❦
Středa, 9. srpna 1876 (28. července)
Mercredi, 9 août 1876 (28 juillet)
Nemám ani halíř. Příjemná situace. Étienne je výborný člověk — ale vždy uráží mé jemné city. Dnes ráno jsem se rozlítila — půl hodiny nato jsem se smála, jako by nic, u Sapogenikoffových. Byl tam doktor Tchemicheff a já jsem ho chtěla požádat o lék na chrapot — ale peníze jsem neměla a tento pán nedělá nic zadarmo. Velmi delikátní situace, ujišťuji vás. Ale nepláču dopředu — nepříjemnost je dost otravná už tehdy, když přijde; netřeba pro ni plakat předem. Ve čtyři hodiny Nina a Tři Grácie odjely kočárem na nádraží do Peterhofu — všechny tři oblečené v bílém pod dlouhými prachovými plášti.
Je suis sans le sou. Agréable situation. Étienne est un excellent homme mais il froisse toujours mes sentiments délicats. Ce matin je me suis mise en colère mais, une demi-heure après, je riais comme si rien n’était, chez les Sapogenikoff. Le docteur Tchemicheff était là et j’avais envie de lui demander un remède contre mon enrouement, mais je n’avais pas d’argent et ce monsieur ne fait rien pour rien. Position très délicate, je vous assure. Mais je ne pleure pas d’avance, le désagrément est bien assez ennuyeux lorsqu’il arrive pour qu’on le pleure d’avance. A quatre heures, Nina et les Trois Grâces partaient en carrosse pour la gare de Péterhof. Les trois habillées de blanc sous de longs cache-poussière.
Vlak se chystal odjet — nastoupily jsme bez jízdenek, vyzbrojeny doprovodem čtyř gardových důstojníků, kteří se nepochybně nechali zlákat mým bílým peřím a červenými podpatky mých Grácií. A tak tu jsme, já a Giro — jako ušlechtilí váleční koně při zvuku hudby, s napnutýma ušima, s jiskřivýma očima a radostnou náladou.
Le train allait partir, nous montâmes sans billets mais munies de l’escorte de quatre officiers de la Garde qui se laissèrent sans doute tenter par ma plume blanche et par les talons rouges de mes Grâces. Donc nous voici, moi et Giro, comme de nobles chevaux militaires au son de la musique, l’oreille au guet, l’œil brillant et l’humeur joyeuse.
Byli zaujati — mluvily jsme rusky, francouzsky a anglicky a byly oblečeny jako cizinky. Naše růžová líčka a hbité jazyky jim padly do oka i do ucha.
Ils furent intrigués, nous parlions russe, français et anglais et nous étions vêtues comme des étrangères. Nos joues roses et nos langues agiles leur donnèrent dans l’œil et l’oreille.
Vida to, přeladila jsem o dva tóny výš — a po celou cestu se střídaly anekdoty, vtipné výpady, bonmoty, jež přiváděly mé Grácie do extáze a naše společníky stále více udivovaly.
Vu cela, je montai de deux tons et durant toute la route ce ne furent qu’anecdotes, saillies, bons mots, qui faisaient pâmer mes Grâces et intriguaient nos compagnons de plus en plus.
Sledovali nás drožkou — sotva jsme byly v Peterhofu, zmocnila se mě šílená chuť nechat je věřit, že jsme polosvětské dámy, a pozvat je na večeři… k panu Sapogenikoffovi. To by byla scéna! Peterhof je pravý ráj zeleně, vil a jezer. Tyto Ostrovy jsou kouzelné ostrovy — s háji břečťanu, domy jako přenesené z Pompejí, s porfyrovými vázami a malachitovými stoly. To vše patří císaři, samozřejmě. Olga se už prohlašovala za zamilovanou do blonďáka — já do bruneta; ostatní dva byli velkoryse přenecháni Nině a Marii. Zastavily jsme před ostrovem, ale sledovači jeli dál — a na půl hodiny nás to uvedlo v zamyšlení. Ale Giro ujišťovala, že to tak nemůže skončit a že odjedou večer v jedenáct hodin stejným vlakem jako my — poněvadž jsme to řekly dost nahlas, aby to slyšeli.
