❦
Pondělí, 7. srpna 1876 (26. července)
Lundi, 7 août 1876 (26 juillet)
„Nic původního nemáme než středověk“ — řekla jsem v poslední knize.
« Nous n’avons d’original que le Moyen-Age » ai-je dit dans le dernier livre.
My — kdože to? Křesťané. Je svět ve skutečnosti znovuzrozen — nebo jen pod jinými barvami a jmény tytéž mravy proudily tak, jak proudí od počátku světa, a vždy směřovaly k lepšímu?
Nous, qui ? Les chrétiens. Est-ce que, en réalité, le monde a été regénéré ou bien sous d’autres couleurs et noms, les mêmes mœurs ont coulé comme elles coulent depuis le commencement du monde, tendant toujours à l’amélioration ?
Životy národů se podobají řekám, jež plynou pomalu — tu přes skály, tu přes písek, tu mezi horami, tu pod zemí, tu přes oceán, s nímž se při průchodu mísí, leč vystupují z něj tytéž, jen jméno se změní a dokonce i směr — ale jen proto, aby stále sledovaly týž — ten předem daný a neznámý. Kým?
Les vies des nations semblent des fleuves qui coulent lentement, tantôt sur des rochers, tantôt sur le sable, tantôt entre des montagnes, tantôt sous terre, tantôt à travers un océan, auquel ils se mêlent en le traversant mais dont ils ressortent les mêmes en changeant de nom et même de direction, mais ce n’est que pour poursuivre toujours la même, celle qui est fixée et inconnue. Par qui ?
Bůh nebo Příroda. Je-li Bůh Přírodou, pak jsme jen hlupáci — Příroda nemá co dělat s lidmi a jejich zájmy. V hodinách filosofie se velmi pěkně dokazuje existence Nejvyšší Bytosti poukazem na mechanismus vesmíru — ale dokazuje se tím existence Boha takového, jakého si ho představujeme? Příroda se zabývá tím, aby uváděla do pohybu hvězdy a fyzicky pečovala o naši zemi. Ale náš duch, naše duše? Je třeba připustit Boha jiného než mlhavou ideu zosobnění světového mechanismu. Je třeba — proč?
Dieu ou la Nature. Si Dieu est la Nature, nous ne sommes que des imbéciles, la Nature n’a rien à faire avec les hommes et leurs intérêts. Dans les classes de philosophie on prouve fort bien l’existence d’un Être suprême en désignant le mécanisme de l’univers, mais prouve-t-on l’existence d’un Dieu tel que nous nous l’imaginons. La Nature s’occupe à faire mouvoir les astres, à soigner physiquement notre terre. Mais notre esprit, mais notre âme ? Il faut admettre un Dieu autre que la vague idée d’une personnification du mécanisme universel. Il faut, pourquoi ?
Tady mě vyrušili a už jsem z toho vypadla.
A cet endroit j’ai été interrompue et je ne suis plus au fait à présent.
Šla jsem na poštu pro fotografie a depeši od otce — telegrafuje do Berlína, že nemám pravdu, když tak soudím, že přijít nemůže z dobrých důvodů, jež mi vysvětlí, ale že by pro něho byl můj příjezd „pravým štěstím“.
J’ai été à la poste prendre mes photographies et une dépêche de mon père, il télégraphie à Berlin que j’ai tort de juger ainsi, qu’il ne peut pas venir pour de bonnes raisons qu’il m’expliquera mais que mon arrivée serait pour lui « un vrai bonheur ».
Vzala jsem s sebou Marii a Étienna a šla jsem vyhledat kněžnu Galitzinovou a paní Voyeïkoffovou. Obě jsou na letním sídle.
Ayant pris Marie avec moi et Étienne avec nous, j’allai chercher la princesse Galitzine et Mme Voyeïkoff. Toutes les deux sont en villégiature.
Po večeři jsme odjeli na Ostrovy1 — na jejichž cípu lidé obdivují západ slunce nad Finským zálivem. Okouzlily mě rozkošné malé dřevěné vily v ruském stylu, které stojí uprostřed zahrad na březích četných ramen Něvy — podobají se hračkářským domečkům, jichž se prodávají celé krabice s drobnými mechovými stromky, dřevěnými koňmi a skleněnými vodními plochami. Přijeli jsme po západu slunce a bylo chladno. Nemohu se vzpamatovat z tohoto chladu v červenci. Lidí málo, několik kurtizán.
