❦
Pátek 8. října 1875
Vendredi, 8 octobre 1875
Teta řekla „Mademoiselle“ nicejsky, jak říkával ten Nicejec, a to mi udělalo takovou radost.
Ma tante a dit, - Mademoiselle, en niçois, comme disait le Niçois, et cela me fit un si grand plaisir.
Všechno bylo čisté, mladé a svěží! Roční doba, protože bylo jaro, a my, mně šestnáct, muži čtyřiadvacet. V Nice žádní cizinci, žádné kočáry, žádný prach, naprostý klid, rušený jen námi. Ach! bylo to zábavné, bylo to roztomilé, bylo to čisté. Jen jedna věc... minulost toho tvora; neboť žárlím na minulost stejně jako na přítomnost, ba ještě víc, protože s ní se už nic nenadělá!
Tout était propre, jeune et frais ! L’année, puisque nous étions au printemps et nous, moi seize ans, l’homme vingt-quatre. A Nice pas d’étrangers, pas de voitures, pas de poussière, tranquillité absolue, et troublée seulement par nous. Ah ! c’était amusant, c’était gentil, c’était propre. Une chose seulement... le passé de la créature; car je suis aussi jalouse du passé que du présent, plus même car on n’y peut rien !
A troufám si to říct, ten chlapec se trochu prošel mimo cesty ctnosti. No a to mě dráždí!
Et j’ose le dire, le garçon s’est un peu promené par les chemins de la vertu. Eh ! bien cela m’irrite !
Cením si sebe nade vše, a sama myšlenka, že mě staví vedle nějaké jiné, že mě nepovažují za jinou než všechny ostatní, za nadřazenou všem ostatním, už ta myšlenka sama mě rozzlobí.
Je m’estime au-dessus de tout, et l’idée seule qu’on me met à côté d’une autre, qu’on ne me pense pas différente de tout le monde, au-dessus de tout le monde, cette idée seule me met en colère.
Především to, že miloval dřív, než začal milovat mě, že si snad uchovává vzpomínku na tu lásku, že srovnává tu, kterou cítí ke mně, s tou, kterou cítil k jiné! Ach! Jak je to ponižující! Chtěla bych, aby zapomněl a pošlapal všechno, aby pohrdl vším a zničil vše, co mi předcházelo, abych byla jen já, a nic předtím a nic potom, leda vzpomínka na mě!
Surtout qu’on a aimé avant de m’aimer, qu’on conserve peut-être le souvenir de cet amour, qu’on compare celui qu’on a pour moi à celui qu’on a eu pour une autre ! Ah ! que c’est vexant ! Je voudrais qu’on oublie et foule tout aux pieds, qu’on méprise et anéantisse tout ce qui m’a précédé, qu’il n’y ait que moi, et rien avant et rien après, si ce n’est le souvenir de moi !
Jedině tehdy budu spokojená, jinak budu tomu muži, ať je to kdokoli, vždy chovat zášť, a bude se mi vždy zdát, že on... dost, naskytne se příležitost a pak řeknu všechno, co si myslím. Tady se příliš silná slova nehodí.
Alors seulement je serai contente, autrement je garderai toujours rancune à l’homme, quel qu’il soit, et il me semblera toujours qu’il..., assez, il se présentera une occasion et alors je dirais toute ma pensée. Ici les mots trop forts ne me vont pas.
Panebože! Dny, týdny, měsíce plynou; unavená bojem upadám do jakési otupělosti a nechávám všechno plynout a mlčím; ale přijde chvíle, kdy mě ten klamný klid začne tížit, kdy věci, které jsem nechávala plynout, plynout nechtějí, kdy se bouřím a propadám zoufalství! Už říjen a nic nemám hotovo! Panebože, Pane, copak tenhle rok přijde vniveč!
Bon Dieu ! Des jours, des semaines, des mois se passent; fatiguée de lutter je tombe dans une espèce d’engourdissement et je laisse tout aller et je me tais; mais arrive un moment où cette fause tranquillité me pèse, où les choses que je laissais aller ne veulent plus aller, où je me révolte et me désespère ! Octobre déjà et rien de fait ! Bon Dieu, Seigneur, est-ce que cette année sera perdue !
Nepořádek v domě mě velice trápí, všechny ty drobnosti kolem služebnictva, ty pokoje bez nábytku, ten nádech zpustošení, bídy, mi trhá srdce!
Les désordres à la maison sont un grand chagrin pour moi, les détails du service, ces chambres sans meubles, cet air de dévastation, de misère, me fend le cœur !
