❦
Úterý 21. března 1876
Mardi 21 mars 1876
Malovala jsem dvě nebo tři hodiny a pak jsme jako obvykle vyšli ven.
J’ai peint pendant deux ou trois heures et ensuite nous sommes sortis comme d’habitude.
Je zima a chvílemi sněží, ale na počasí kašlu, ostatně svítí slunce.
Il fait froid et de temps en temps il neige mais je me fiche bien du temps, d’ailleurs il y a du soleil.
Potkali jsme Torloniu cestou na Pincio, on z něj sjížděl v zavřeném voze, neboť právě v tu chvíli začalo sněžit, ale stříška jeho viktorie1 mu nezabránila smeknout klobouk s co největším šmrncem. Pořád doufá, že prodá své koně. Fuj! ta bída. Pro dnešek ho zbožňuji ještě víc, právě protože je daleko a nedívá se na mě.
Nous avons rencontré Torlonia en montant au Pincio, lui en descendait en voiture fermée car juste en ce moment il a commencé à neiger, mais la capote de sa victoria ne l’a pas empêché de lever son chapeau avec autant de chic que possible. Il espère encore vendre ses chevaux. Fi ! misère. Pour aujourd’hui je l’adore plus encore parce qu’il est loin et ne me regarde pas.
Právě jsem si znovu prošla svůj poslední sešit a vidím, že s Torloniou to ještě není beznadějné. Antonelli nám byl představen 20. února, 21. přišel na návštěvu a pak jsme ho až do 28. neviděli. Osmadvacátého přijde na balkon a pozvali jsme ho, aby k nám přišel ještě téhož večera.
Je viens de repasser mon dernier livre et je vois que ce n’est pas encore désespéré avec Torlonia. Antonelli a été présenté le 20 février, a fait sa visite le 21 et après cela nous ne l’avons plus vu jusqu’au 28. Le 28 il vient sur le balcon et on l’invita à venir le même soir chez nous.
Torloniu jsme poznali 13. března, 14. přišel na návštěvu. Šestnáctého jsme obědvali u Spillmanna a strávili spolu půl dne. Ale pokračujme: Antonelli k nám přišel podruhé večer 5. března, mezi oběma večery je tedy pět dní. Jen pokračujme, tyhle počty mě utěšují. Nazítří, 6. března, jsme jeli na koních s Plowdenem, Loebeckem a Antonellim. Osmého zase vyjížďka, ale tentokrát jen ve dvou. Devátého strávil Antonelli večer opět u nás; od té doby už není co počítat. Ale hlavní je začátek, pohleďte: 26. února – 28. – 5. března!
Nous avons connu Torlonia le 13 mars, le 14 il a fait sa visite. Le 16 nous avons déjeuné chez Spillmann et passé la moitié de la journée ensemble. Mais continuons, Antonelli est venu pour la seconde fois le soir, le 5 mars entre les deux soirées il y a cinq jours de distance. Continuons toujours, ces calculs me consolent. Le lendemain 6 mars nous avons monté à cheval avec Plowden, Loëbecke et Antonelli. Le 8 encore cavalcade mais en tête à tête. Le 9 Antonelli a encore passé la soirée chez nous; depuis ce temps il n’y a plus à compter. Mais le principal c’est le commencement, voyez: 26 fév. - 28 - 5 mars !
Není tedy třeba zoufat. Torlonia ještě neměl čas (utěš se, ty zvíře!).
Il n’y a donc pas à désespérer. Torlonia n’a pas eu le temps (console-toi, brute !).
Pohleďte na data: 13. března – 16. března. Zatím je to všechno. Dnes je 21. Od 16. do 21. jsou jen čtyři dny, s dnešním jednadvacátým pět. Neplačme, ještě to není beznadějné. Ach, bigre2. Jak žalostně by to bigre znělo, kdybych je místo psaní vyslovila nahlas!
Voyez les dates: 13 mars - 16 mars. Pour le moment c’est tout. Nous sommes au 21. Du 16 au 21 il n’y a que quatre jours, avec celui du 21, cinq jours. Ne pleurons pas, ce n’est pas encore désespéré. Ah ! bigre. Comme ce bigre serait plaintif si au lieu de l’écrire je le disais !
Král nařídil za starého Doriu sedmidenní smutek. Tomu říkám šmrnc! Vedle toho chudák Antonelli může jít ke všem čertům! To je velikost, jakou bych potřebovala!
Le Roi a ordonné un deuil de sept jours pour le vieux Doria. Voilà ce qui est chic ! Voilà ce qui fait rouler au diable le pauvre Antonelli ! Voilà de la grandeur comme il m’en faudrait !
Až z toho sténám, na mou čest urozené dámy!
J’en gémis, foi de gentille femme !
