❦
Sobota 4. září 1875
To je ale dobrodružství!Samedi 4 septembre 1875
Když odcházím od oběda, osloví mě jeden Američan, dost starý, který na mě zírá1 od prvního dne. Zprvu jsem nevěděla, co chce, a odpovídala jsem mu zdvořile, ale najednou vidím, že se se mnou chce prostě seznámit. Ten nestyda žádá o dovolení nás navštívit.
En sortant de déjeuner je suis accostée par un Américain, un assez vieux qui stares at me depuis le premier jour. Je ne savais d’abord ce qu’il voulait et lui répondais poliment, mais voilà que je vois qu’il veut simplement faire ma connaissance. L’impudent demande la permission de nous faire une visite.
Říkám mu, že mu ho dát nemohu, protože nemám tu čest ho znát; nato mě žádá o jméno někoho, kdo mě zná a kdo by ho mohl představit; odpovídám, že nikoho neznám. Tu prohlásí, že je v hotelu přece dobře znám, a já mu povídám, že je mi to velice líto, ale že nemohu.
Je lui dis que je ne puis la lui donner n’ayant pas le plaisir de le connaître, alors il me demande le nom d’une personne qui me connaît pour le présenter, je lui réponds que je ne connais personne. Alors il dit qu’il est trop connu à l’hôtel, et je lui dis que je suis bien fâchée mais que je ne puis pas.
Ten rozhovor probíhá anglicky, tetička stojí vedle mě a nerozumí ničemu, nebo jen málo. Takové nezpůsobnosti je schopen jen Američan. Jdu nahoru k sobě a celá hořím hněvem.
Ce dialogue a lieu en anglais, ma tante est à côté de moi et ne comprend rien ou peu. Il faut être Américain pour une pareille inconvenance. Je monte chez moi tout en feu de colère.
A to není všechno: chvíli před tím podivným rozhovorem jsem stála na balkóně čítárny a čekala na tetičku, když jsem za sebou uslyšela celý sbor obdivu k mé osobě, k mé postavě. Ten sbor vycházel od skupinky pánů, kteří seděli za mnou. Je pravda, že v šatech z šedého batistu, docela jednoduchých, mám postavu božskou – božská, to je to pravé slovo –, a mé kaštanové vlasy se zlatým nádechem jsou učesané prostě, stočené nevím jak, ale spletené prameny mi splývají až doprostřed zad.
Ce n’est pas tout, un instant avant cette singulière conversation je me tenais sur le balcon du salon de lecture attendant ma tante quand j’entendis derrière moi un chœur d’admiration sur ma personne, ma taille. Ce chœur partait d’un groupe de messieurs assis derrière moi. Il est vrai qu’en ma robe de batiste grise, tout unie, j’ai une taille divine, divine c’est le mot, et mes cheveux marrons-dorés sont coiffés simplement, roulés je ne sais comment mais les torsades tombent jusqu’au milieu du dos.
A to není všechno: kromě těch lidí jsou tu Brazilci, kteří se na mě dívají a chodí za mnou.
Ce n’est pas tout, outre ces gens, il y a les Brésilens qui me regardent et qui me suivent.
A to není všechno: je tu okouzlující mladý plavovlasý Angličan, který jako by vzdychal; a to není všechno: je tu jeden ohavný plavovlásek, myslím, že Rus, který mě pronásleduje. A to není všechno… Ach ano! Tentokrát myslím, že už je to všechno. Je tu sice ještě dost jiných bláznů, ale nedám si tu práci o nich mluvit. Dívá se tu na mě tolik lidí, že je ani nelze rozlišit jednoho po druhém.
Ce n’est pas tout, il y a un charmant jeune Anglais blond qui a l’air de soupirer, ce n’est pas tout, il y a un affreux blond, Russe je crois qui me poursuit. Ce n’est pas tout... Ah si ! je crois que cette fois c’est tout. Il y a bien encore d’autres fous mais je ne prends pas la peine d’en parler. Je suis si regardée ici qu’on ne peut distinguer tous les regardeurs en particulier.