Panebože, slituj se nade mnou a pomoz mi to dát do pořádku.
Bon Dieu, prenez-moi en pitié et aidez-moi à arranger cela.
Jsem sama!
Je suis seule !
Tetě je to všechno jedno, ať se dům rozpadá, ať zahrada usychá! Ani nemluvím o podrobnostech. A mě ty zanedbané podrobnosti dráždí, kazí mi povahu.
Pour ma tante, tout lui est égal, que la maison croule, que le jardin dessèche ! Je ne parle même pas des détails. Et moi ces détails mal soignés m’énervent, me gâtent le caractère.
Když je kolem mě všechno krásné, pohodlné, bohaté a půvabné, jsem veselá a hodná a je mi dobře, ale ze spouště a prázdnoty jsem sama zpustošená a prázdná. Vlaštovka si upraví hnízdo, lev svou sluj — jak to, že člověk, který stojí tak vysoko nad zvířaty, nechce dělat nic?
Quand tout est beau, confortable, riche et gracieux autour de moi, je suis gaie et bonne et bien, mais la désolation et le vide me font désolée et vide de tout. L’hirondelle s’arrange son nid, le lion sa fosse, comment l’homme si supérieur aux animaux ne veut-il rien faire ?
Říkám-li „tak vysoko“, neznamená to, že si ho vážím, ne. Hluboce pohrdám lidským rodem, a z přesvědčení. Nečekám od něj nic dobrého. Neexistuje to, co hledají a v co doufají snílci, dokonale dobrá duše! Ti, kdo jsou dobří, jsou hloupí, a lidé duchaplní jsou buď prohnaní, nebo příliš zaujatí vlastním duchem, než aby byli dobří. Navíc je každý tvor v podstatě sobecký, tak mi hledejte dobrotu u sobce.
Si je dis si supérieur, cela ne veut pas dire que je l’estime, non. Je méprise profondément le genre humain, et par conviction. Je n’attends rien de bon de lui. Il n’y a pas ce que cherchent et espèrent les rêveurs, une âme bonne et parfaite ! Ceux qui sont bons sont bêtes, et les gens d’esprit sont ou rusés ou trop occupés de leur esprit pour être bons. De plus chaque créature est essentiellement égoïste, or cherchez-moi de la bonté chez un égoïste.
Zištnost, lest, intriky, závist! Blahoslavení ti, kdo mají ctižádost, to je vznešená vášeň; z ješitnosti a ctižádosti se člověk snaží vypadat dobrý, aspoň před ostatními a občas, a to je lepší, než nebýt dobrý nikdy.
L’intérêt, la ruse, l’intrigue, l’envie ! bienheureux ceux qui ont de l’ambition, c’est une noble passion; par vanité et par ambition on tâche de paraître bon, au moins devant les autres et par moments, et cela vaut mieux que de l’être jamais.
Dobrá, děvče mé, vyčerpala jsi celou svou učenost? Prozatím ano. Aspoň tak budu mít méně zklamání. Žádná zbabělost mě nezarmoutí, žádný ošklivý čin mě nepřekvapí. Nepochybně přijde den, kdy si budu myslet, že jsem našla muže, ale toho dne se ošklivě zmýlím. Dám se chytit jistým tvarem těla a budu si myslet, že jsem našla. Ten den jasně předvídám, a protože tehdy budu zaslepená, říkám to nyní, kdy vidím jasně.
Bien, ma fille, avez-vous épuisé toute votre science. Pour le moment, oui. Au moins ainsi j’aurai moins de déceptions. Aucune lâcheté ne me chagrinera, aucune vilaine action ne me surprendra. Il arrivera sans doute un jour où je penserai avoir trouvé un homme, mais ce jour-là je me tromperai laidement. Je me laisserai prendre par une certaine conformation de la chair, et je penserai avoir trouvé. Je prévois bien ce jour, et comme alors je serai aveuglée, je dis cela maintenant que je vois clair.
Ale proč tedy žít? Když je na tomto světě samá podlost a ničemnost?
Mais, à ce compte, pourquoi vivre ? Puisque tout est vilenie et scélératesse dans ce monde ?
Proč? Protože chápu, že to tak je, protože já taková nejsem, protože ať si kdo říká co chce, život je překrásná věc, a protože bez přílišného hloubání je možno žít šťastně.