Na Corsu jsme potkali markýze Borgagliho, starého známého z Nice, a divím se, že jsem se o něm nikdy ani slovem nezmínila. Vrací se z Káhiry a dnes večer nám přijde vyprávět o své cestě.
Sur le Corso nous avons rencontré le marquis Borgagli une vieille connaissance de Nice dont je m’étonne de n’avoir jamais dit un mot. Il revient du Caire et viendra ce soir raconter son voyage.
Borgagli je z – k čertu! zapomněla jsem to město, ale co! je skoro Říman a jeho strýc tu byl dvacet let ministrem. Může mu být pětatřicet až čtyřicet let, je to neutěšitelný vdovec po ženě, jež nedávno zemřela a zanechala mu syna.
Borgagli est de, diable ! j’oublie la ville, mais bah ! il est presque romain et son oncle a été vingt ans ministre ici. Il peut avoir de trente-cinq à quarante ans, veuf inconsolable d’une femme morte il y a peu de temps en lui laissant un fils.
Konečně Antonelli přivedl Fostiho, nejvyhledávanějšího a nejmódnějšího učitele zpěvu v Římě. Dává hodiny princezně Markétě, všichni římští šlechtici mu podávají ruku a snášejí ho skoro jako sobě rovného.
Enfin Antonelli a amené Fosti, le maître de chant le plus demandé et le plus à la mode de Rome. Il donne des leçons à la princesse Marguerite et tous les seigneurs de Rome lui donnent la main, et le souffrent presque en égal.
Poprvé za měsíc a půl jsem zkusila zpívat. Mohla jsem předvést jen polovinu svého nástroje a Fosti ho shledal velmi krásným.
Depuis un mois et demi j’ai essayé pour la première fois de chanter. Je n’ai pu que montrer la moitié de mon instrument et Fosti l’a trouvé fort beau.
A tu se na nás žene lavina lidí (obdivujte vybranost mého slohu). Oba Swedomští, Borgagli, Rossi a baron Visconti. Ten posledně jmenovaný zůstává svou obvyklou dobu a během ní říká věci naprosto neobvyklé, jak se dozvídám později.
Et voilà une avalanche de monde (admirez la distinction du style). Les deux Swedomsky, Borgagli, Rossi et le baron Visconti. Ce dernier reste son temps habituel pendant lequel temps il dit des choses pas du tout habituelles, comme je l’apprends plus tard.
Antonelli odchází záhy, spolu s Fostim.
Antonelli s’en va avec Fosti de bonne heure.
„Zůstaňte,“ řekla jsem mu.
— Restez, lui ai-je dit.
„Nemohu!“
Je ne peux pas !
„Tak se budu zlobit.“
— Eh bien je me fâcherai.
Řekla jsem mu pár drzostí a nechala ho jít a sama jsem zůstala a smála se s ostatními, se Borgaglim, který si pamatuje mé šaty stejně jako Danis a který „mě studuje už čtyři roky“. Diví se, jak jsem vyrostla, a ještě něčemu jinému. Jdeme do mého ateliéru, který je vedle velkého salonu. Ale bez Pietra jsem se nudila. Za půl hodiny se ten pán, dnes večer tolik vytoužený, vrací.
Je lui ai dit des impertinences et l’ai laissé partir, restant moi-méme à rire avec les autres, avec Borgagli qui se souvient de mes robes comme Danis et qui “m’étudie depuis quatre ans”. Il s’étonne de me voir si grande et autre chose encore. On va dans mon studio qui est à côté du grand salon. Mais je m’ennuyais sans Pietro. Au bout d’une demi-heure ce monsieur, si désiré ce soir, revient.
Rossi nás pozoruje, aby mohl podat zprávu Monsignorovi a Antonelliovým. Tolik si přejí toho zlobivce oženit, sám mi to říkal stokrát.
Rossi nous examine pour aller faire son rapport à Monseigneur et aux Antonelli. On désire tant marier ce méchant garçon, lui-même me l’a dit cent fois.
Dnes večer jsem se chovala hloupě. Mluvila jsem s tím uličníkem potichu a dala jsem plný důvod věřit věcem, které nikdy nebudou. Pietro mě mezi lidmi nebaví, baví mě, když jsme sami dva, to mi pak mluví o lásce a o sňatku. Najdeme způsob, jak se v ateliéru od ostatních oddělit. Kněžský syn žárlí, zuřivě žárlí. Na koho? Na všechny, na z... Zucchiniho, na Torloniu, na všechny muže. Tak to má být. Poslouchám ty řeči se smíchem z výše své chladné lhostejnosti a přitom se nechám vzít za ruku, beru jeho ruku skoro mateřsky, a jestli ještě není svou vášní ke mně, jak říká, docela otupělý, musí vidět, že zatímco ho slovy odháním, očima ho zdržuji, a zatímco mu říkám, že ho nemiluji a nikdy milovat nebudu, miluji ho, nebo se aspoň chovám, jako bych ho milovala. Říkám mu všelijaké hlouposti a jednám s ním jako na plese na Kapitolu. Jiný by byl spokojený, jiný, starší, ale Pietro roztrhá ručník, zlomí dva štětce, protrhne plátno. Všechny tyhle manévry mi dovolují vzít ho za ruku a říct mu, že je blázen.
