❦
Sobota 1. dubna 1876
Samedi 1 avril 1876
Navštívily jsme ruiny Caracallových lázní. Je možné vidět něco většího? Velmi jsem se bála projít turniketem, protože jsme měly kapsy plné střepin mozaiky a tesaného mramoru. Odtamtud nás kočí odvezl do kostela — San Stefano Rotondo, myslím — který leží velmi blízko kláštera, kde je zavřen Pietro. Stěny toho kulatého kostela pokrývají fresky, které zobrazují umučení prvních křesťanů. Nelze si představit ani polovinu hrůz, jaké jsou tam k vidění. Mě samotnou to rozrušilo.
Nous avons visité les ruines des thermes de Caracalla. Est-il possible de voir quelque chose de plus grand. J’avais très peur de franchir le guichet car nous avions les poches pleines de fragments de mosaïque et de marbre sculpté. De là le cocher nous a menés dans une église, San Stephano Rotondo, je crois, qui se trouve tout près du couvent où est enfermé Pietro. Dans cette église qui est ronde, les murs sont couverts de fresques représentant les martyrs des premiers chrétiens. Il n’est pas possible de s’imaginer la moitié des atrocités qui y sont représentées. Moi-même j’en étais énervée.
Ale nejzajímavější je klášter San Giovanni e Paolo. Nikoho jsem u oken neviděla. Je možné, že je tam skutečně zavřen? To není možné! Ale pak — proč by vymýšlel takovou hloupost? Uvidíme zítra ve tři hodiny. Nemohu uvěřit takové věci.
Mais le plus intéressant c’est le couvent de San Giovanni e Paolo. Je n’ai vu personne aux fenêtres. Est-il possible qu’il y soit vraiment enfermé ? Ce n’est pas possible ! Mais alors pourquoi inventer une pareille bêtise ? Nous verrons demain à trois heures. Je ne puis croire à une pareille chose.
Jak se tam asi nudí! Je tam od včerejšího večera — má ještě... podívejme se, má to do soboty — počítáme-li i dnešek, je to osm dní. Ubohý fráter.
Comme il doit s’ennuyer ! Il y est depuis hier soir, il a encore... voyons, il a jusqu’à samedi, cela fait en comptant le jour d’aujourd’hui, huit jours. Malheureux frocard.
V jednu hodinu jsme obědvaly u Spillmanna a já jsem se vrátila domů — je teď pět hodin, moji jdou na procházku a já zůstávám doma — psát, číst, zpívat, hrát a nedělat nic.
A une heure nous avons déjeuné chez Spillmann et je suis rentree, il est cinq heures à présent, les miens vont à la promenade et je reste chez moi à écrire, à lire, à chanter, à jouer et à ne rien faire.
„Jestliže mě klamete, pane, přísahám, že s vámi nejen přestanu mluvit, ale dokonce vás přestanu zdravit na ulici!“
— Si vous me trompez, Monsieur, je vous jure de non seulement ne plus vous parler mais même de ne plus vous saluer dans la rue !
„Nu, přijímám! Přijímám! Vidíte přece, že vás neklamu.“
— Eh ! bien, j’accepte ! J’accepte ! Vous voyez bien que je ne vous trompe pas.
Ne, přece jen je to podivné — nikdy jsem nic podobného neslyšela. Zavřít do kláštera třiadvacetiletého muže! Vedl ses tak špatně, pohádal ses s rodiči i se svým Bohem, musíš se zpovídat a vykonat své pobožnosti1 — ale nemůžeš se zpovídat, dokud ses řádně nepomodlil, daleko od světa a špatné společnosti, a proto je třeba, aby ses uchýlil na osm dní do tohoto kláštera, potom začneš žít řádně, peněžní záležitosti se urovnají a budeš žít v míru se svými rodiči. Tak doslova to hraběnka Antonelliová synovi řekla.
