❦
Sobota 9. října 1875
škrtnutoSobota 9. října 1875
Proč se nikdy nedá mluvit bez přehánění. Mé černé úvahy by byly správné, kdyby byly o něco klidnější, jejich prudká forma jim ubírá přirozenosti.
Pourquoi ne peut-on jamais parler sans exagérer. Mes réflexions noires seraient justes si elles étaient un peu plus calmes, leur forme violente leur ôte du naturel.
Existují velké duše, existují krásné činy, existují poctivá srdce, ale ve vzplanutích, a tak vzácně, že je nelze zaměnit se vším ostatním.
Il y a de grandes âmes, il y a de belles actions, il y a des cœurs honnêtes, mais par élans, et si rarement qu’on ne peut les confondre avec tout le monde.
Někdo možná řekne, že mám takové myšlenky, protože mě něco sužuje. Ale ne, mám svá obvyklá trápení a nic zvláštního. Nehledejte nic jiného, než co je v tomto deníku, jsem svědomitá a nikdy nezamlčím ani myšlenku, ani pochybnost.
On dira peut-être que j’ai ces idées parce que je suis contrariée par quelque chose. Mais, non, j’ai mes contrariétés habituelles et rien de particulier. Ne cherchez pas autre chose que ce qu’il y a dans ce journal, je suis scrupuleuse et ne passe jamais sous silence ni une pensée, ni un doute.
Zachycuji se tak věrně, jak mi to dovoluje můj chudý duch, a jestli mi někdo nevěří, jestli chce vidět za to, co říkám, nebo pod to, tím hůř! Nic neuvidí, protože tam nic není.
Je me reproduis aussi fidèlement que me le permet mon pauvre esprit et si on ne me croit pas, si on cherche à voir au-delà ou au-dedans de ce que je dis, tant pis ! On ne verra rien, car il n’y a rien.
Hlava mi těžkne a oči se mi zavírají, a zároveň mám chuť ještě psát, pero klouzá dobře po papíře a i kdybych neměla co říct, pokračuji pro to potěšení plnit bílé listy a poslouchat příjemné škrábání pera.
Ma tête est lourde et mes yeux se ferment en même temps j’ai envie d’écrire encore, la plume glisse bien sur le papier et quand même je n’aurai rien à dire je continue pour le plaisir de remplir des feuilles blanches et pour entendre le grattement agréable de ma plume.
škrtnutoMá hlava těžkne a mé oko se klíží, / a přesto dál píši, / abych vyprávěla, co mé srdce skrývá, / avšak nemohu... a tolik, tolik bych chtěla říci!
Vážné verše mi nejdou.
Les vers sérieux ne me réussissent pas.
Sobota 9. října 1875
Samedi, 9 octobre 1875
Ach! Ha! Ha! Kde jsem měla rozum? Vždyť jsem přišla o rozum!
Ah ! Ha ! Ha ! Où avais-je l’esprit ? Mais j’avais perdu la raison !
Že by se mi tenhle muž líbil! Já že bych ho milovala! Fuj! Já že bych se snížila k tomu, abych se zabývala mužem dřív, než se on začal zabývat mnou! Ale kde jsem měla hlavu? Vždyť to nebyla já! Vždyť jsem byla šílená! Kdybych tu neměla svůj deník, myslela bych, že se mi to zdálo.
Cet homme me plaire ! Moi l’aimer ! fi ! Moi m’abaisser jusqu’à m’occuper d’un homme avant qu’il s’occupât de moi ! Mais où avais-je la tête ? Mais ce n’était pas moi ! mais j’étais en démence ! Si je n’avais pas là mon journal je penserais que j’ai rêvé.
Má pýcha se bouří a já stojím před ní v pokorné póze, neboť vím, že jsem na ni zapomněla, zanedbala ji. Jak je to ošklivé!
Ma fierté se révolte, et je suis devant elle en humble posture car je sais que je l’ai oubliée, négligée. Que c’est laid !
Tak takhle to dopadne, když se člověk nedívá častěji do sebe. Nikdy si neodpustím... zastavte! Nemám si co odpouštět, nemilovala jsem ho a to slovo mi tu připadá nemístné.
Voilà ce que c’est que de ne pas regarder plus souvent en soi-même. Je ne me pardonnerai.... arrêtez ! Je n’ai rien à me pardonner, je ne l’ai pas aimé, et je trouve ce mot déplacé ici.
Líbil se mi, zaujal mě; nepleťme si to, prosím vás.
Il m’a plu, il m’a intéressé; ne confondons pas, je vous prie.
Vpravdě bych byla neomluvitelná, kdybych se provinila, neboť právem či neprávem se považuji za arcivévodkyni, ba víc, kdybych se narodila jako princezna z rodu Bourbonů, jako paní z Longueville, kdybych měla za služebníky hrabata, za příbuzné a přátele krále, kdybych od prvního kroku v životě potkávala jen skloněné hlavy, jen úslužné dvořany, kdybych kráčela jen po erbech a spala jen pod královskými baldachýny, kdybych měla celou řadu předků, jeden slavnější a pyšnější než druhý, kdybych to vše měla, zdá se mi, že bych nebyla ani pyšnější, ani arogantnější, než jsem!
