❦
Pondělí 6. března 1876
Lundi 6 mars 1876
Vzpomínám si, že včera, během závodu, mi upadla kytička, Antonelli seskočil dolů, zvedl ji a musel pak lézt nahoru po kolenou.
Je me rappelle hier, pendant la course j’ai laissé tomber mon bouquet, Antonelli sauta en bas, le ramassa et fut obligé de grimper à genoux pour remonter.
„Jak se asi dostane nahoru,“ zvolala Dina.
— Comment va-t-il faire pour monter, s’écria Dina.
„Ach, to je velmi snadné,“ říkám.
— Oh ! c’est très facile, dis-je.
„Všechno, co dělám, je velmi snadné,“ říká ten malý a oprašuje si kolena, „dělám ze sebe šaška, a to je velmi snadné,“ a zahleděl se do dálky, aby předstíral, že je dotčen.
— Tout ce que je fais est très facile, dit le petit, en s’époussetant les genoux, je m’expose au ridicule et c’est très facile, et il se mit à regarder au loin pour faire croire qu’il était piqué.
škrtnutoNevědouc, v kolik hodin.
Visconti byl včera u nás, vyprávěla jsem mu svůj papežský sen.
Visconti a été hier chez nous, je lui ai raconté mon rêve papal.
„Arcisvatba!“ zvolal starý baron.
— Archi-mariage ! s’écria le vieux baron.
napříč stránkou
Prosím jednou provždy, nepřikládejte přílišnou váhu tomu, co jsem psala o Antonellim. Přikrašlovala jsem ho, abych vytvořila román.
en travers Prière une fois pour toute de ne pas trop accorder d’importance à ce que j’écrivais d’Antonelli. Je l’embellissais pour créer un roman.
Dej Bůh, pomyslela jsem si.
Dieu le veuille, pensai-je.
To je mrzutost! Zmeškali jsme parlament! Byla jsem přesvědčená, že to začíná ve dvanáct, a tak jsem byla připravená ve tři čtvrti na dvanáct. Přišli jsme, když už bylo po všem. Králova řeč, poslanci, všechna ta knížata! U sta hromů!1 Všímám si, že znovu upadám do svého žalostného stylu, tak prostáckého, do tak obyčejných výrazů, ale co!
Quel ennui ! nous avons manqué le parlement ! Persuadée que cela commençait à douze heures, je me tins prête à onze heures trois quarts. Nous sommes venus lorsque tout était terminé. Le discours du Roi, des députés, tous ces princes ! Bigre. Je remarque que je me laisse aller à mon genre déplorable, si canaille, des expressions si communes, mais bah !
Lepší to než směšná strojenost; tím spíš, že to dělám schválně.
vaut mieux [sic] cela qu’un guindage ridicule; d’autant plus que je le fais exprès.
Viděli jsme Pietra na Corsu, Pietra, který vyšel hned ráno, Pietra, jak si čte noviny jako řádný občan!
Nous avons vu Pietro sur le Corso, Pietro sorti le matin, Pietro lisant un journal, comme un homme de bien !
Walitský vystupuje a jde mu vstříc, my zatím jdeme ke Gagiabimu koupit Dině rukavice a oba muži nás tam zastihnou.
Walitsky descend et va à sa rencontre, quant à nous, nous allons chez Gagiabi acheter des gants pour Dina et les deux hommes nous trouvent là.
„Vstal už o půl desáté,“ říká, „aby mi sehnal koně; kůň, kterého pro mě chtěl, onemocněl, a tak mi šel hledat jiného, a zmeškal parlament.“
— Il est levé depuis neuf heures et demie, dit-il, pour me trouver un cheval, celui qu’il voulait pour moi étant malade il alla m’en chercher un autre et manqua le Parlement.
„Ach, to jsem se naběhal, věřte mi!“
— Ah ! j’ai travaillé, allez !
„Děkuji.“
— Merci.
Však víte, jaký vede život, dělá z noci den a ze dne noc.
Vous savez le genre de vie qu’il mène, il fait de la nuit le jour et du jour la nuit.
„Den začíná dobře,“ říká Walitský později, „viděli jsme ho.“
— La journée commence bien, dit Walitsky plus tard, nous l’avons vu.
A já se usmívám. Ne, vážně, nejsem modrá, ale úplně žlutá. Byla jsem zamilovaná do Audiffreta, a stačily dva měsíce, aby to bylo nadobro pryč, či spíš pár dní, neboť až do posledního okamžiku před Antonellim jsem se ještě obírala Záhadným.