Ils nous suivirent en fiacre, à peine à Péterhof, j’avais follement envie de leur laisser croire que nous étions des demi-mondaines et de les inviter à souper... chez M. Sapogenikoff. Tableau. Péterhof est un vrai paradis de verdure, de villas et de lacs. Ces Iles sont des îles enchantées, avec des bosquets de lierre, des maisons qu’on dirait transportées de Pompéi avec des vases de porphyre et des tables de malachite. Tout cela appartient à l’Empereur, bien entendu. Olga se disait déjà amoureuse du blond, moi du brun ; les autres deux étaient généreusement concédés à Nina et à Marie. Nous arrêtâmes devant l’île mais les suiveurs allèrent plus loin et, pendant une demi-heure, cela nous rendit pensives. Mais Giro assurait que cela ne pouvait finir ainsi et qu’ils partiraient le soir à onze heures par le même train que nous puisque nous l’avions dit assez haut pour qu’ils l’entendissent.
V šest hodin spustili tisíc peterhofských fontán1. Nic krásnějšího si nelze představit.
A six heures les mille fontaines de Péterhof furent lancées. On ne peut s’imaginer rien de plus beau.
škrtnuto[Zrušeno 15 řádků]
[quinze lignes cancellées]
Kanál lemovaný gigantickými vodotrysky — a přece vypadají malé ve srovnání se Samsonem přemáhajícím tygra2, z jehož rozevřené tlamy voda tryská skoro tak vysoko jako dvě terasy nad sebou, na jejichž vrcholu stojí císařský palác — žlutá budova, nijak pozoruhodná leč vzpomínkou na Petra Velikého a Kateřinu. Tento kanál Samson a palác v perspektivě jsou vzácného účinku. Peterhof obývá císař, velkoknížata a velkokněžny — každý má svůj letní úkryt, svou vilu. A v alejích člověk potkává jen císařské vozy. Člověka přepadá horoucí úcta a zbožňování k císaři a k vládnoucímu rodu — tak přívětivému, tak laskavému ke všem, přes vznešenost, jež ho charakterizuje a jež je jen nezbytnou okázalostí, bez níž se takové osoby neobejdou.
Le canal bordé de jets d’eaux gigantesques et qui semblent petits en comparaison du Samson terrassant un tigre, de la gueule béante de laquelle l’eau s’élance presque aussi haut que les deux terrasses superposées au sommet desquelles se trouve le palais de l’Empereur, édifice jaune et peu remarquable sinon de souvenir de Pierre le Grand et de Catherine. Ce canal Samson et le palais en perspective sont d’un effet rare. Péterhof est habité par l’Empereur, les grands-ducs et les grandes-duchesses. Ils y ont chacun sa retraite d’été, sa villa. Et dans les allées on ne rencontre que voitures impériales. On se sent tout embrasé du respect et d’adoration pour l’Empereur et pour la maison régnante, si affable, si bonne pour tout le monde, malgré la grandeur qui la caractérise et qui n’est qu’un appareil indispensable à ses personnages.
Nina nás — ještě celá uslzená smíchem nad tím rozloučením — odvedla od břehu jezera ke generálu Rostovzeffovi, správci dvora velkoknížete Nikolaje. Rostovzeff je příbuzný Sapogenikoffových, kteří z toho září. Generál a jeho žena poznali mámu a tetu před čtyřmi lety v Nice — a ukazuje se, že si pamatují i mě. Tato návštěva — poněkud chladná oproti Nininým očekáváním — nás přikryla jako šedým závojem; bylo třeba spatřit projíždět velkoknížete Konstantina, bratra císaře, pozdravit ho a obdržet od něho rozkošný úsměv, abychom se znovu staly čtyřmi šílenkami. V sedm hodin přilákaly dva vojenské orchestry zástup lidí pěších i ve vozech — vzduch, jenž se v Peterhofu dýchá, je vzduch králů a dvora — a četné uniformy propůjčují této krajině zeleně a vody ráz veselosti a elegance, jaký se jinde málokdy spatří.
