amour ? Avant de la... je ne sais comment ce louable sentiment se nomme. Après de la répugnance, de la honte. A présent du dégoût. Affecter l’indifférence serait ridicule et, je le dis en vérité, je hais un homme, pas comme je haïssais avant, des insulteurs de notre famille et de notre position, comme Audiffret par exemple. Mais je hais, j’exécre un homme pour une insulte personnelle... Eh ! ai-je besoin de dire pourquoi ! Je hais au point de n’y pouvoir plus penser sans frissonner d’horreur au point de commettre un crime pourvu de murmurer à l’oreille de cette créature : on n’insulte pas des femmes comme moi ! Et au moment où cette créature rendrait son dernier soupir au Diable.
To není pomsta z lásky, která se zdá zbytečná, jakmile láska přestane existovat, to není dětská pomsta, ani pomsta na klepaři, jako je pan Patton, nebo na jedovaté pomlouvačce, jako je paní Tutcheffová, nebo na ubohém hlupákovi, jako je Audiffret, jemuž nepochybně namluvili totéž co Gritzovi Miloradovitchovi.
Ce n’est pas une vengeance d’amour qui semble inutile dès que l’amour n’existe plus, ce n’est pas une vengeance d’enfant, ou envers un faiseur de commérages comme M. Patton, ou une calomnieuse envenimée comme Mme Tutcheff, ou un pauvre imbécile comme Audiffret, à qui on a sans doute persuadé la même chose qu’à Gritz Miloradovitch.
Toho muže nenávidím. Láska k nějakému... nuže, když už jsem u toho, řeknu tak nestranně, jak jen to jde, co je ten pán zač. Není na něm Nic mimořádného, a nečekejte žádný strašlivý obraz jako Michelangelův chaos. Muž bez jakýchkoli zásad, s pramalou dávkou té cti, které se říká rytířská či „hrdina románu“, bez jakéhokoli pochopení pro lásku, zato smyslný a zkažený. Jinak velmi dobrý hoch, výborný mladík do společnosti, vemlouvavý, a proto všemi oblíbený. Neberte to jako ironii.
Je hais cet homme. De l’amour pour un... allons puisque j’y suis je vais dire aussi impartialement que possible ce que c’est que ce monsieur. Il n’est Rien d’extraordinaire et ne vous attendez pas à une peinture terrible comme le chaos de Michel-Ange. Un homme sans aucun principe, avec peu d’honneur de cet honneur qu’on nomme chevaleresque ou « héros de roman », aucune compréhension de l’amour, mais sensuel et dépravé. Au demeurant très brave garçon, excellent jeune homme de société, insinuant et par conséquent aimé de tous. Ne le prenez pas en ironie.
Kdybych měla začít znovu, jistě bych se jím zabývala stejně, jenže jinak: pochopila bych, že se na něj mám dívat tak, jako se muž dívá na hezkou švadlenku, která se mu líbí... Ale protože žena je jiná než muž, omezila by se má láska na to, že bych se nechala dvořit a obsluhovat, a to s velkou přísností.
Sans doute si c’était à recommencer je m’en occuperais tout autant, mais autrement, j’aurais compris qu’il fallait le regarder comme un homme regarde une grisette qu’il trouve jolie... Mais, comme la femme est différente de l’homme, mon amour se bornerait à me laisser courtiser et servir avec beaucoup de sévérité.
Nevím, jestli je to tím, že jde o mě, nebo tím, že jsem dosud tak nevinná, ale k „svůdcům“ cítím nejhlubší odpor, hnus a pohrdání. Všichni mají jakýsi skrytý výraz, neomylně groteskní, špinavý a hloupý. Je to jako s anekdotami, v nichž jde o záchod a tak dále: člověku se to hnusí, a přitom se směje.
Je ne sais si cela tient à ce que je suis en cause ou à ma grande innocence encore, mais j’éprouve la plus grande répugnance et les plus profonds dégoût et mépris pour les « séducteurs ». Ils ont tous un arrière-air infailliblement grotesque, sale et bête. C’est comme les anecdotes ou il s’agit de cabinet d’aisances et caetera, on est dégoûté et on rit.
Je už asi hodně pozdě a opravdu nemá cenu ponocovat a vymýšlet definice.
Il est bien tard je crois, et vraiment cela ne vaut pas la peine de veiller pour inventer des définitions.
Všechno jsem vylíčila. A jak vidíte, z ponížení se neumírá. Potupa nezabíjí. A zabít se sama?... ne, já, ta uražená, bych se měla trestat smrtí? To by nedávalo smysl. V mých plánech na pomstu mě zastavuje jediná myšlenka, a to tahle: ten člověk nepochopí, proč je trestán. Je to víc než pravděpodobné u pána bez vzdělání, bez vychování, který za zásady nemá nic než příklady udatných rytířů z klubu [Začerněná slova] a z La Jeunesse du roi Henri1 od Ponsona du Terraila, jediného románu, který kdy četl – a i v tom románu obdivoval jen prostopášnost, kdežto čestné činy zesměšnil jako „romantické povídačky“. Bože můj, nesnažím se Antonelliho očernit, z mé strany by to bylo k smíchu, a důkazem je, že chci, abyste věděli, že to není ani proradný Don Juan, ani ukázkový padouch.