Et je souris. Non, vrai, je ne suis pas bleue, mais bien jaune. J’étais amoureuse d’Audiffret, et deux mois ont suffi pour l’anéantir, ou plutôt quelques jours, car jusqu’au dernier moment avant Antonelli, je m’occupais encore du Surprenant.
Neměla jsem nic lepšího na práci, a dokud nebylo nic nového, trvalo to staré. Vévoda trval až do Audiffreta, Audiffret trval až do Antonelliho. Nikdy se mi nestane, abych byla srdcem zdravá. Ostatně v tomto případě je zdraví nemocí. Když člověk nemyslí na nikoho, otupí.
Je n’avais rien de mieux à faire, tant qu’il n’y avait rien de nouveau, l’ancien durait. Le duc a duré jusqu’à Audiffret, Audiffret a duré jusqu’à Antonelli. Jamais il ne m’arrive d’être bien portante de cœur. Dans ce cas, d’ailleurs, la santé c’est la maladie. Quand on ne pense à personne, on s’abrutit.
Vím dobře, že ti dva jsou jen tretky, že se nemohou rovnat Hamiltonovi nebo Doriovi, ale líbí se mi a nebojím se jich. Nemyslím, že jsem byla zamilovaná do Záhadného, jen mě rozrušoval, a to je všechno. Inu, je to pryč, už to nedokážu posoudit.
Je sais bien que ces deux sont des pacotilles, qu’ils ne peuvent approcher de Hamilton ou de Doria, mais ils me plaisent et je ne les crains pas. Je ne crois pas avoir été amoureuse du Surprenant, il m’a énervée et voilà tout. Enfin, c’est passé, je ne puis plus en juger.
Skoncujme s tím, jak říká Visconti. Ve tři hodiny jsme u Porty del Popolo. Loebecke, Plowden a Antonelli nás tam potkávají. Antonelli mi pomáhá vyskočit do sedla a vyrážíme.
Brisons-là, comme dit Visconti. A trois heures nous sommes près de la Porta del Popolo. Loëbecke, Plowden et Antonelli nous y rencontrent. Antonelli m’aide à sauter en selle et nous partons.
Moje amazonka je z černého sukna a ušitá z jednoho kusu od Laferrièra, takže nemá nic z té anglické strnulosti ani z obvyklé ošumělosti. Jsou to princeskové šaty, přiléhavé... všude.
Mon amazone est en drap noir et faite d’une seule pièce par Laferrière, de sorte qu’il n’a rien de la raideur anglaise ou de la misère ordinaire. C’est une robe princesse collante... partout.
„Jak vám to na koni sluší,“ říká Antonelli.
— Comme vous êtes chic, à cheval, dit Antonelli.
Plowden mě otravuje, neboť chce neustále zůstávat se mnou. Pietra znepokojuje, co dělá máma, která za námi jede v landauru s Walitským.
Plowden m’ennuie en voulant sans cesse rester avec moi. Pietro s’inquiète de ce que fait maman qui nous suit en landau avec Walitsky.
Jakmile jsem o samotě s kardinálkem, stočí se hovor docela přirozeně k lásce, ač začal Sókratem.
Une fois seule avec le cardinalino la conversation tombe tout naturellement sur l’amour, s’étant commencée par Socrate.
„Věčná láska je hrobem lásky,“ říká ten malý, „milovat se má jeden den, a pak změnit.“
— L’amour éternel, c’est la tombe de l’amour, dit le petit, il faut aimer un jour, puis changer.
„Rozkošné názory, naučil vás jim váš strýc kardinál?“
— Charmantes idées, c’est votre oncle le cardinal qui vous les a enseignées ?
„Ano,“ říká se smíchem, „ale poslyšte, kupříkladu: jakmile jsem vás uviděl, hned jsem se do vás zamiloval, a pak to přešlo.“
— Oui, dit-il en riant, mais écoutez, par exemple, en vous voyant je suis tout de suite tombé amoureux de vous et puis cela a passé.
„Jste vskutku velmi laskav.“
— Vous êtes vraiment bien aimable.
„Je to pravda!“
— C’est la vérité !
„Ošklivá pravda.“
— Vilaine vérité.
„Pravda nikdy není ošklivá.“
— La vérité n’est jamais vilaine.
„Fuj!“
— Fi !
Mizerný synu psí a kněžský, myslím, že mě rozzlobil málem doopravdy tou pravdou, pronesenou s tím jeho klidem!