Nina nous conduisit encore toute larmoyante de rire de la séparation du bord du lac, chez le général Rostovzeff, chef de la cour du grand-duc Nicolas. Rostovzeff est parent des Sapogenikoff qui en sont tout rayonnants. Le général et sa femme ont connu maman et ma tante il y a quatre ans à Nice. Il se trouve qu’ils se souviennent même de moi. Cette visite un peu froide par rapport aux expectations de Nina, nous couvrit comme d’un voile gris et il a fallu voir passer le grand-duc Constantin, frère de l’Empereur, le saluer et en recevoir un charmant sourire, pour redevenir de nouveau quatre folles. A sept heures, deux orchestres militaires attirèrent une multitude de monde à pied et en voiture, l’air qu’on respire à Péterhof est un air de rois et de cour, et les nombreux uniformes donnent à ce pays de verdure et d’eau un caractère de gaîté et d’élégance qu’on voit rarement ailleurs.
Stály jsme [mezera] před antickým chrámem, mramorovým sloupem [Škrtnut 1 řádek] umístěným na mramorovém pódiu se dvěma lvy u vchodu a ženskou sochou uprostřed, představující pramen — pozoruhodnou tím, že zezadu, s vodou tekoucí z džbánu na jejím rameni, vypadá, jako by dělala to, co se před lidmi nedělá. Stály jsme tedy před tím chrámem, celým stékajícím vodou a zastřeným stříbrným prachem, když jeden ze čtyř — blonďák — projel drožkou zapřaženou rozkošným černým koněm. To způsobilo Giro rozrušení3 — a náhle jsme se daly do vzpomínání na Nice.
Nous étions [blanc] devant un temple antique, une colonne de marbre, [une ligne rayée] placé sur une estrade de marbre avec deux lions à l’entrée et une statue de femme au milieu qui représente une source et qui a cela de remarquable qu’en la regardant par-derrière l’eau qui coule de l’urne sur son épaule, [elle a (?)] l’air de faire ce qu’on ne fait pas devant le monde. Nous étions donc devant ce temple, tout ruisselant d’eau et voilé d’une poussière argentée, quand un des quatre, le blond, passa en drochki attelé d’un ravissant cheval noir. Cela donna un turbamento à Giro et tout d’un coup on se mit à se souvenir de Nice.
„Pamatuješ na ten den, kdy jsme zdravily všechny?“
— Te souviens-tu du jour où nous avons salué tout le monde ?
„A když jsme se přestrojily?“
— Et lorsque nous nous sommes déguisées ?
„A když jsem přišla k tobě…“
— Et lorsque je suis venue chez toi...
„Ano — a strávily jsme den pliváním na cíl.“
— Oui, et nous avons passé la journée à cracher au but.
Ale hudba přestala, bylo pozdě a chladno — měly jsme jen jeden rubl na jídlo; na to nebylo ani pomyšlení.
Mais la musique avait cessé, il se faisait tard et froid, nous n’avions qu’un rouble pour manger, il ne fallait pas y songer.
„Co dělat do jedenácti večer?“ ptá se Nina.
— Que faire jusqu’à onze heures du soir ? demande Nina.
„Bloudit lesem.“
— Rôder dans le bois.
„A umírat hlady.“
— Et mourir de faim.
„Je to velmi pravděpodobné.“
— C’est fort probable.
Giro nás už viděla natažené na trávě a čtyři důstojníky na obzoru v mračnu vody nebo plamenů.
Giro nous voyait déjà étendues sur l’herbe et les quatre officiers à l’horizon dans un nuage d’eau ou de flamme.
Ve skutečnosti jsme však byly v komické situaci — les se vyprázdnil a ztmavel, jel tu jen náš kočár vezoucí čtyři ženy napůl pomatené smíchem a vykřikováním nesmyslů francouzsky — kočí ničemu nerozuměl.
Mais en réalité nous étions dans une drôle de position, le bois devint désert et sombre, il n’y avait que notre voiture qui promenait quatre femmes à moitié folles de rire et de dire des bêtises en français, le cocher ne comprenait rien.
Nikdo nás neznal — a já se cítila jako doma; důstojníci nám dávali téma hovoru. Byli totiž opravdu rozkošní a velmi distingovaní. Zejména můj brunet.
Personne ne nous connaissait et je me sentais chez moi, les officiers nous donnaient un sujet de conversation. Car en vérité ils étaient charmants et d’une grande distinction. Mon brun surtout.