Dokonce i ženy se na mě dívají a obdivují mé toalety, udivující svou prostotou a překvapivou elegancí.
Même les femmes me regardent et admirent mes toilettes d’une simplicité étonnante et d’un chic surprenant.
Dokonce i Vigier, ten starý hlupák, upírá oči na mé nohy. To je mi ale kus! Přistaví nám viktorii se dvěma koňmi a vyjíždíme. Caroline je anděl!
Même Vigier, ce vieil imbécile fixe mes pieds. En voilà un ! On nous sort une victoria à deux chevaux et nous sortons. Caroline est un ange !
Slavnosti ve Florencii budou 13., 14. a 15. Mám tak akorát čas, chvála Bohu.
Les fêtes à Florence auront lieu le 13, 14 et 15. J’ai juste le temps Dieu merci.
Potom jedeme do Bouloňského lesíka. Tytéž šaty, černý plstěný klobouk. Je tam spousta lidí, je to zábavné, a poprvé v Paříži nemám kruhy pod očima a nejsem ospalá.
Ensuite nous allons au Bois. Même robe, feutre noir. Il y a beaucoup de monde, c’est amusant, et pour la première fois à Paris je n’ai pas les yeux cernés et ne suis pas endormie.
Poznámka editorů
[Zrušeny 3 řádky]
[Trois lignes cancellées]
Gonzalesové, otec i syn, jdou pěšky, pozdravíme se; v jejich kočáře sedí dámy, které nezdravím.
De Gonzalès père et fils sont à pied, nous nous saluons, dans leur voiture sont les dames, que je ne salue pas.
Potom uprostřed nesčetných kočárů zahlédnu Luciin nanejvýš přívětivý pozdrav; člověka její dobrácký výraz odzbrojí, ostatně nemám žádný důvod se na ni zlobit, kromě toho všeobecného důvodu, kvůli němuž se zlobím na všechny.
Puis au milieu des voitures sans nombre je vois le salut tout aimable de Lucie, on est désarmé par son air bonasse, d’ailleurs je n’ai aucune raison pour lui en vouloir, sauf la raison universelle pour laquelle j’en veux à tous.
Jsou tu čtyři řady kočárů, div se nemačkáme; zrovna jsem se divila, jak jsou tu muži oškliví, když vidím přijíždět něco povědomého; snažila jsem se poznat, kdo to je, protože je tu tolik lidí, tolik tváří, že oči slábnou a tupí se, a to i duševně; snažila jsem se tedy poznat, kdo to je, když mě ta osoba pozdravila a já spatřila, jak se rozzařuje úsměv záhadného, ale hloupého Emila d’Audiffreta.
Il y a quatre rangées de voitures, on s’écrase presque, j’étais en train de m’étonner de la laideur des hommes ici quand je vois arriver quelque chose de connu, je tâchais de reconnaître, car il y a tant de monde, tant de figures que les yeux faiblissent et deviennent hébétés au point de vue moral je tâchais donc de reconnaître quand la personne me saluant je vis s’épanouir le sourire du surprenant mais stupide Emile d’Audiffret.
Začervenala jsem se teprve, když jeho kočár vystřídaly další a další kočáry, které se táhnou bez konce. Od té chvíle jako by z nás, z tetičky i ze mě, spadla pouta, oči nám ožijí, tváře se rozjasní.
Je ne rougis que quand sa voiture fut remplacée par d’autres voitures qui se suivent sans fin. Dès ce moment nous sommes, ma tante et moi, comme déliées, nos yeux s’animent, nos figures s’épanouissent.
Mluvíme, dokonce se i usmíváme.
Nous parlons, nous sourions même.