Je me suis bêtement conduite ce soir. J’ai parlé bas avec le garnement et donné tout lieu de croire des choses qui ne seront jamais. Pietro avec tout le monde ne m’amuse pas, il m’amuse quand nous sommes en deux, alors il me parle amour et mariage. Nous trouvons moyen de nous isoler dans le studio. Le fils de prêtre est jaloux, furieusement jaloux. De qui ? De tout le monde, de z... Zucchini, de Torlonia, de tous les hommes. A la bonne heure. J’écoute ces discours en riant du haut de ma froide indifférence et en même temps me laisse prendre la main, prends sa main à lui d’un air presque maternel et s’il n’est pas encore tout à fait hébété par sa passion pour moi, comme il dit, il doit voir que, tout en le chassant par mes paroles, je le retiens par mes yeux, et tout en lui disant que je ne l’aime et ne l’aimerai jamais, je l’aime ou du moins me conduis comme si je l’aimais. Je lui dis toutes sortes de bêtise et le traite comme au bal du Capitole. Un autre serait content, un autre plus âgé, mais Pietro déchire une serviette, casse deux pinceaux, crève une toile. Toutes ces évolutions me permettent de le prendre par la main et de lui dire qu’il est fou.
Tu se na mě podívá se zvláštní upřeností, já udělám totéž, a když se jeho černé oči ztrácejí v mých šedých, řeknu mu bez úsměvu:
Alors il me regarde avec une curieuse fixité, je fais de même et quand ses yeux noirs se perdent dans mes yeux gris, je lui dis sans rire:
„Udělejte grimasu,“ a on se rozesměje a já předstírám, že se zlobím.
— Faites la grimace, et il rit et je fais semblant d’être mécontente.
Vtom ale přinesou depeši, přečtu ji, ukážu ji a tvářím se rozladěně, otráveně, trochu rozzuřeně. V Nice mi koupili koně, a já jsem chtěla Torloniovy! To je hrozné. Pietro zanese depeši Clementemu. Je mi to velice líto.
Mais on apporte une dépêche, je la lis, je la montre et me montre contrariée, ennuyée, un peu furieuse. On m’a acheté des chevaux à Nice quand je voulais ceux de Torlonia ! C’est abominable. Pietro portera la dépêche à Clemente. J’en suis désolée.
To zvíře zůstane po všech ostatních a cestou přes předsíň se zastaví u mých dveří.
Cet animal reste après tout le monde et en passant par l’antichambre s’arrête auprès de ma porte.
„To je váš pokoj?“
— C’est votre chambre ?
„Ano, to je můj pokoj.“
— Oui, c’est ma chambre.
Walitský se vrací do salonu, neboť ví, co to znamená.
Walitsky retourne au salon sachant ce que cela veut dire.
„Jak chcete, abych vám věřila, když jste právě v salonu řekl, že ženit se před pětatřicítkou je hloupost!“
— Comment voulez-vous que je vous croie quand vous venez de dire au salon que se marier avant trente-cinq ans est une bêtise !
„Ale v salonu jsem žertoval, copak to nevidíte.“
— Mais j’ai plaisanté au salon, est-ce que vous ne voyez pas.
„Ne.“
— Non.
„Tak to zkuste a uvidíte sama.“
— Alors essayez et vous verrez vous-même.
Prý neodjedu z Říma, protože to není možné, beze mě se prý nedá žít, pojede se za mnou, anebo zůstanu. Musí mě teď vídat, jinak už se prý nedá žít.
Il paraît que je ne quitterai pas Rome, car c’est impossible, on ne peut pas vivre sans moi, on me suivra ou je resterai. On doit me voir à présent, autrement vivre est devenu impossible.
Vidíte tu troufalost? Ale jedno ruské přísloví říká: „Špatný je ten voják, který netouží stát se generálem.“
Voyez-vous quelle audace. Mais il y a un proverbe russe qui dit: “Celui est un mauvais soldat qui ne désire pas devenir général”.
Dobrý voják mi líbá ruku a jako vždy se jí sotva dotkne rty.
Le bon soldat me baise la main en la touchant à peine de ses lèvres comme toujours.