Kočí nás dovezl na nádraží hodinu a půl příliš brzy. Představte si to potěšení, když za vámi chodí všichni místní vojáci. Pořád jsme jen měnily místa, abychom jim unikly. Několik minut před odjezdem se objevili ti čtyři — chtěla jsem vstoupit do kupé, blonďák nás následoval; přešla jsem do jiného — týž manévr… vrátila jsem se do prvního a blonďák se tam usadil také.
Le cocher nous conduisit à la gare une heure et demie trop tôt. Pensez à l’agrément d’être suivies par tous les militaires de l’endroit. Nous ne faisions que changer de place pour échapper aux poursuites. Quelques minutes avant le départ apparurent les quatre, je voulus entrer dans un compartiment, le blond nous y suivit, je passai dans un autre, la même manœuvre..., je revins au premier et le blond s’y installa aussi.
„Můj pes vás neobtěžuje, madam?“ zeptal se.
— Mon chien ne vous dérangera pas, Madame ? demanda-t-il.
„Ne, monsieur, nikterak,“ odpověděla jsem s ledovým úsměvem.
— Non Monsieur, nullement, répondis-je avec un sourire glacial.
Pes si mi lehl na nohy — mladík ho odehnal, k mé nelibosti, neboť mě to zvíře hřálo — ale já nic neřekla.
Le chien vint se coucher sur mes pieds, le jeune homme l’en délogea à mon déplaisir car la bête me chauffait, mais je ne dis rien.
„Jak jsou otravní,“ zkusil to důstojník po desátém pokusu [Škrtnuto 1,5 řádku] jakéhosi odporného malého ryšavce, „vidí, že není místo, a chtějí vstoupit.“
— Comme ils sont ennuyeux, essaya encore l’officier après la dixième tentative [une ligne et demie rayée] d’un affreux petit homme roux, ils voient qu’il n’y a plus de place et ils veulent entrer.
Měla jsem pootevřená ústa — zavřela jsem je jakýmsi úsměvem nebo grimasou.
J’avais la bouche entrouverte, je la refermai avec une sorte de sourire ou grimace.
„[…]“ zavolal [Škrtnuté slovo] psa, obraceje se k […] uchazečům.
— [...] appela [mot rayé] chien en tournant [...] solliciteurs.
Ale při tomto třetím pokusu jsem se spokojila s tím, že jsem zavřela oči a řekla Olze žalostným hlasem:
Mais, à cette troisième tentative, je me contentai de fermer les yeux et de dire à Olga d’une voix dolente.
„Giro, drahá, pojď si sednout ke mně — sdělíme si dojmy.“
— Giro, ma chère, viens t’asseoir à côté de moi, nous nous communiquerons nos impressions.
Giro si sedla ke mně — a od té chvíle jsme daly průchod veselosti tak šílené jako drzé a bezostyšné, přičemž jsme pro ubohého vojáka zachovávaly ostré pohledy a sevřená ústa. Nevěděl, jakou tvář nasadit — a jak jsem říkala velmi komické věci a mé Grácie s Ninou umíraly smíchem, mladý blonďák svíral rty, díval se z okna a nakonec vybuchl smíchem, zakryl si obličej a nutil se k vážnosti tak komické, že jsme se o to drzeji smály, o to volněji žertovaly a o to vážněji a strnuleji se k němu chovaly. Vůbec nevěděl, s kým má co do činění — tato směsice lehkomyslnosti a pýchy ho mátla a já si jeho rozpaky vychutnávala. Pak jsem namátkou prohodila pár slov a jmenovala osoby z vyšší společnosti, jež máma znala před osmi lety — Rostovtzeffa, mou kněžnu a mnoho dalších — a hned nato jsem vyprávěla svým společnicím (jako by to nevěděly), jak nás sledovali vojáci.
Giro s’assit à côté de moi et dès ce moment nous donnâmes toute liberté à une gaîté aussi folle qu’impertinente et sans-gêne, en conservant pour le malheureux militaire des regards tranchants et des bouches pincées. Il ne savait quelle figure faire et comme je disais des choses très drôles et comme mes Grâces et Nina mouraient de rire, le jeune blond se pinçait les lèvres, regardait par la fenêtre et finissait par éclater en se couvrant la figure et se forçant à un sérieux si comique que nous redoublions de rire insolent, de plaisanteries libres et d’airs graves et rigides envers lui. Il ne savait plus du tout à qui il avait affaire, ce mélange d’étourderie et de fierté le déroutait et me faisait jouir de son embarras. Et alors je dis quelques mots au hasard en nommant les personnes du grand monde qu’a connues maman il y a huit ans, Rostovtzeff, ma princesse et beaucoup d’autres et aussitôt après racontai à (comme si elles ne le savaient pas) mes compagnes comment nous avions été suivies par des militaires.