J’ai tout raconté. Et comme vous voyez, on ne meurt pas d’humiliation. L’outrage ne tue pas. Et me tuer moi-même ?... non, moi l’insultée me punir de mort ? Ça n’aurait pas le sens commun. Une seule pensée m’arrête dans mes plans de vengeance : celle-ci : l’homme ne compendra pas pourquoi on le punit. C’est plus que probable de la part d’un monsieur sans instruction, sans éducation et n’ayant pour principes que les exemples des preux du club [Mots noircis] et de « la Jeunesse du roi Henri » par Ponson du Terrail, l’unique roman qu’il a lu, et encore dans ce roman il n’a admiré que le dévergondage, quant aux traits de loyauté il s’en est moqué comme de « blagues romanesques ». Mon Dieu, je ne cherche pas à noircir Antonelli, de ma part cela prêterait au rire, et [la] preuve c’est que je veux que vous sachiez qu’il n’est ni un perfide Don Juan, ni un scélérat exemplaire.
Otec se vrátil a já jsem před ním přísahala, vzývajíc Boha, křižujíc se oběma rukama a svolávajíc na svou hlavu všechen hněv nebes, kdybych tu přísahu porušila. Přísahala jsem, že se s Antonellim už nikdy nesblížím, ať se stane cokoli, a že jím budu pohrdat všude a vždycky.
Mon père rentra et je jure devant lui, en invoquant Dieu, en me signant des deux mains et en appelant sur ma tête toutes les colères célestes si je violais ce serment. J’ai juré de ne jamais me rapprocher d’Antonelli, quoiqu’il arrive, et de le mépriser partout et toujours.
Dost zvláštní je, že to není ze zášti. Jakou zášť mohu chovat k někomu, kdo je rozumem pode mnou? Ale prostě z pohrdání povahou toho člověka. Časem se změní, doufám, a pak se pomstím.
Ce qui est assez singulier c’est que ce n’est pas par rancune. Quelle rancune puis-je avoir envers un inférieur d’intelligence ? Mais tout bonnement par mépris pour le caractère de l’homme. Avec le temps il changera, je l’espère, alors je me vengerai.
napříč stránkou
To je ale neprozíravá přísaha. To je zbytečná přísaha. Zasloužila bych si, aby mě zabili, kdybych jednala jinak; není třeba přísahat, u čerta.
en travers Voilà un serment bien imprudent. Voilà un serment inutile. Je serais bonne à tuer si je faisais autrement, il n’y a pas besoin de jurer, que diable.
Řekla jsem Michelovi, aby mi napsal vyznání. Nuže, ten aspoň mluvil o „čistých citech“, o „posvátných věcech“, o neodolatelné přitažlivosti – o všech těch věcech starých jako svět, ošoupaných jako tvář paní Tutcheffové, používaných všude a nevyhnutelných v každém sebenepatrnějším románu a v každé sebeubožejší divadelní hře. Ale přes to všechno jsou to vždycky věci svaté, ušlechtilé a čestné.
J’ai dit à Michel de m’écrire une déclaration. Eh bien, au moins celui-là a parlé de “sentiments purs”, de “choses sacrées”, d’attraction irrésistible de toutes ces choses vieilles comme le monde, usées comme la figure de Mme Tutcheff, employées universellement, et inévitables dans le moindre roman et la plus misérable pièce de théâtre. Mais malgré tout et toujours, saintes, nobles et honorables .
A takhle se zachovali ke mně, k „mladé dívce“! Mravnost, úcta... ach! řeči, řeči, nic než řeči.
Et c’est envers moi, envers une “jeune fille” qu’on a agit de la sorte ! La morale, le respect... oh ! blagues, blagues, et rien d’autre.
To všechno ve mně probouzí zuřivou touhu být milována mužem, kterého bych také milovala, byť jen proto, abych vyvrátila předchozí větu.
Tout cela me donne une furieuse envie d’être aimée par un homme aimé également, si ce n’était que pour donner un démenti à la phrase précédente.
Jediná pomsta, kterou chci. Aby mu Bůh ukázal celou tu hrůzu, celou tu zbabělost, celou tu neuvěřitelnou nepatřičnost toho... Ach! fuj! jaká hrůza!
La seule vengeance que je veux. C’est que Dieu lui fasse comprendre toute l’horreur, toute la lâcheté, toute l’incroyable inconvenance de... Oh ! fi ! l’horreur !
Poznámky
Pozn. překl.: Francouzský titul bez zavedeného českého názvu; doslova „Mládí krále Jindřicha“ (viz též 15. listopadu). ↩