Non, tout de même c’est bizarre, je n’ai jamais rien entendu de semblable. Enfermer dans un couvent un homme de vingt-trois [ans] ! Tu t’es si mal conduit, tu t’es brouillé avec tes parents et avec ton Dieu, tu dois te confesser, faire tes dévotions mais tu ne peux te confesser avant d’avoir bien prié loin du monde et de la mauvaise société, et pour cela il faut te retirer pendant huit jours dans ce couvent, après quoi tu commenceras une vie sage, on réglera les affaires financières et tu vivras en paix avec tes parents. Voilà mot pour mot le discours de la comtesse Antonelli à son fils.
Je to neuvěřitelné! Nakonec rozhodne bílý ručník — a ani to není jisté; řekl mi, že neví, kam vede jeho okno; většina oken vede do dvora-zahrady a možná se vůbec nebude moci ukázat. Není to dost hloupé, dost nehorázné, dost divoké!2
C’est incroyable ! Enfin, la serviette blanche décidera, et cela encore n’est pas sûr, il ma dit qu’il ne savait pas où donnerait sa fenêtre, la plupart des fenêtres donnent sur une cour-jardin, et il lui sera peut-être impossible de se montrer. Est-ce assez stupide, est-ce assez énorme, est-ce assez sauvage !
Po Caccia-Clubu, po Barcacce, po Fanny Lear, Marii Saské, Torloniovi, Saint-Josephu, Pandolovi! Jsem zvědavá a nemohu se dočkat, až vyjde z kláštera.
Après le Caccia-Club, après la Barcaccia, après Fanny Lear, Marie Saxe, Torlonia, Saint-Joseph, Pandola ! Je suis curieuse et impatiente de le voir à la sortie du couvent.
Teta se mě ptá, co je s Torlonií. Odpověděla jsem jí trojím ach. To si myslím! Mizerný Clément! Líbí se mi a já se nelíbím jemu!
Ma tante me demande ce qui en est de Torlonia. Je lui ai répondu par un triple hélas. Je crois bien. Misérable Clément ! Il me plaît et je ne lui plais pas !
Nevyšla jsem ven — a neviděla ho; a protože jsem ho neviděla, nejsem spokojena.
N’étant pas sortie je ne l’ai pas vu et, ne l’ayant pas vu, je ne suis pas contente.
Ta šibalka Fanny Lear! Před několika dny se objevily směnky s padělaným podpisem krále a boloňský soud vydal zatykač na hraběte Mirafioriho. Všechno to popřeli, ale německé noviny se skandálu již chopily.
Cette coquine de Fanny Lear ! Des lettres de change avec une fausse signature du roi ont apparu depuis quelques jours, et le tribunal de Bologne a lancé un mandat d’amener contre le comte Mirafiori. On a démenti tout cela, mais les journaux allemands se sont déjà emparés du scandale.
Celý den jsem jen měla hlad, jedla a hrála pasiáns3. Ty karty mi kalí rozum — jsem neklidná a ptám se jich. Je to hloupé, protože neříkají pravdu. Věc náhody. Ale jsem neklidná. Nikdy si neodpustím, že mě Antonelli obalamutil! Nelhal — takhle se lhát nedá! Ale ano — jakmile se člověk jednou rozjede. Je velmi dobré nevěřit nikomu, protože pak člověka nikdo neoklame a nikdy nepřijde o iluze — ale je to také velmi trýznivé. Kdybych věřila tomu, co mi vyprávěl, strávila bych těch osm dní v klidné blaženosti, naříkajíc nad osudem ubohého mnicha; ale jaké zklamání, kdybych se dozvěděla, že mi lhal, že se nevrátí! Zatímco teď jsem na vše připravena — ale pokud mě podvedl, hněv nebude o nic méně prudký. Pro tisíc monsignorů! Vévoda z Hamiltonu, velký svět, bohatství, Torlonia, Antonelli, soudní proces — vše se mi splétá v hlavě, vše víří a trápí mě jako ty mozaiky z Caracallových lázní!