Pourquoi ? Parce que je comprends que c’est ainsi, parce que je ne suis pas ainsi moi, parce que quoiqu’on dise la vie est une fort belle chose et parce que sans trop approfondir on peut vivre heureusement.
Nespoléhat na přátelství, ani na vděčnost, ani na věrnost, ani na poctivost, statečně se povznést nad lidské bídy a zastavit se mezi nimi a Bohem.
Ne comptez ni sur l’amitié, ni sur la reconnaissance, ni sur la fidélité, ni sur l’honnêteté, s’élever bravement au-dessus des misères humaines et s’arrêter entre elles et Dieu.
Brát ze života vše, co se dá, a rychle; neubližovat svým zatraceným bližním, nenechat si uniknout ani okamžik potěšení, zařídit si život pohodlný, hlučný a skvostný, povznést se naprosto co nejvýše nad ostatní, být mocná!
Prendre tout ce qu’on peut de la vie, et vivement; ne pas faire du mal à ses fichus semblables, ne pas laisser échapper un instant de plaisir, s’arranger une vie commode, bruyante et magnifique, s’élever absolument autant que possible au-dessus des autres, être puissant !
Ano, mocná, mocná čímkoli! Pak je člověk obávaný nebo respektovaný, pak je, je mocný, u všech všudy. A to je vrchol lidského blaha, protože pak mají ti zatracení bližní náhubek, ať už ze zbabělosti, nebo z jiného důvodu, a nekoušou vás.
Oui, puissant, puissant par n’importe quoi ! Alors on est craint ou respecté, alors on est, on est puissant, pardieu. Et c’est le comble de la félicité humaine parce qu’alors les fichus semblables sont muselés ou par lâcheté ou par autre chose, et ne vous mordent pas.
Není podivné slyšet mě takto uvažovat? Ano, ale takové úvahy u mladého štěněte, jako jsem já, jsou novým důkazem toho, co svět stojí.
N’est-il pas étrange de m’entendre raisonner de la sorte ? Oui, mais ces raisonnements chez un jeune chien comme moi sont une nouvelle preuve de ce que vaut le monde.
Musí být pořádně prosáklý špínou a zlomyslnostmi, když mě za tak krátkou dobu tak začernil.
Il faut qu’il soit bien imbibé de saletés et méchancetés pour qu’en si peu de temps il m’ait tellement noircie.
Je mi teprve šestnáct.
J’ai seize ans seulement.
V tom vidím božské milosrdenství Boží, neboť až budu úplně zasvěcena do ošklivostí tohoto světa, uvidím, že je jen On nahoře na nebi a já dole na zemi. To přesvědčení mi dodá větší sílu, přízemních věcí se budu dotýkat jen proto, abych se o ně opřela a povznesla, a budu šťastná, neboť si nebudu brát k srdci malichernosti, kolem kterých se lidé točí, bojují, požírají se a trhají jako hladoví psi.
En cela je vois la divine miséricorde de Dieu, car lorsque je serai complètement initiée aux laideurs de ce monde, je verrai qu’il n’y a que Lui tout en haut dans le ciel et moi tout en bas sur la terre. Cette conviction me donnera une plus grande force, je ne toucherai aux choses vulgaires que pour m’élever en m’appuyant sur elles et je serai heureuse, car je ne prendrai pas à cœur les petitesses autour desquelles les hommes tournent, combattent, se mangent se déchirent comme des chiens affamés.
Tolik slov! A kam se mám povznést?
Voilà bien des mots ! Et où vais-je m’élever ?
A jak? Já, která nejsem ani na úrovni paní Prodgersové! Ó výsměchu! Povznáším se jen v duchu, stále jen v duchu, má duše je velká, jsem schopna nesmírných věcí. Ale k čemu mi to všechno je!
Et comment ? Moi qui ne suis pas même à la hauteur de Mme Prodgers ! 0 dérision ! Je m’élève mentalement, toujours mentalement, mon âme est grande, je suis capable d’immenses choses. Mais à quoi tout cela me sert !
Když žiji v temném koutě, ode všech přehlížena!
Puisque je vis dans un coin sombre, ignorée de tous !
No vida, a už mi moji zatracení bližní chybějí! Ale nikdy jsem jimi nepohrdala, naopak, hledám je, chci je, bez nich na tomto světě nic není! Jenom, jenom si jich cením tolik, kolik stojí, a chci jich využít.
Tenez, voilà que je regrette mes fichus-semblables ! Mais je ne les ai jamais dédaignés, je les cherche, je les veux au contraire, sans eux il n’y a rien dans ce monde ! Seulement, seulement, je les estime ce qu’ils valent, et je veux m’en servir.
