Čtvrtek 17. června 1875

A Audiffret tam nebyl! Ony, totiž slečny, jely zbytečně. Jsem ráda.
Jak jsem si myslela, teta je dotčena, že Girofla nepadá na kolena a neprohlašuje mě královnou svého srdce.
„Hlučná je jen doma; když je tu někdo (a hle, už neumím napsat tohle slovo!), je nesmělá a nic neumí,“ říká teta.
Chápete tu narážku.
„Nedovede si nikoho získat,“ pokračuje teta (mluví se o Miloradovitchovi), „je to popravdě to nejnevinnější stvoření. Umí jen mluvit, žvanit a ukazovat horší stránku své povahy.“
Tak vidíte! byli jsme už půl hodiny na pláži a vedle mě seděl Bihovetz, když přijde náš hrdina se svým strýcem, chvíli se předvádí na lávce a nakonec sejde až k nám.
Takže máme tři kavalíry. Je tu Godard, promluvím o něm při první příležitosti se Saëtonem.
Chovám se jako anděl, klidně a prostě, a on po mně kradmo vrhne pronikavý pohled.
Z lázní jedu na hudbu. Naše tři slečny jsou na koních se Smirnoffem, tím Rusem, kterého jsme poznali v Monaku.
Hrozně se stydím. Ani jedna neumí jezdit, koně jsou herky, a tento božský průvod se naparuje na Promenádě, vystavený posměchu všech. Prodgersová, která nás vyhnala od Howardových, je hned vedle v proutěném povozíku s jakousi pochybnou ženskou, která se nahlas směje a posmívá.
napříč stránkou
Georges dal panu Prodgersovi políček.
„Celé město pobouřili tou kavalkádou!“ vykřikne ta odporná ženská s brýlemi.
Nato mi teta řekne dost nahlas, aby to bylo slyšet: „To je pořád lepší než pobuřovat společnost brýlemi a skandály.“
Je mi velmi trapně a nejraději bych byla jinde. Ta kavalkáda je groteskní. Děkuji nebesům, že k ní nepatřím.
S tetou mlčíme a obě myslíme na Audiffreta. Vyšel z lázní za námi, prochází se, pak přijde ke kočáru slečen Arsonových, svých přítelkyň z dětství, pak odjede svým kočárem, vrátí se, zatočí, a nakonec — konečně! — přijde k nám. Galula je u tetiných dvířek a on u mých, ale rozhovor se po většinu času vede křížem.
Nečervenám se, nepohnu se ani o píď víc, než je třeba, chovám se rozkošně.
Když se vracíme domů, teta to uzná, „ale,“ říká mi, „je to trochu příliš upjaté, chtělo by to koketerii.“
Jakže, tohle mi radí teta!
„Nepřehánějte to, neříkám příliš, říkám trochu, aby to bylo půvabné a hezké.“
„To přijde, teto, počkejte.“
Nina nám u večeře vypráví, jak se kvůli ní jeden muž zabil. U sta hromů, to by bylo něco pro mě.
Právě jsem řekla hloupost; neměla jsem ji ani z poloviny napsanou, a už jsem jí litovala. U všech všudy!
Řeknu, proč se bojím, proč si nejsem jistá.
Ve Spa mi máma řekla, že se Gericke vzdaluje a skrývá, protože si myslí, že jsem do něj zamilovaná. Byla jsem z toho zoufalá. Od té doby se mi pořád zdá, že si ostatní myslí totéž co on, a bojím se být vlídná, bojím se všeho a všech. Ta sezóna ve Spa byla pro mě jako jed, který mi i potom všechno kazí. Ach, kdyby Bůh ráčil vyhnat mi ty myšlenky z hlavy a vrátit jí svěžest a důvěru jako kdysi.
A pak, jen si představte toho příšerného Holanďana, který si bez jakéhokoli důvodu namlouvá takové věci.
Teď mě něco napadá. Nedělá snad Girofla všechny ty manévry proto, že je zamilovaný a nechce to dát najevo? To je, oč tu běží.
Kdo může proniknout do lidských srdcí a vidět jejich myšlenky?
Kdo to může uhodnout?
Kdo ví, jestli si nemyslí totéž co já.
Tajemství nepochopitelnější než Apokalypsa, nepochopitelnější než ta stať od Aula Gellia, které nikdo nikdy nedokázal porozumět.
Proč si lámat hlavu — kdo se dožije, uvidí.
Přišel dopis od Paula. Byla velká večeře, pilo se na zdraví drahé nepřítomné hostitelky (mámy), přáli si její návrat a báli se jen jednoho: že až se vrátí, zamiluje do sebe všechny.
Otec mě netrpělivě očekává.
Chci jet! A ten strýc pořád nejede!
Bože můj, dej, ať přijede co nejdřív!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „I mean the young ladies“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre“ – Giroflovo zaklení, které Marie přejímá (viz 16. června). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „That is the question.“ – z Hamletova monologu. ↩