Úterý 7. března 1876

škrtnuto[Zrušen 1 řádek]
Zase přijíždíme pozdě na sraz k honu. Vidíme procházet Pietra s obrovskou ženou pod paží, myslím, že s vévodkyní Sante.
Na Pinciu jsem dost smutná, Plowden si toho všímá a stěžuje si, že mu Antonelli během vyjížďky bránil se mnou mluvit.
Když odjíždíme z Pincia, někdo nám náhle zastaví vůz, je to Antonelli. Zůstáváme pár minut a on se ptá, jestli může přijít dnes večer. Večeříme u Spillmanna. Taková škoda, Visconti přichází, ale nezůstává dost dlouho, aby se setkal s kardinálkem, který dorazí až v deset.
Jelikož jsem nikdy nechtěla věřit, že byl voják, přináší svou fotografii v uniformě a poručickou knížku. Vyprávěl, že se jednou v hněvu válel po zemi, všechno rozbíjel a házel nábytek z okna.
Aby napravil pověst staršího Spillmanna, který nás onehdy tak špatně obsloužil a kterého nám doporučil, žádá nás Antonelli, abychom šli zítra na oběd na Pincio do kiosku, a starší Spillmann bude obsluhovat.
Jak jsem pořád říkala hlouposti, zamilovala jsem se do toho darebáka. Nedá se říct, že je to láska, ale je to rozmar.
Walitský je na honu s Bruschettim. Antonelli dal svůj portrét mámě, a jakmile odejde, odnáším si ho k sobě a dívám se na něj a připadá mi rozkošný a miluji ho a usínám na něj myslíc a vidím ho ve své fantazii a vymýšlím tolik věcí, které bych mu chtěla říct.