Misérable fils de chien et de prêtre, je crois qu’il m’a fâchée presque sérieusement, par cette vérité dite de son air calme !
Jakmile jsme na venkově, dáváme se do cvalu, přeskakujeme příkopy a letíme jako vítr. Je to rozkošné.
Une fois en campagne nous prenons le galop, sautons des fossés et allons comme le vent. C’est adorable.
Stává se, že jsme s tím mužem často o samotě, ostatně po ničem jiném netoužím. Jezdí na koni dokonale.
Il se fait que nous sommes souvent en tête-à-tête avec l’homme, d’ailleurs je ne désire pas autre chose. Il monte parfaitement à cheval.
Loebecke vychvaluje pruské vojáky, Pietro vzplane a šermují bičíky místo mečů, místo šavlí. Naštěstí jsou to jen bičíky, jinak by bylo po Loebeckovi, neboť rozzuřený kardinálek, mrštný jako čert, mu zasadí ránu napříč hrudí, která by ho rozsekla vejpůl, kdyby to bylo železo. A je z toho nadšený jako dítě.
Loëbecke vante les militaires prussiens, Pietro s’enflamme et ils se battent avec leur cravache en guise d’épées, de sabres. Bien heureusement ce ne sont que des cravaches, sans cela Loebecke était fichu, car le furieux cardinalino agile comme un diable lui donne un coup en travers de la poitrine, qui le couperait en deux si c’était avec du fer. Et il en est enchanté comme un enfant.
Vjíždíme do stáda ovcí na břehu Tibery. Jsem nervózní.
Nous arrivons dans un troupeau de moutons, au bord du Tibre. Je suis nerveuse.
„Pojďme se podívat, co dělá milostpaní,“ říká Antonelli.
— Allons voir ce que fait Madame, dit Antonelli.
„Pojďme,“ říkám.
— Allons, dis-je.
„Ale ne,“ přerušuje nás Plowden, „objeďme to tudy.“
— Mais non, interrompt Plowden, faisons le tour par ici.
„Tak tedy to objeďme.“
— Eh bien faisons le tour.
Nato se Antonelli rozjede jako šílenec k vozu, který zůstal daleko za námi.
Alors Antonelli part comme un furieux vers la voiture qui est restée loin derrière nous.
Chtěla jsem nenápadně uniknout Plowdenovi, nemám ho v nenávisti, ale kardinálka mám mnohem raději.
Je voulais sans en avoir l’air éviter Plowden, je ne le déteste pas mais j’aime beaucoup mieux le cardinalino.
Vrací se rychle jako vítr a my zůstáváme vzadu, baví se tím, že mi skládá poklony, a zamane si vzít mě za ruku.
Il revient vite comme le vent et nous restons en arrière, il s’amuse à me dire des compliments, et s’avise de me prendre la main.
„Ale co, copak je tak zlé políbit ruku!“ volá.
— Eh ! quoi, est-ce si mal de baiser la main ! s’écrie-t-il
„Ovšemže je to zlé.“
— Sans doute, c’est mal.
„Vy nechcete?!“
— Vous ne voulez pas ? !
„Ne.“
— Non.
„Ale vždyť na tom není nic zlého.“
— Mais il n’y a rien de mal.
„Ne, ne.“
— Non, non.
Dojíždíme k ostatním a vidíme Dinu pěšky a Plowdena také, jak běhá za svým koněm. Dina byla tak laskavá a spadla koni přes hlavu, a kůň přeskočil přes její.
Nous arrivons auprès des autres pour voir Dina à pied et Plowden aussi qui court après son cheval. Dina a eu la bonté de tomber par-dessus la tête de son cheval, et le cheval a sauté par-dessus sa tête.
Naštěstí si ani jeden neublížil.
Heureusement, ils ne se sont fait aucun mal.
„A pak to přešlo“ mi nejde z hlavy a bere mi řeč.
« Et puis cela a passé » ne me sort pas de la tête, et me rend muette.
Plowden se přetrhuje samou úslužností, zatímco kardinálek poskakuje, pobíhá sem a tam jako patnáctiletý chlapec.
Plowden fait l’archi-empressé, quant au cardinalino il saute, va et vient comme un garçon de quinze ans.
Venkovský vzduch, slunce a ovce se svými špinavými pastýři mě rozjařují a začnu zpívat Verdiho requiem.
L’air de la campagne, le soleil et les moutons avec leurs sales bergers m’animent et je me mets à chanter le requiem de Verdi.
Antonelli se odvrací a zvážní.