Proměna jako na jevišti. Všechno se projasní pro mě, a klidně mohu říci, že pro nás obě: tetička, která mi při každé projížďce vyčítala útratu za kočár, o ní neřekne ani slovo, naopak shledává, že je tu spousta lidí, že takhle je to poprvé. Naše tváře jen s velkou námahou zadržují jistý úsměv spokojenosti, který si navzdory všemu razí cestu ven.
Un changement à vue. Tout s’éclaircit pour moi, je puis bien dire pour nous, ma tante qui à chaque promenade me reprochait la dépense de la voiture n’en dit mot, mais au contraire trouve qu’il y a beaucoup de monde, que c’est la première fois ainsi. Nos faces ont beaucoup de peine pour retenir un certain sourire de satisfaction qui se fait jour malgré tout.
Všechno se pro mě mění: váhala jsem kvůli šatům, kvůli kloboukům, a v okamžiku je vše rozhodnuto. Při druhém okruhu se ta záhadná, ale hloupá figura přiblíží ke kočáru a tím pronikavým hlasem, který zdědila po otci, se svým nicejským přízvukem utrousí tato slova, zářící vybraností:
Tout change pour moi, j’avais des hésitations à propos de mes robes, des chapeaux, en un instant tout est décidé. Au second tour le surprenant mais stupide personnage s’approche de la voiture et de cette voix stridente qu’il a hérité de son père, et avec son accent niçois, jette ces mots flamboyants de distinction:
„Kdepak jste se ubytovaly?“
Où donc êtes vous logées ?
„V Grand Hôtelu,“ odpovídá tetička.
Au Grand Hôtel, répond ma tante.
„Výborně!“
A la bonne heure !
Já se k němu ani neotočím. Kočár popojede a já si dál zachovávám držení arcivévodkyně.
Quant à moi je ne me tourne même pas de son côté. On avance et je continue mon attitude d’archiduchesse.
Nevím, čemu ten vnitřní převrat přičíst, ale faktem je, že jako mi předtím všechno připadalo černé, tak mi teď všechno připadá růžové.
Je ne sais à quoi attribuer cette révolution intérieure, mais le fait est que comme tout me paraissait noir avant, tout me paraît rose à présent.
Poděkujme Nicejci. Ale je ošklivý, a já se čím dál víc uklidňuji a jsem čím dál spokojenější.
Remercions le Niçois. Mais il est laid et, de plus en plus, je me rassure et, de plus en plus, je suis contente.
Přece jen je škoda, že mu chybí to nevím co, díky čemu by se člověku docela zalíbil.
C’est pourtant dommage qu’il lui manque ce on ne sait quoi qui plaît tout à fait.
Vracíme se právě včas k table d’hôte; mám obavy kvůli svému Američanovi. Nalevo sedí ti, kterým říkám Brazilci, ale daleko od nás; napravo, v čítárně, je ten milý Angličan, který se, aby se mohl dívat, dvacetkrát přiblíží k jídelnímu lístku přilepenému na okně, ale pokaždé jsem viděla, jak jeho pravé oko vykukuje zpoza lístku a upírá se na mě.
Nous rentrons juste pour la table d’hôte, j’ai des inquiétudes à cause de mon Américain. A gauche sont ceux que je nomme Brésiliens, mais loin de nous; à droite, au salon de lecture est le gentil Anglais qui pour regarder s’approche vingt fois du menu collé sur la fenêtre, mais chaque fois je voyais son œil droit dépasser l’affiche et se fixer sur moi.
Ach, opravdu za tolik námahy nestojím. Tetička odchází a já jdu k sobě, svléknu se a dám se do psaní. Vtom někdo zaklepe, pokojská mi podá navštívenku; sotva na ni pohlédnu, vidím jméno Moreno.
Oh ! vraiment je ne vaux pas cette peine. Ma tante sort et je rentre chez moi, me déshabille et me mets à écrire. Quand tout à coup on frappe, la femme de chambre me donne une carte, je jette à peine les yeux sur cette carte que je vois le nom de Moreno.
