Úterý, 8. srpna 1876 (27. července)

Bděly jsme do čtyř hodin, dnes ráno jsem unavena a Yssayevitch nebyl připuštěn k mému rannímu vstávání.
Paul, můj bratr, telegrafuje, že ho otec poslal pro mě do Konotopu [?] (nádraží u strýcova statku) — ptá se, kdy přijedu.
Zamířila jsem přímo k Nině, kde jsem strávila celý den. Město slaví — v Peterhofu přijímá císařská rodina okázale své příbuzné, královské domy Dánska a Řecka. Celý Petrohrad je tam, aby viděl iluminaci. Ale protože nejsem součástí slavnosti a nechtěla jsem být jako celý Petrohrad divákem za ohradou, zůstala jsem doma — tedy u Niny — a vyšívala jsem pás gobelínové tapiserie na bledě modrém podkladu; až ten pás přijde na přední díl županu z krémového sametu, vznikne něco tak krásného a bohatého, jako ještě nikdo neviděl.
Poznámka editorů
[Čtyři latinská slova postrádající smysl.]
Galula a Girofla jsou nepostradatelní pro udržení naší veselosti. Vymyslela jsem, že Girofla odchází jako dobrovolník do Srbska s lehkým rancem, v němž má staré válečné kalhoty a dva prodřené kapesníky. Na to jsem improvizovala veršovanou scénku líčící vše, co potká mladého dobrodruha na cestě i v Srbsku — na nápěv Partant pour la Syrie. Olgu napadlo nakreslit ho v rakvi — to nám připadalo tak komické, že jsme se deset minut smály.
Z tohoto rozhovoru jsem načerpala inspiraci pro korespondenci nebo epickou báseň — kterou si přečtete.
Jedině Audiffret mě dokáže rozesmát a přimět k veršování. A Bůh ví, jak na to myslím.
Nina je s námi — četla nám román, zatímco jsme vyšívaly na kanavě. Pan Sapogenikoff se přidal k naší veselosti a nakonec i on začal hovořit o Giroflovi.
Vrátila jsem se o půlnoci s Étiennem; Yssayevitch přišel odpoledne, ale já jsem s ním s pomocí svých Grácií naložila tak zle, že odešel celý smutný — podle slov mého strýce.
Petrohrad v noci získává na kráse. Neznám nic velkolepějšího než Něvu ozdobenou lucernami, jež kontrastují s měsícem a tmavomodrým, skoro šedým nebem. Nedostatky domů, dlažby, mostů se v noci rozpouštějí ve vstřícných stínech; šíře nábřeží se zjevuje v celé své majestátnosti. Jehla Admirality se ztrácí v nebi — a v azurovém oparu lemovaném světly se rýsuje kupole a ladná silueta Izákijského chrámu, jenž sám vypadá jako plovoucí stín, který sestoupil z nebe.
Chtěla bych tu být v zimě…

Poznámky

Pozn. překl.: „Gobelíny“ — proslulá francouzská královská manufaktura na tapiserie, založená v 17. stol.; zde užito jako stylový odkaz na bohatou obrazovou výšivku. ↩
Pozn. překl.: Srbsko — srbsko-osmanská válka 1876–78 právě začala; tisíce ruských dobrovolníků překročily hranice, aby bojovaly po boku Srbska, což bylo onoho léta v Rusku velkým veřejným vzrušením. ↩
Pozn. překl.: Partant pour la Syrie („Odcházeje do Sýrie“) — francouzská romanticko-vlastenecká píseň z r. 1807, připisovaná královně Hortensii Beauharnais; za Druhého císařství měla charakter polooficiální hymny; Marie ji tu užívá pro komické účinky. ↩