En vérité je serais impardonnable si j’étais fautive, car à tort ou raison je me crois une archiduchesse, plus, si j’étais née princesse de Bourbon, comme Mme de Longueville, si j’avais pour serviteurs des comtes, pour parents et amis des rois, si dès le premier pas dans le vie je n’avais rencontré que des têtes baissées, que des courtisans empressés, si je n’avais marché que sur des blasons et dormi que sous des dais royaux, si j’avais toute une suite d’aïeux les uns plus glorieux et plus fiers que les autres, si j’avais tout cela, il me semble que je ne serais ni plus fière ni plus arrogante que je suis !
Pochopte tedy, představte si to, dokážete-li, ale nedokážete, co to pro mě znamená být tak hluboko pod ostatními ve společnosti, snášet Galulu! Co se toho posledního týče, je to tak nízko, že mě to nijak neobtěžuje, je to věc, kus nábytku, nic, nemluvme tedy o tom. Jsem k němu laskavá jako vůbec ke všem podřízeným, čím níže kdo je, tím jsem důvěrnější, jak dosvědčí matka Georgesová a obchodnice z rue de France.
Comprenez donc, imaginez-vous si vous le pouvez, mais vous ne pouvez pas, ce que c’est pour moi d’être tellement au-dessous des autres en société, de subir Galula ! Quant à ce dernier, c’est si bas que je n’ai aucun désagrément, c’est une chose, un meuble, un rien, n’en parlons donc pas. Je suis bonne avec lui comme en général avec tous les inférieurs, plus on est bas plus je suis familière, témoin la mère Georges et les marchandes de la rue de France.
Chápete, že takto postavena je mi zbytečné a nemožné milovat nějakého ničemu. Dost na tom, že jsem se ponížila před vévodou z Hamiltonu, který je přece z dobrého rodu a královské krve. Jeden Hamilton se oženil se sestrou krále Jakuba III. Skotského1, nemýlím-li se. A dobře cítím, že tohle zbožňování hozené mu pod boty je ponížením pro tak velkou královnu, jako jsem já, a jako královna i jako žena!
Vous comprenez qu’ainsi posée il m’est inutile et impossible d’aimer un faquin. Bien assez j’ai de m’être humiliée devant le duc de Hamilton qui est cependant de bonne maison et de sang royal. Un Hamilton a été marié à la sœur du roi Jacques III d’Ecosse, si je ne me trompe. Et je sens bien que cette adoration jetée sous ses bottes est une humilation pour une grande reine comme moi, et comme reine et comme femme !
Nic tak opovrženíhodného jako žena, která miluje první, zvláště když ji nemilují. Nic tak opovrženíhodného jako já v tomhle případě.
Rien d’aussi méprisable qu’une femme qui aime la première, surtout quand on ne l’aime pas. Rien d’aussi méprisable que moi en cette occasion.
Ó Bože můj, jak Ti žehnám; tyto myšlenky, které mi přicházejí od Tebe, mě vždy udrží na správné cestě a ani na okamžik mi nedají spustit oči ze zářivé hvězdy, k níž kráčím!
O mon Dieu, combien je vous bénis; ces idées qui me viennent de vous me retiendront toujours dans le bon chemin, et ne me feront pas un instant quitter des yeux l’étoile lumineuse vers laquelle je marche !
Myslím, že teď vůbec nekráčím, ale budu kráčet, a kvůli takové maličkosti se tak krásná věta přece kazit nebude.
Je crois qu’en ce moment je ne marche pas du tout, mais je marcherai, et pour si peu on ne dérange pas une aussi belle phrase.
Ach! Vážně, už mě unavuje má bezvýznamnost, brzy mi bude sedmnáct! Usychám nečinností, plesnivím ve tmě — slunce, slunce, slunce!
Ah ! sérieusement je suis lasse de mon obscurité, bientôt j’aurai dix-sept ans ! Je dessèche d’inaction, je moisis dans les ténèbres, le soleil, le soleil, le soleil !
Z které strany ke mně přijde? Kdy? Kde? Jak!
De quel côté me viendra-t-il ? Quand ? Où ? comment !
Nechci nic vědět, jen ať přijde!
Je ne veux rien savoir pourvu qu’il vienne !
Ve chvílích velikášství se mi zdají všechny předměty nehodné dotyku, pero mi odmítá psát každodenní jména, dívám se s nadpřirozeným pohrdáním na vše, co mě obklopuje, a pak si se vzdechem říkám: Jen odvahu, tento čas je jen průchod, který mě vede tam, kde mi bude dobře.
Dans mes moments de folie de grandeur tous les objets me semblent indignes d’être touchés, ma plume se refuse à écrire les noms de tous les jours, je regarde avec un dédain surnaturel tout ce qui m’entoure et puis me dis en soupirant: Allons, du courage, ce temps n’est qu’un passage qui me conduit où je serai bien.
Jsem bláznivá, jsem předurčená?
Suis-je folle, suis-je prédestinée ?
Tak nebo jinak, je mi to jedno. Nudím se, ztrácím trpělivost. Kdy už přijde ten den!
Ainsi ou autrement, cela m’est égal. Je m’ennuie, je m’impatiente. Quand donc viendra ce jour !
Večer čtu se svými Gráciemi.
Le soir je lis avec mes Grâces.
Poznámky
Pozn. překl.: Marie se nemýlí: James Hamilton, 1. lord Hamilton (asi 1415–1479), se roku 1474 oženil s princeznou Marií Stewartovnou, sestrou skotského krále Jakuba III. (vládl 1460–1488). Díky tomuto sňatku stáli Hamiltonové po celé generace nejblíže skotskému trůnu a vévodové z Hamiltonu pocházejí z této linie. ↩