Dav je všechno! Co mi záleží na pár význačných bytostech! Potřebuji celý svět, potřebuji lesk, hluk!
La multitude c’est tout ! Que m’importent quelques êtres supérieurs ! Il me faut tout le monde, il me faut de l’éclat, du bruit !
Když pomyslím, že!...
Quand je pense que !...
Vraťme se k věčně nudnému, pravdivému a nezbytnému slovu: čekejme.
Revenons au mot éternellement ennuyeux, vrai et nécessaire : attendons.
Ach! Kdyby věděli, jak mě to čekání stojí!
Ah ! si l’on savait combien il me coûte d’attendre !
Ale miluji život, miluji starosti stejně jako radosti. Miluji Boha a miluji jeho svět se všemi jeho podlostmi a navzdory všem jeho podlostem, a možná dokonce kvůli všem jeho podlostem.
Mais j’aime la vie, j’aime les ennuis comme les joies. J’aime Dieu et j’aime son monde avec toutes ses vilenies et malgré toutes ses vilenies, et peut-être même à cause de toutes ses vilenies.
Jsem ospalá a znuděná, od té doby, co jsem zmínila bolest v rameni, se na mě teta dívá vyděšenýma očima a dráždí mi nervy. Všechno mě dráždí! I moji psi jsou mi nesnesitelní a strach z nemoci jako ve Spa mi žene krev do tváře a rozbuší srdce! Nikdy v životě jsem se tak ničeho nebála!
Je suis endormie et ennuyée, depuis que j’ai dit mon mal d’épaule ma tante me regarde avec des yeux effrayés et m’irrite les nerfs. Tout m’irrite ! Mes chiens eux-mêmes me sont insupportables, et la crainte d’une maladie comme à Spa me fait monter le sang au visage et battre le cœur ! Jamais je n’ai rien craint dans ma vie comme cela !
Bez chuti a bez nadšení vycházím, Nina a její děti se procházejí pěšky, přidáváme se k jejich družině. „Ach! Kdybys věděla, jak jsem si dnes ráno podala lidský rod,“ říkám Marii, v odpověď na už nevím co.
Sans plaisir et sans empressement je sors, Nina et ses enfants se promènent à pied, nous venons grossir leur troupe. Ah ! si tu savais comme je l’ai traité ce matin le genre humain, dis-je à Marie, en réponse à je ne sais plus quoi.
„A kdybys věděla, jak je mu to jedno! Vůbec nic mu to nedělá,“ odvětila ta dívka velmi duchaplně.
Et si tu savais comme il s’en moque ! Cela ne lui fait rien du tout, répliqua très spirituellement la fille.
Skutečně, nemá se o nic hůř.
En effet, il ne s’en porte pas plus mal.
Pâris se s námi projel v kočáře, je rozhádaný se svou krásnou dámou.
Pâris s’est promené en voiture avec nous, il est en querelle avec sa belle dame.
Jak je smutné nemít se o koho starat.
Que c’est triste de n’avoir personne de qui s’occuper.
Je stále překrásně, vzduch je vlahý, měsíc svítí, stromy jsou černé, Nice je krásná, výhled ze svého okna bych nevyměnila ani za ten nejkrásnější na světě; je krásně, ale smutno, smutno, smutno. Naštěstí je tu můj druhý život, a právě teď jsem se dostala k nesmírně zajímavému místu; myslím, že se d’Audiffret podruhé zabije a vévoda se obje[ví].
Il fait très beau encore, l’air est doux, la lune éclaire, les arbres sont noirs, Nice est belle, je ne préférerais pas la plus belle vue du monde à celle que j’ai de ma fenêtre; il fait beau mais triste, triste, triste. Heureusement que ma seconde existence est là, et en ce moment je suis arrivée à un point extrêmement intéressant; je crois que d’Audiffret va se tuer une seconde fois et le duc paraîtfre].
Isabelle de Bavière1 je tak špatně napsaná, scény tak špatně propojené, že je to žalostné.
Isabelle de Bavière est si mal écrite, les scènes si mal liées que c’est pitié.
Budu ještě chvíli číst a pak půjdu pokračovat ve svém románu, který si spřádám v hlavě.
Je lirai encore un peu et puis irai continuer mon roman cérébral.
Poznámky
Pozn. překl.: Román Alexandra Dumase st., doslova „Isabela Bavorská“. ↩