Je n’ai fait qu’avoir faim et manger, et faire des réussites. Ces cartes me troublent la raison, je suis inquiète et je les consulte. C’est bête car elles ne disent pas la vérité. Question de hasard. Mais je suis inquiète. Je ne me pardonnerai jamais d’avoir été dupée par Antonelli ! Il ne mentait pas, on ne peut pas mentir comme ça ! Si, une fois qu’on est lancé. C’est très bien de ne croire à personne car on n’est jamais trompé, on n’est jamais désillusionné, mais c’est aussi très tourmentant. Si je croyais à ce qu’il m’a raconté, je passerais ces huit jours dans une calme béatitude me lamentant sur le sort du malheureux moine; mais aussi quelle désillusion si j’apprenais qu’il m’avait menti, s’il ne revenait plus ! Tandis qu’à présent je suis préparée à tout, mais s’il m’a trompée la colère n’en sera pas moins furieuse. Mille noms d’un monseigneur ! Le duc de Hamilton, le grand monde, les richesses, Torlonia, Antonelli, le procès, tout se confond dans ma tête, tout tourbillonne et me rend malheureuse comme les mosaïques des thermes de Caracalla !
Z... Zucchini se jmenuje Antonio. Může říci jako v Apokalypse: „Jsem alfa a omega, počátek i konec.“4 To jest: jsem A i Z. Na tom nezáleží. Jsem smutná.
z.. Zucchini se nomme Antonio. Il peut dire comme dans l’Apocalypse: « Je suis l’alpha et l’omega, le commencement et la fin ». C’est-à-dire je suis l’A et le Z. N’importe. Je suis triste.
Pietro mě odváděl od smutných starostí — teď tu není a jsem po uši ve svém trápení. Je domluvený s rodiči, aby se ode mě vzdálil — odjel právě proto, aby nastolil chlad, aby přivodil rozchod! A já se dala nachytat tím hrubým výmyslem a nevyhodila jsem ho! Orel a lev! To je až příliš velké ponížení. Proč jsem nehodna být jeho ženou! Ne, to není pravda — říkám hlouposti; s nikým není domluvený a nikdo ho ode mě nechce vzdalovat. Všichni by byli až příliš šťastni, že mě mohou přijmout. Jsem dnes večer pomatená.
Pietro m’écartait de mes tristes préoccupations, il n’est plus là et je suis jusqu’aux oreilles dans mon tourment. Il est d’accord avec ses parents pour s’éloigner de moi, il est parti exprès pour cela, pour commencer le froid, pour amener une rupture ! Et je me suis laissée prendre par cette grossière invention et je ne l’ai pas mis à la porte ! Aigle et lion ! C’est trop m’humilier. Pourquoi suis-je indigne d’être sa femme ! Non, ce n’est pas vrai, je dis des bêtises, il n’est d’accord avec personne et personne ne veut l’éloigner. Ils seraient trop heureux tous de m’accepter. Je suis folle ce soir.
Ne — Antonelliho nepotřebuji. Potřebuji Hamiltona. Šlechta, vysoké postavení a jmění — nechci být mezi velkými: chci být nad velkými. Kdybych si vzala Pietra, byla bych ve velkém světě — ale nebyla bych hvězdou; byla bych jen jedním z těch malých souhvězdí, z nichž se skládá Mléčná dráha. Raději bych byla první v Nice než druhou v Římě.5 Tahle šílená ctižádost mě trýzní — nejen dnes večer, ale celý život. Pokud o ní chvílemi nemluvím, je to proto, že mě už unavuje o ní mluvit, nebo proto, že mi na ni nějaký Pietro dá zapomenout, když mě přivádí k mladším a prostším myšlenkám. Proto mi na Pietrovi záleží — proto mi záleželo na Audiffretovi.