„Vy ani neumíte líbat ruku.“
— Vous ne savez même pas baiser la main.
„To znamená, že vám ruce líbali jiní, když víte, jak se to dělá!“ zvolá v naději, že mě zahanbí.
— Cela veut dire que d’autres vous ont baisé les mains, puisque vous savez comment cela se fait ! s’écrie-t-il espérant me confondre.
„Ovšemže, pane, ruce slečen jsou k tomu stvořeny, a ostatně proč byste měl mít výsadu zrovna vy?“
— Sans doute, Monsieur, les mains des demoiselles sont faites pour cela, d’ailleurs pourquoi seriez-vous le privilégié ?
Zuřivě přejde pokojem a vrátí se, aby řekl:
Il exécute un pas furieux dans la chambre et revient dire:
„Takže mě nemilujete?“
— Alors vous ne m’aimez pas ?
„Ne.“
— Non.
„Ani trochu?“
— Pas même un peu ?
„Vůbec ne.“
— Pas du tout.
„Nesmím doufat?“
— Je ne dois pas espérer ?
„Bože můj, pane, doufat se musí vždycky, protože naděje patří k lidské povaze, ale já vám žádnou nedám.“
— Mon Dieu, Monsieur, il faut toujours espérer car l’espérance est dans la nature de l’homme mais quant à moi je vous en donnerai pas.
A protože jsem mluvila se smíchem, odchází dosti spokojený. Zásadně mluvím tak, aby nikdo nikdy nevěděl, jestli mluvím pravdu, nebo si tropím žerty. Je to nesmírně pohodlné.
Et comme je parlais en riant il s’en va passablement satisfait. J’ai pris pour principe de parler de façon qu’on ne puisse jamais savoir si je dis vrai ou si je me moque. C’est excessivement commode.
Mimochodem, Torloniovi nic nesvěřil.
A propos, il n’a rien confié à Torlonia.
Ale víte, co řekl Visconto Visconti? Vyptával se na mě a na Pietra. Kde si přejete svou dceru provdat. Papež se plete do všech záležitostí Antonelliových a ke sňatku svolí jen pod podmínkou, že děti budou katolické. Ten mladý muž je velmi milý a velmi bohatý a zdědí nesmírné jmění, bude mít velmi pěkné postavení A tak dále a tak dále! Zrovna jako by… zkrátka, co chcete, dobrý voják jistě řekl rodičům, že by se chtěl stát generálem. Ale jaká troufalost žádat o mou ruku! Máma odpověděla, že na Pietra pohlíží jako na dítě, že i její dcera je ještě příliš mladá, že nemá žádné pevné plány, na nic nemyslí a pevně věří, že lidské osudy jsou zapsány tam nahoře.
Mais savez-vous ce qu’a dit Visconto Visconti ? Des questions sur moi et sur Pietro. Où désirez vous marier votre fille. Le pape se mêle de toutes les affaires des Antonelli et ne consentira à un mariage qu’à la condition que les enfants soient catholiques. Le jeune homme est très gentil et très riche, et il héritera des fortunes immenses, il aura une très belle position Et patati et patata ! Tout comme si... enfin, que voulez-vous, le bon soldat a sans doute dit à ses parents qu’il désirait devenir général. Mais quelle audace de me demander en mariage ! Maman a répondu qu’elle regardait Pietro comme un enfant, que sa fille aussi était beaucoup trop jeune, qu’elle n’avait aucun plan arrêté, ne pensait à rien et croyait fermement que les destinées des hommes étaient écrites là-Haut.
Tam nahoře, nahoře na horách, vidíte ten krásný hrad, já...
Là-haut, là-haut sur la montagne, Vous voyez bien ce beau castel Moi...
Ach, kdyby král nebyl pánem Říma, bylo by to hned hotové.
Ah ! si le Roi n’était pas maître de Rome, ce serait tout de suite fait.
Zatím to protahujme, jak dlouho to jen půjde.
En attendant traînons aussi longtemps que possible.
škrtnuto[Zrušená slova]
[Mots cancellés]
Poznámky
Pozn. překl.: V originále „victoria“ — lehký čtyřkolý otevřený kočár se sklápěcí stříškou (capote), módní pro vyjížďky v 70. letech 19. století. ↩
Pozn. překl.: Francouzsky bigre („u sta hromů“) — Marie mluví o samotném slově, jak by znělo vyslovené nahlas, proto zůstává v originále. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre“. ↩
„Nářek Girofly“ (La complainte de Girofla): Mariina vlastní žertovná píseň-nářek o Émilu d’Audiffretovi, „Giroflovi“, napsaná v Nice 21. září 1875 (043.0368–0379, čistopis 044.0002–0011); její první verše Marie právě ocitovala (055.1000). ↩