Antonelli se détourne sérieux.
„Tak co je,“ říkám, „že by vás moje píseň takhle zasmušila?“
— Eh bien quoi, dis-je, est-ce ma chanson qui vous rend si lugubre ?
„Nevím, jsem očarován,“ odpovídá a nasadí tutéž vážnou a uchvácenou tvář.
— Je ne sais, je suis ensorcelé, répond-il en affectant le même air sérieux et ravi.
„Prosím?“
— Plaît-il ?
„Nic.“
— Rien.
„Neslyšela jsem.“
— Je n’ai pas entendu.
Neměla jsem bičík, kardinálek si všimne vozu, jde k vozkovi a žádá ho o bič, ale ten venkovan naslouchá jeho přesvědčivým slovům jen vlažně; vida, že výmluvnost nepomáhá, koupí ho od něj, takže má elegantní osoba třímá selský bič, je to velmi originální a kolemjdoucí na mě hledí velmi zvědavě kvůli té mašině, kterou držím jako pravý bičík, docela přirozeně. Manévruje tak, aby Plowdena odlákal, a jsme sami.
Je n’avais pas de cravache, le cardinalino avisant un chariot, va au charretier lui demander son fouet, mais le paysan écoute médiocrement ses paroles persuasives; voyant que l’éloquence n’y faisait rien il le lui achète de sorte que mon élégante personne a un fouet de paysan, c’est très original et je suis très curieusement regardée par les passants, à cause de la machine que je tiens tout comme une véritable cravache semblant tout à fait nature. manœuvre de façon à éloigner Plowden, et nous sommes seuls.
„Vy nechcete, abych se vám dvořil,“ říká, už nevím, v jaké souvislosti.
— Vous ne voulez pas que je vous fasse la cour, dit-il, à la suite de je ne me souviens plus quoi.
„Ne.“
— Non.
„Ale dvořit se smí, když člověk miluje.“
— Mais on peut faire la cour quand on aime.
„Ovšem, když miluje.“
— Sans doute, quand on aime.
„Miluji vás.“
— Je vous aime.
„To není pravda.“
— Ce n’est pas vrai.
„Vy mi nevěříte!“
— Vous ne me croyez pas !
„Pochopitelně ne, po těch krásných věcech, které jste řekl.“
— Sans doute non, après les belles choses que vous avez dites.
„To jsem žertoval; miluji vás.“
— J’ai plaisanté alors; je vous aime.
„Hloupost, hloupost.“
— Bêtise, bêtise.
„Dovolte, abych se vám dvořil.“
— Permettez-moi de vous faire la cour.
„Ne, dvořit se mi dovoluji jen tomu, kdo miluje.“
— Non, je ne permets de me faire la cour que quand on aime.
„Miluji vás.“
— Je vous aime.
„To není pravda.“
— Ce n’est pas vrai.
„Ach, když mi nevěříte –“ a odvrací se a semkne rty, aby předstíral, že je dotčen.
— Ah si vous ne me croyez pas - et il se détourne et pince les lèvres pour faire croire qu’il est vexé.
Mám dojem, že si troufá žertovat.
Je crois qu’il ose plaisanter.
„Jste jako patnáctileté dítě,“ říkám mu později.
— Vous êtes comme un enfant de quinze ans, lui dis-je plus tard.
„To je pravda, ale to si mám nechat narůst vousy?“
— C’est vrai, mais faut-il que je me fasse pousser la barbe ?
„Ale kdo mluví o zevnějšku!“
— Eh ! qui vous parle du physique !
„A povahou, jaký tedy jsem?“
— Mais au moral, comment suis-je ?
„Dítě.“
— Un enfant.
„A co je třeba udělat, aby se z člověka stal muž?“
— Et que faut-il faire pour être un homme ?
„Musí se změnit, musí žít jinak.“
— Il faut changer, il faut vivre autrement.
„V poslední době jsem se hodně změnil.“
— J’ai beaucoup changé ce dernier temps.
„Za poslední rok?“
— Depuis un an ?
„Ne, nevím, za posledních dvacet, patnáct dní.“
— Non, je ne sais pas, depuis vingt, quinze jours.
„To není vidět, ostatně nemůžu soudit, neznala jsem vás předtím.“
— Ça ne se voit pas, d’ailleurs je ne puis pas juger, je ne vous ai pas connu avant.
„Zeptejte se všech, kdo se mnou flámují, ti vám to řeknou.“
— Demandez à tous ceux qui font la vie avec moi, ils vous le diront.