„Pusťte ho dál.“
Faites entrer.
Ve vedlejším pokoji je tma, světlo je jen v tom mém.
Il fait sombre dans la chambre, la mienne seule est éclairée.
„To jste vy, pane?“ ptám se přes dveře, přesvědčená, že uslyším medový hlas svého starého přítele.
C’est vous Monsieur ? dis-je à travers la porte persuadée que je vais entendre la voix mielleuse de mon viel ami.
„Ano,“ odpoví mi hluboký hlas, „to jsem já.“
Oui, me dit une grosse voix, c’est moi.
„Kdo, vy? U sta hromů!2“ říkám si v duchu, to abych tedy udělala skandál a vyhodila ho ze dveří; myslela jsem přece, že po dnešním ránu už to znovu nezkusí.
Qui vous ! bigre ! me dis-je en moi-même, il faudra donc faire scandale et le jeter à la porte, je croyais cependant qu’il ne recommencerait plus après ce matin.
„Já, já, přece syn,“ řekne konečně hlas konejšivým tónem, nejspíš proto, jak vyděšeně jsem zněla.
Moi, moi, le fils enfin me dit la voix d’un ton rassurant, sans doute à cause de mon accent effrayé.
„Ach, dobře,“ vydechnu úlevou. „Počkejte na mě, hned jsem tam.“
Ah ! bien, fais-je en respirant. - Attendez-moi, je viens de suite.
Hodím na sebe šaty bez korzetu a bez spodniček, ale s mým božským tělem je to skoro zbytečné.
Je passe une robe sans corset et sans jupons, mais avec mon corps divin c’est presque inutile.
Syn je sám, ale stejně mě vyděsil, až jsem se třásla.
Le fils est seul, c’est égal il m’a fait une peur tremblante.
Dívám se na jeho klobouk na stole, na jeho černé vlasy, a vtom mě osvítí nápad.
Je regarde son chapeau sur la table, ses cheveux noirs et une idée m’illumine.
„Posaďte se takhle, zády ke dveřím, a neotáčejte se, až tetička vejde; chci, aby si vás spletla s někým jiným.“
Asseyez-vous comme cela, tournez le dos à la porte et ne vous retournez pas quand ma tante entrera, je veux qu’elle vous prenne pour un autre.
A náš rozhovor pořád přerušují výbuchy mého smíchu: představuji si tetiččin obličej.
Et tout le temps notre conversation est interrompue par mes éclats de rire je me figure la face de ma tante.
Rémy mě ujišťuje, že se za ty čtyři roky nezměnil.
Rémy m’assure qu’il n’a pas changé depuis quatre ans.
„Do kolika slečen jste se od té doby zamiloval?“
De combien de demoiselles avez-vous été amoureux depuis ?
„Ani do jediné, přísahám!“
De pas une seule, je vous jure !
Já pochybuji, on ujišťuje, já se směji, on vzdychá. Jsem nadšená, že jsem toho chlapce zase získala. Je příjemné mít přátele z dětství. Tenkrát byl v koketování stokrát zdatnější než já, teď jsem já stařena a on dítě.
Je doute, il assure, je ris, il soupire. Je suis enchantée d’avoir repris le garçon. C’est agréable d’avoir des amitiés d’enfance. Alors il était cent fois plus fort que moi en coquetterie, maintenant je suis une vieille et lui un enfant.
Prosí mě, abych byla jeho Ariadnou v labyrintu života; svolím a dám si od něj slíbit, že za dva a půl roku, až dostuduje a bude volný, za mnou přijede, ať budu kdekoli.
Il me prie d’être son Ariane dans le labyrinthe de la vie, je consens et lui fais donner parole de venir me trouver partout où je serai, dans deux ans et demi, quand il aura fini d’étudier et sera libre.
Odváží se zeptat, jestli jsem se změnila.
Il se hasarde de demander si je suis changée.