„Ti jsou ale hloupí,“ pravila jsem majestátně, „a copak stačí bílý klobouk, aby za ženami chodil kdekdo?“
— Sont-ils bêtes, dis-je avec majesté, et un chapeau blanc est-il suffisant pour exposer des femmes à être suivies par toutes sortes de gens ?
Rozvedla jsem toto téma i otázku kvality sledovačů s takovou vlídností, že… hezký blonďák zrudl a zvážněl — a na první zastávce zavolal psa a vystoupil z vagónu spolu se třemi přáteli. Po jejich odchodu nastalo smrtelné ticho, po němž přišel šílený smích trvající asi tři minuty — po dobu, co vlak stál na té zastávce a naši vojáci stáli naproti našim dveřím, osvětleni ledovým měsícem.
Je m’étendis sur ce sujet et sur la qualité des suiveurs avec tant de bonne grâce que le... joli blond devint rouge et sérieux et à la première station, appela son chien et descendit du wagon ainsi que ses trois amis. La sortie fut suivie par un silence de mort auquel succéda un rire fou qui dura à peu près trois minutes, le temps que le train restât à cette station et nos militaires en face de notre portière, éclairés par une lune glaciale.
Když jsem ho vyhnala, dala jsem se litovat své krutosti — a jak jsem přecházela k pocitu velikého slitování, přepadl mě smích ještě prudší než první; Nina a Grácie chroptěly ve svém koutě, zatímco já jsem se trochu vzpamatovala, hleděla z okna a nechápala, co vidím — neboť hustá mlha nebo rosa sestupovala z nebe a pokrývala zem jako stříbrná voda nebo průhledný sníh. Bylo vidět vrstvy vzduchu, osvětlené měsícem — modré, průhledné, sestupující jako závoj… jako sen. Nikdy jsem nic podobného neviděla — zůstala jsem okouzlena — a tento příjemný pocit zrodil nápad… náhlý. Udělala jsem uzel z provázku, který Marie nevím jakým řízením osudu držela v rukou — a hodila jsem ho k nohám hezkých důstojníků ve chvíli, kdy se vlak opět rozjel.
L’ayant chassé, je me mis à déplorer ma dureté et, passant à un sentiment de grande pitié, je fus prise d’un rire plus violent que le premier, Nina et les Grâces râlaient dans leur coin, pendant que, me remettant un peu, je regardais par la fenêtre ne comprenant pas ce que je voyais, car un épais brouillard, ou une rosée, descendait du ciel et couvrait la terre comme une eau argentée ou comme une neige transparente. On voyait les couches d’air, éclairées par la lune, bleues, transparentes, descendre comme un voile... comme un rêve ; je n’avais jamais rien vu de semblable j’en restai charmée et ce sentiment agréable donna naissance à une idée... subite. Je fis un nœud d’une corde que Marie tenait je ne sais par quel hasard entre ses mains et je le lançai aux pieds des beaux officiers au moment où le train se remettait en mouvement.
Všem to připadalo vznešené — Giro mě zasypala polibky, Marie si sevřela hlavu a Nina si zapálila cigaretu. Můj chraplavý hlas dodával všemu, co jsem říkala, zvláštní ráz — Giro mi sekundovala jako anděl, Nina tu a tam utrousila vražedné slovo a zdála se stejně veselá, jako by Yourkoff nikdy neexistoval.
Cela fut trouvé sublime, Giro me couvrit de baisers, Marie se comprima la tête et Nina alluma une cigarette. Ma voix enrouée donnait un cachet particulier à tout ce que je disais, Giro me secondait comme un ange, Nina jetait de temps en temps un mot assassinant et semblait tout aussi gaie que si Yourkoff n’avait jamais existé.
