❦
Středa 16. června 1875
Bolí mě nos, otéká, mám příšernou náladu.Mercredi 16 juin 1875
Ten nos mě naplňuje melancholií. Přesto jdu k lázním s dvojitým závojem.
Ce nez me rend mélancolique. Malgré cela je vais au bain avec un double voile.
Audiffret tam byl, viděla jsem jeho kočár; nechala jsem napřed vystoupit Collignon a Marii, šly se připojit k tetě, Olze a Dině, které už tam byly. Sama jdu až o minutu později, Audiffret mě uslyší, otočí se a já mu řeknu:
Audiffret était là, je voyais sa voiture, je fis descendre Collignon et Marie d’abord, elles allèrent rejoindre ma tante, Olga et Dina qui étaient déjà là. Je ne vais qu’une minute après, Audiffret m’entend, se retourne et je lui dis:
„Dobrý den, Filipe!1“ Jenže on to řekne také.
- Bonjour Philippe ! - mais il le dit aussi.
Scházím po schodech, směji se a červenám, a za soudce si bereme Saëtona. Neví se, kdo vyhrál. Ostatně Giroflovi, jak se zdá, na tom nezáleží, a to mi bere odvahu.
Je descends l’escalier riant et rougissant et nous prenons Saetone pour juge. On ne sait qui a gagné. D’ailleurs Girofla a l’air de ne pas s’en soucier, ce qui me décourage.
Chrstá mi do obličeje studenou vodu, dělá to schválně, a já se trápím. Mluví jen s Olgou, se mnou jen tehdy, když je to nutné a když se na něj obrátím sama. „Rychle, rychle, můj deník!“ vykřikla jsem v duchu, sotva jsem vyšla z lázní.
Il me jette de l’eau froide au visage, il le fait exprès et je me tourmente. Il ne parle qu’à Olga, à moi seulement quand c’est nécessaire et quand je m’adresse à lui. Vite, vite, mon journal ! me suis-[je] écriée intérieurement aussitôt sortie du bain.
Ano, můj drahý, můj jediný důvěrníku, který sdílíš mé mrzutosti i mé záchvaty vzteku!
Oui mon cher, mon seul confident, qui partage mes ennuis et mes fureurs !
Jen se podívejte, jaká jsem: žárlím na Olgu. Je to hloupé, ale je to tak. Je to malá holka a ten muž, aby mě dopálil, mluví jen s ní a věnuje pozornost jen jí.
Voyez comme je suis, je suis jalouse d’Olga. C’est bête mais vrai. Elle est une petite fille et l’homme pour m’enrager ne parle qu’à elle, n’a d’attentions que pour elle.
Jdeme pěšky až domů, zavěsím se do ní a usmívám se na ni — a přitom bych ji nejraději zbila. Natlouct jí holí, dát jí pár facek, nakopat ji, rozcuchat ji a poslat ji kutálet se po ulici!
Nous marchons jusqu’à chez nous et je prends son bras et je lui souris, je voudrais la battre. Lui donner des coups de canne, des soufflets, des coups de pied, la décoiffer et l’envoyer rouler dans la rue !
U sta hromů! U sta hromů2 — to je Giroflovo rčení. Jen se podívejte, jací jsme: vím, že se tak chová schválně, aby mě dopálil, vím to, a navzdory všemu zuřím.
Bigre ! bigre c’est le mot de Girofla. Voyez comme nous sommes, je sais qu’il se conduit exprès comme cela, pour m’enrager, je le sais et je rage en dépit de tout.
Jen se podívejte, jak mě kvůli pouhé maličkosti může a dovede trápit každý červ, každé bídné zvíře!
Voyez, comme pour un rien, chaque ver de terre, chaque indigne animal peut et sait me tourmenter !
Jsem na světě tvor, kterého lze ze všech nejsnáze utrápit. A jak je to špatné! Jsem závislá na každém hlupákovi. Bože můj, jak mě to jen zlobí.
Je suis au monde la créature la plus tourmentable. Et que c’est mal ! Je dépends de chaque imbécile. Mon Dieu que j’en suis donc fâchée.
U břicha Svatého Šedáka!3 Bude-li Bůh chtít, ten tvor mi to zaplatí! Ó ano!
Ventre Saint-Gris ! Si Dieu le voudra bien, cette créature me le paiera ! Oh ! oui !
Jen se podívejte, už pouhé pomyšlení na pomstu dělá dobře. Nejvíc mě uráží, co tomu řeknou naši doma. Máma a teta, které si hloupě namluvily kdovíjaké pošetilosti, o ničem jiném nemluví, a teď uvidí, jak se to všechno hroutí. A budou se na mě dívat s obavami a lítostí; budou si myslet, že mi nesmějí nic říkat, a budou se jen dívat.
Voyez, penser seulement à une vengeance fait du bien. Ce qui me froisse le plus, c’est ce que diront nos gens, de la maison. Maman et ma tante qui stupidement se sont imaginées mille bêtises, qui ne font qu’en parler et qui verront tout cela tomber. Et me regarderont avec inquiétude et regret ; penseront qu’il ne faut rien me dire et regarderont seulement.