Après dîner, nous allâmes aux Iles et à la pointe de laquelle on admire le coucher du soleil sur le golfe de Finlande. Les ravissantes petites villas bâties dans le style russe, en bois, m’ont charmée, situées qu’elles sont au milieu de jardin et au bord de nombreuses manches de la Néva, elles semblent des maisonnettes de joujou dont on vend des boîtes entières avec de petits arbres en mousse, des chevaux en bois et des pièces d’eau en verre. Nous arrivâmes après le coucher du soleil et il faisait froid. Je ne puis revenir de ce froid en juillet. Peu de monde, quelques cocottes.
Jako Ježíš pocítil, jak se cosi od něho oddělilo, když se nemocná žena dotkla jeho šatů a uzdravila se2 — tak i já jsem cítila fluidum, jak se přichytává k Yssayevitchovi a mě opouští, čím více se do mě zamilovával. Je to zvláštní pocit — cítit, jak vás pomalu někdo začíná milovat.
Comme Jésus sentit quelque chose se détacher de lui lorsque la femme malade le toucha à ses habits et fut guérie, de même je sentais le fluide qui s’attachait à Yssayevitch en me quittant, à mesure qu’il devenait de plus en plus amoureux. C’est un étrange sentiment, que de sentir comment peu à peu on se fait aimer.
Étienne zůstal doma — já doprovodila Marii, doprovázenou Pavlem a věrným Čokoládou na kozlíku, s úmyslem vzít Ninu k sobě na noc.
Étienne resta à la maison et j’allai reconduire Marie, reconduite par Paul et le fidèle Chocolat sur le siège, avec l’intention de ramener Nina chez moi pour la nuit.
Zastihla jsem Giro v posteli — zůstala jsem u ní chvilku, jedno slovo přivedlo řeč na Řím a já jí vyprávěla svá dobrodružství v tom městě, se zápalem a gesty. Přerušovala jsem se jen smíchem — a Giro a Marie se válely v postelích. Nesrovnatelné trio; tak se smívám jedině se svými Gráciemi.
Ayant trouvé Giro au lit je restai quelque temps chez elle, un mot fit parler de Rome, et je lui racontai mes aventures dans cette ville, avec feu et gestes. Je ne m’interrompais que pour rire et Giro et Marie se roulaient dans leurs lits. Un trio incomparable, je ne ris ainsi qu’avec mes Grâces.
A cestou zpátky jsem náhlou, ne-li přirozenou reakcí upadla do melancholie. Nina hovořila o lásce, Yssayevitch si nemohl přát nic lepšího — a já jsem došla až tak daleko, že jsem prohlásila, jak jsem objevila, že nestojí za to žít, nemiluje-li člověk někoho nade vše — a že já, protože ještě nemiluji, hledám ideál.
Et, par une réaction subite sinon naturelle, je tombai dans la mélancolie au retour. Nina parla d’amour, Yssayevitch ne demandait pas mieux et je suis allée, moi, jusqu’à dire que j’avais découvert qu’il ne valait pas la peine de vivre si on n’aimait pas quelqu’un par-dessus tout, que n’aimant pas encore j’étais à la recherche d’un idéal.
„Našla jste?“ zeptal se Yssayevitch živě.
— Vous avez trouvé ? demanda vivement Yssayevitch.
„Ne.“
— Non.
Všechno, co řeknu, berou jako věštbu. Stavěla jsem se do role Cassagnaca — ostatně tak jsem to dělala vždy předtím, aniž jsem si to uvědomovala, a budu to dělat vždy i v budoucnu — jenže svá slova budu vážit, neboť často říkám nesmysly a oni je berou zcela vážně.
Toutes mes paroles sont reçues comme des oracles. Je me suis posée en Cassagnac, d’ailleurs je l’ai toujours fait avant sans m’en douter et je le ferai toujours dans l’avenir, seulement je mesurerai mes paroles car souvent je dis des bêtises et on les prend au grand sérieux.
Poznámky
Pozn. překl.: Ostrovy — Krestovský, Jelaginský a Kamenný ostrov v západní deltě Něvy, módní letní letovisko petrohradské společnosti. ↩
Pozn. překl.: Uzdravení ženy trpící krvotokem: Lukáš 8,43–48; Marek 5,25–34. Ježíš praví: „Poznal jsem, že ze mne vyšla moc“ — ona „moc“ (řec. dunamis, síla/fluidum), jež z něho přešla k uzdravené ženě. ↩