Sotva v kočáře — nový pokřik; Nina vyloženě blouznila, co se týče Giro a mě — zpívaly jsme válečný pochod a [Škrtnutá slova] od nádraží až k hotelu, tedy celou hodinu. Ona nemohla dál a ruce mě pálily — ale slíbila jsem si to — a prosila jsem ji žalostným hlasem, aby pokračovala.
A peine en voiture ce furent de nouveaux cris, Nina divaguait positivement, quant à Giro et moi nous avons chanté une marche guerrière et nous [mots rayés] depuis la gare jusqu’à l’hôtel, soit une heure entière. Elle n’en pouvait plus et mes mains brûlaient mais j’avais fait un vœu et je la suppliai d’une voix plaintive de continuer.
Doma jsem našla večeři, Étienna a peníze, jež mi posílá Alexandre. Snědla jsem večeři, poslala Étienna pryč a schovala peníze.
Rentrée j’ai trouvé un souper, Étienne et de l’argent que m’envoie Alexandre. Je mangeai le souper, renvoyai Étienne et cachai l’argent.
A tu — věc podivná — pocítila jsem velkou prázdnotu, jakýsi smutek; pohleděla jsem do zrcadla — měla jsem oči jako ten poslední večer v Římě. Ten muž, to stvoření, jež mi vzalo první polibky, vrátil se mi do srdce i do hlavy — šíleně jsem toužila v tu chvíli ho vidět a být sevřena v jeho náručí. Onoho večera mě prosil, abych zůstala ještě den — zavřela jsem oči a uvěřila, že jsem tehdy a tam.
Et alors, chose étrange, je sentis un grand vide, une espèce de tristesse, je me regardai dans la glace, j’avais les yeux comme le dernier soir à Rome ; l’homme, la créature qui m’avait pris mes premiers baisers me revint dans le cœur et dans la tête, je désirai comme une folle le voir en cet instant et être pressée dans ses bras. L’autre soir il me priait de rester encore un jour, je fermai les yeux et me crus alors et là-bas.
„Zůstanu,“ zašeptala jsem, jako by tu byl, „zůstanu pro svou lásku, pro svého milovaného! Miluji tě, chci tě milovat, nezasloužíš si to — je mi to jedno — těší mě tě milovat… jen mě miluj dobře. Ale cítím, že mě nemiluješ tak, jak já lásce rozumím — vysvětlím ti to… Miluji tě!“
— Je resterai, murmurai-je comme s’il était là, je resterai pour mon amour, pour mon bien-aimé ! Je t’aime, je veux t’aimer, tu ne le mérites pas, peu m’importe, il me plaît de t’aimer... seulement aime-moi bien, mais je sens que tu ne m’aimes pas comme je comprends l’amour, mais je t’expliquerai cela... Je t’aime !
A náhle jsem udělala několik kroků po pokoji a dala se plakat před zrcadlem — tyto slzy v malém množství mi docela sluší.
Et faisant tout à coup quelques pas dans la chambre je me mis à pleurer devant le miroir : ces larmes en petite quantité m’embellissent assez.
Rozrušila jsem se z rozmaru a z únavy se zase uklidnila; dala jsem se do psaní a tiše se sama sobě smála.
M’ayant excitée par caprice, je me calmai par fatigue et me mis à écrire en riant doucement de moi-même.
Tak si často vymyslím hrdinu, román, drama — a směji se a pláču nad svým výmyslem, jako by to byla skutečnost.
Souvent ainsi je m’invente un héros, un roman, un drame et je ris et je pleure de mon invention comme si c’était la réalité.
Jsem Petrohradem okouzlena — ale nespí se tu; je už světlo, noci jsou tak krátké.
Je suis enchantée de Pétersbourg mais on n’y dort pas, il fait déjà jour, les nuits sont si courtes.
Poznámky
Pozn. překl.: Peterhofská Velká kaskáda měla 64 fontán a 255 soch; jejím středobodem byla Samsonova fontána popsaná v následujícím odstavci. ↩
Pozn. překl.: Samsonova fontána (1735) v Peterhofu — ústřední sousoší zobrazující biblického Samsona svírajícího čelist lva (ne tygra, jak píše Marie); proud vody dosahuje výše 21 metrů. Jde o jeden z nejslavnějších výtvorů ruského zahradního umění. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „turbamento“. ↩