Nato dojíždíme k Portě del Popolo, sesedáme z koní a já nastupuji do vozu.
Sur ce on arrive à la porte du Peuple, on descend de cheval, et je monte en voiture.
Zapsala jsem jen těch pár vět, které mi utkvěly v hlavě, jistě chápete, že to není všechno. Padla řeč o přátelství a o spoustě jiných věcí, ale to když jsme byli všichni pohromadě; pokud jde o mě a Antonelliho, mluvili jsme jen... o něčem jiném, a o čem byste chtěli, abychom mluvili!
Je n’ai écrit que les quelques phrases qui me sont restées dans la tête, vous pensez bien que ce n’est pas tout. Il y a eu un discours sur l’amitié et sur beaucoup d’autres choses mais cela était quand nous étions tous ensemble, quant à moi et à Antonelli nous n’avons parlé que... d’autre chose et de quoi voulez-vous que nous parlions !
Nejsem unavená, jsem zamilovaná a rozzuřená, protože si nemyslím, že by byl Pietro také.
Je ne suis pas fatiguée, je suis amoureuse et furieuse car je ne pense pas que Pietro le soit aussi.
Večer mi posílá kytici konvalinek a růží, prohrál ji včera v kartách se mnou. Myslím, že začnu mít ráda květiny. Není nic hloupějšího než mít rád všechny květiny, trhat je, kupovat je. Květiny mám ráda jen tehdy, když mi je někdo dá. Hlavně růže, neboť jak praví Ariosto:
Le soir il m’envoie un bouquet de muguet et de roses, il me l’a perdu hier aux cartes. Je crois que je vais commencer à aimer les fleurs. Il n’y a rien de plus bête que d’aimer toutes les fleurs, d’en cueillir, d’en acheter. Je n’aime les fleurs que quand on me les donne. Surtout les roses, car comme dit l’Ariosto:
„Spanilé dívky a ženy zamilované2
« Giovani vagine donne innamorate
rády si jimi zdobí ňadra i skráně.“3
« Amano averne i seni e tempie ornate ».
Je to pozoruhodně pravdivé. Můj věk patří lásce, nedivte se tedy, že mě o ní pořád slyšíte mluvit, později to bude jinak, a stejně jako je mi teď zatěžko se tomu slovu vyhnout, bude mi později zatěžko ho potkat.
C’est remarquablement vrai. Mon âge est à l’amour, ne vous étonnez-donc pas de m’en entendre toujours parler, plus tard ce sera autre chose et de même qu’il m’est difficile à présent d’éviter ce mot, il me sera plus tard difficile de le rencontrer.
Upřímně, teď nemám nic jiného.
Franchement je n’ai que ça à présent.
Antonelli mě omamuje a brání mi přemítat o svém věčném žalu, nechci na to myslet, ne, ne, přijde chvíle, kdy se všechny hořkosti vysloví naráz:
Antonelli m’étourdit et m’empêche de songer à mon éternel chagrin, je ne veux pas y penser, non, non, le moment viendra où toutes les amertumes se diront ensemble:
„Spanilé dívky a ženy zamilované4
« Giovani paghi e donne innamorate
rády si jimi zdobí ňadra i skráně.“5
« Amano averne i seni e tempie ornate ».
Hodně miloval, ten pes Ariosto, proto se v tom tak vyzná.
Il a beaucoup aimé ce chien d’Ariosto, c’est pour cela qu’il s’y connaît si bien.
Píšu a dívám se na kardinálkovy květiny. Není to kytice vázaná jako v obchodech, ale prostě jen květiny.
J’écris et regarde les fleurs du cardinalino. ce n’est pas un bouquet fait comme dans les boutiques mais simplement des fleurs.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky, citát z Ariostova „Zuřivého Rolanda“ (I, 42): „Giovani vagine donne innamorate“ (tak v textu; Ariosto má „Gioveni vaghi e donne inamorate“, „spanilí jinoši a ženy zamilované“: Mariino „vagine“ slévá dohromady „vaghi e“); dvojverší pokračuje v dalším odstavci a je přeloženo celé: „Spanilé dívky a ženy zamilované / rády si jimi [růžemi] zdobí ňadra i skráně.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Amano averne i seni e tempie ornate“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Giovani paghi e donne innamorate“ (tak v textu; Ariosto má „vaghi“) — Marie opakuje totéž Ariostovo dvojverší, tentokrát s jiným přepisovým omylem. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Amano averne i seni e tempie ornate“. ↩