Non, ce n’est pas Antonelli qu’il me faut. Il me faut un Hamilton. Noblesse, haute position et fortune, je ne veux pas être parmi les grands, je veux être au-dessus des grands. En prenant Pietro je serais dans le grand monde mais je ne serais pas une étoile, je ne serais qu’une des petites constellations qui forment la Voie lactée. J’aimerais mieux être la première à Nice que seconde à Rome. Je suis tourmentée, ce n’est pas ce soir seulement mais toute ma vie, par cette folle ambition. Si par moments je n’en parle pas, c’est que je suis lasse d’en parler, ou qu’un Pietro quelconque me le fait oublier en m’amenant à des pensées plus jeunes et plus simples. C’est pour cela que je tiens à Pietro, c’est pour cela que je tenais à Audiffret.
Proč Antonelli, a ne Doria! Neříkám Torlonia, protože Torlonia je syn mladšího syna a dosti chudý. Vsadím se, že byste řekli: „Přeješ si Doriu, protože tě Doria nechce, a kdyby tě chtěl, přála by sis jiného.“ Dokazuji vám, že říkáte hlouposti — netoužím po Torloniovi, přestože mě Torlonia vůbec nechce. A kdo ví — snad Torlonia bude bohatý a velký. Nikdo nezná budoucnost, ale já znám přítomnost. Zatím má Torlonia dvacet pět tisíc franků ročně. Není to dost ošklivé, že vévoda z Hamiltonu je ženatý a nemůže být můj! Možná si myslíte, že myšlenka na Hamiltona mě přešla. Jsem stále táž — přesvědčíte se o tom, když si přečtete můj deník. Podrobnosti a nuance se mění, ale hlavní rysy zůstávají stále tytéž. Bože, je možné, že vše je marné! Bože, netrestej nehodné a ješitné stvoření. Přísahám, že jsem v hloubi duše poctivá — neschopná zbabělosti, nízkosti, krutosti, zhýralosti. Jsem ctižádostivá. To je moje neštěstí. Krásy a ruiny Říma mi stoupají do hlavy — chci být Caesar, Augustus, Marcus Aurelius, Nero, Caracalla, ďábel, papež! Chci — a nemohu nic, a nejsem nic!
Pourquoi est-ce Antonelli au lieu de Doria ! Je ne dis pas Torlonia parce que Torlonia est fils d’un cadet et assez pauvre. Je parie que vous diriez: Tu désires Doria parce que Doria ne te veut pas, et si l’aimait tu en désirerais un autre. Je vous prouve que vous dites des bêtises en ne désirant pas Torlonia puisque Torlonia ne me veut pas du tout. Et qui sait, peut-être Torlonia sera riche et grand. Personne ne sait l’avenir, mais je sais le présent. Pour le moment Torlonia a vingt-cinq mille francs par an. Est-ce assez laid que le duc de Hamilton soit marié et ne puisse plus être à moi ! Vous pensez peut-être que l’idée de Hamilton m’est passée. Je suis toujours la même, vous pouvez vous en convaincre en lisant mon journal. Les détails et les nuances changent mais les grandes lignes sont toujours les mêmes. Dieu, est-il possible que tout cela soit en vain ! Dieu, ne punissez pas une créature indigne et vaine. Je vous jure que je suis honnête au fond, incapable de lâcheté, de bassesse, de cruauté, de dépravation. Je suis ambitieuse. Voilà mon malheur. Les beautés et les ruines de Rome me montent la tête; je veux être César, Auguste, Marc-Aurèle, Néron, Caracalla, le diable, le pape ! Je veux et je ne puis rien, et je ne suis rien !
Ubohý Pietro — jak se musí nudit v cele! Myslí na mě — já taky na něj myslím; možná ne tolik a ne stejným způsobem — ale přece na něj myslím. Chci mu věřit, chci ho litovat, chci vědět, že je v klášteře — a... a nemohu!
Pauvre Pietro, comme il doit s’ennuyer dans sa cellule; il pense à moi, moi aussi je pense à lui, pas autant et pas de la même manière peut-être, mais je pense à lui quand même. Je veux lui croire, je veux le plaindre, je veux le savoir au couvent et... et je ne peux pas !