„Vůbec ne, jsem pořád stejná. Nejsem do vás zamilovaná, to se rozumí…“ – chtěla jsem dodat: a nikdy jsem nebyla, ale proč lidi zbavovat iluzí? Dělá hlavou posunky a koktá něco, co má znamenat:
Pas du tout, je suis toujours la même. Je ne suis pas amoureuse de vous, cela va sans dire... - je voulais dire, et je ne l’ai jamais été, mais pourquoi désillusionner les gens ? Il fait de la tête des signes et balbutie quelque chose qui veut dire:
„Ach! Jistěže ne, jinak si to ani netroufám myslet.“
Oh ! sans doute non, je n’ose pas croire autrement.
„Ale,“ pokračovala jsem, „jsem vaše přítelkyně. Jsme staří přátelé a bylo by svatokrádeží zanedbávat vztahy, jako je ten náš.“
Mais, ai-je continué je suis votre amie. Nous sommes de vieux amis, et ce serait un sacrilège de négliger des relations comme les nôtres.
Poznámka editorů
[Škrtnut 1 řádek]
[Une ligne rayée]
Tetička vejde a já vyprsknu smíchy, když vidím její překvapený, usměvavý a zároveň přísný obličej.
Ma tante entre et j’éclate de rire en voyant sa figure surprise, souriante et en même temps sévère.
Nasadila tvář, jaká se ke chvíli hodí, ale Rémy se otočí a v mžiku se její výraz promění.
Elle a fait une face de circonstance mais Rémy se retourne et en un instant la face change.
„Cha! cha! cha! tetičko, to překvapení mě náramně těší.“
Ah ! ha ! ha ! ma tante, je suis enchantée de la surprise.
„Ale kdepak, vůbec jsem si nemyslela to, co si myslíte vy, nikdy by mě nenapadlo, že byste tu tuhle osobu přijala.“
Rien du tout, je n’ai pas pensé à ce que vous croyez, je n’aurai jamais cru que vous recevriez cette personne ici.
„Ó! ó! A jak to, že jste to tedy uhodla?“
Oh ! Oh ! et pourquoi alors avez-vous deviné ?
„Madam, celou dobu se té frašce smála, nedalo se s ní ani promluvit.“
Madame, tout le temps elle a ri de cette farce, on ne pouvait rien dire.
To se ví, že jsem se smála, bylo čemu!
Je crois bien que j’ai ri, il y avait de quoi !
Konečně se uklidním a s naprosto nevinným výrazem se vyptávám na divadelní novinky, jestli bych mohla vidět Le Procès Veauradieux3. Odpoví, že ne.
Enfin je me calme et d’un air parfaitement innocent demande des nouvelles des théâtres, si je puis voir « Le Procès Veauradieux. » Il me répond que non.
„To je velká škoda, prý je to velmi zábavné; povězte mi, co hrají ve Variétés?“
C’est bien dommage, on dit que c’est très amusant; dites- moi que donne-t-on aux Variétés ?
„Je to pěkné?“
Est-ce joli ?
„Ach, rozkošné, člověk se smíchy div nepotrhá.“
Oh ! ravissant, on meurt de rire.
„Vy jste to viděl, tak mi to povyprávějte.“
Vous avez vu, alors racontez-moi cela.
A on mi vypráví „Pařížský život“, který jsem viděla desetkrát.
Et il me raconte « La Vie parisienne » que j’ai vue dix fois.
Je jedenáct a moje páže odchází s úkolem sehnat mi koně.
Il est onze heures et mon page s’en va chargé de me chercher un cheval.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „stares at me“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre !“ ↩
Pozn. překl.: Francouzský titul vaudevillu bez zavedeného českého názvu; česky „Proces Veauradieux“. ↩
Pozn. překl.: Francouzský titul hry bez zavedeného českého názvu; česky „Smůla“. ↩
Pozn. překl.: Offenbachova opereta. ↩