Pane, dej mi víru!6
Domine, dona mihi fidem !
Myslím, že je to správně — ostatně většina latinu nezná a bude s tou mou spokojena, ať už je jakákoli.
Je crois que c’est correct, d’ailleurs la plupart ne sait pas le latin et se contentera du mien quel qu’il soit.
Dlouho je to ještě do soboty. Bez Pietra se nudím. Chtěla bych ho vzít s sebou do Nice — dávala bych mu schůzky večer v zahradě; nesnáším, když ho vidím mezi lidmi, a zbožňuji, když s ním mohu zůstat o samotě, naslouchat mu, dotýkat se ho. Jaká škoda, že je takový, jaký je! Mohla bych ho možná hodně milovat.
Il y a longtemps jusqu’à samedi. Je m’ennuie sans Pietro. Je voudrais l’emmener avec moi à Nice, je lui donnerais des rendez-vous le soir au jardin, je déteste le voir avec tout le monde et j’adore rester seule avec lui, l’écouter, le toucher; quel dommage qu’il soit ce qu’il est ! Je pourrais l’aimer beaucoup, peut-être.
„Budu vás vždy milovat,“ řekl mi předevčírem.
— Je vous aimerai toujours, m’a-t-il dit avant-hier.
Tolik nežádám.
Je ne demande pas tant que cela.
Je hezké být zavřen v klášteře — musí se hodně nudit, ubohý přítel. Neměla jsem tu záležitost svým vyprávět — nejsem hodna důvěry. Ale nemohla jsem jinak — máma zuřila.
C’est gentil d’être enfermé dans un couvent, il doit s’ennuyer beaucoup, pauvre ami. J’ai eu tort d’avoir raconté cette affaire aux miens, je suis indigne de confiance. Mais je ne pouvais pas faire autrement, maman était furieuse.
„Jak je to možné,“ říkala, „dělají, jako by nás odmítali, zatímco my je nechceme; myslí si, že by to pro nás bylo takové štěstí! Je to ponižující, hnusné, zraňující!“ Má matka měla pravdu — tak bylo třeba ji uklidnit a obnovit v jejích očích mou důstojnost.
— Comment disait-elle, ils font mine de nous refuser, tandis que nous ne les désirons pas, ils pensent que ce serait un si grand bonheur pour nous ! C’est humiliant, c’est sale, c’est blessant ! Elle avait raison ma mère, eh bien il fallait la calmer et me relever à ses yeux.
Ale jak bych byla ponížena, kdyby to vše bylo jen výmysl, kdyby se mi Antonelli vysmál!
Mais comme je serais humiliée si tout cela n’est qu’une invention, Si Antonelli s’est moqué de moi !
Plnomocné věčné odpustky pro živé i mrtvé. Amen.7
Indulgentia plenaria perpetua pro vivis et defunctis. Amen.
Poznámky
Pozn. překl.: „Faire ses dévotions“ – vykonat své pobožnosti, tj. jít ke zpovědi a ke svatému přijímání. ↩
Pozn. překl.: Pietro slíbil, že z okna kláštera zamává bílou látkou na znamení, že tam skutečně je. ↩
Pozn. překl.: „Réussites“ – pasiáns, karetní hra pro jednoho, někdy užívaná i k věštění. ↩
Pozn. překl.: „Je suis l’alpha et l’omega“ — citát z Apokalypsy (Zj 22,13); Marie si hraje se jménem Antonio (A) a Zucchini (Z). ↩
Pozn. překl.: Aluze na Caesarův výrok: „Raději bych byl první v malé vesnici než druhý v Římě.“ ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Domine, dona mihi fidem !“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Indulgentia plenaria perpetua pro vivis et defunctis. Amen.“ — ustálená církevní formule; Marie ji cituje v souvislosti se svými pochybnostmi o Pietrově zbožnosti. ↩