Ale ono je to horší. Ó, jak je to protivné! Chci hodně psát, abych trochu svého vzteku přelila na tenhle dobrý papír, který všechno snese. A ta holka, která v osm hodin odjela do Monaka s tetou, se svou matkou, s Dinou a s Marií, protože ten muž řekl, že tam pojede. Je celá rudá a rozjařená.
Mais c’est pire. Oh ! que c’est détestable. Je veux beaucoup écrire, pour transmettre un peu de ma colère à ce bon papier qui accepte tout. Et cette fille qui est allée à huit heures à Monaco avec ma tante, sa mère, Dina et Marie, parce que l’homme a dit qu’il y irait. Elle est toute rouge et animée.
Vůbec se neznepokojuji, je to dítě, které se se mnou nemůže měřit, ale zuřím, protože on se domnívá, že mě trápí.
Je ne suis nullement inquiète, c’est une enfant qui ne peut compter avec moi, mais je suis furieuse parce que lui, pense me tourmenter.
Myslím, že jsem se držela docela dobře, dokonce velmi dobře. Jenže uvnitř se trápím, nemohu to ze sebe vykřičet, a to škodí zdraví i pleti.
Je crois m’être assez bien tenue, même très bien. Seulement je suis tourmentée intérieurement, je ne puis le crier et c’est mauvais pour la santé et pour le teint.
A pomyslet, že tohle všechno kvůli nějakému Audiffretovi. U všech všudy! Ne, už mě to zlobí, kleji, mluvím hlouposti. Nuže! říkám, co si myslím. Jsem nešťastná kvůli tomu, co si pomyslí doma, a ne kvůli tomu muži.
Et dire que tout cela c’est pour un Audiffret. Mort de ma vie ! Non, cela m’ennuie, je jure, je dis des bêtises. Eh bien ! je dis ce que je pense. Je suis malheureuse à cause de ce qu’on pensera à la maison et non pas à cause de cet homme.
Je tak nesmyslné dělat to, co se dělá u nás. Vymýšlejí si, smějí se, škádlí mě, a pak se jednoho krásného dne ten muž odvrátí a všichni jsou jako polití vlažnou vodou, nespokojení, a co je nejzvláštnější, rozzlobení na mě. Chytají se všeho, co řeknu, snaží se na mně najít, že jsem se změnila nebo že jsem rozmrzelá, a říkají mi: „Ale co je ti?“ nebo: „Musíš být nemocná, když jsi tak náladová.“
C’est si absurde de faire comme on fait chez nous. On invente, on rit, on me taquine et puis un beau jour l’homme se détourne et on est trempé dans de l’eau tiède, on est mécontent et, ce qui est le plus curieux, fâché contre moi. On s’accroche à tout ce que je dis, on cherche à me trouver changée ou ennuyée, on me dit - Mais qu’as-tu ? ou bien - Tu dois être malade parce que tu es capricieuse.
Chápete, co tím chci říct, a víte o něčem protivnějším?
Comprenez-vous ce que je veux dire, et savez-vous rien de plus détestable ?
Proto zuřím, proto bych nejraději někoho ztloukla, něco rozbila!
Voilà pourquoi je rage, voilà pourquoi je voudrais rosser quelqu’un, briser quelque chose !
Už jen to napsat mi ulevuje. Kéž bych to mohla udělat! Jenže mámě je zle a hluk by jí neprospěl. Bolí mě nos a zítra nejspíš nevyjdu. Jen aby si Olga ničeho nevšimla, byla by příliš pyšná. Myslím, že jsem neřekla, jak vypadá. Je tmavovlasá, hezká, má krásnou pleť, pohrdavé rty, šedé oči. Krátké vlasy, a málo vlasů.
L’écrire même me soulage. Que ne puis-je le faire ! Mais maman se trouve mal et du tapage ne vaudrait rien. J’ai mal au nez et probablement demain ne sortirai pas. Pourvu qu’Olga ne s’aperçoive de rien, elle serait trop fière. Je crois que je n’ai pas dit comment elle était. Elle est brune, jolie, elle a un beau teint, des lèvres dédaigneuses, des yeux gris. Des cheveux courts et peu de cheveux.
Nedávno jsem popsala, jakou má postavu. Důvtip má občas, způsoby nikdy. Chová se dokonce dost nenuceně, drží se ošklivě a postavu má trochu nakřivo. Ale co tu záleží na její tváři.
J’ai dit l’autre jour comment elle est faite. Quant à l’esprit elle en a quelquefois, des manières point. Elle est même assez dégagée et a une tournure vilaine et la taille un peu de travers. Mais que peut faire ici sa figure.
Ten hlupák si ji vybírá, jako by si vybral Dinu nebo Marii. Olga je nejhezčí, nejvolnější. Nevadí, jsem strašlivě dotčená. Proč jsem tak pyšná, proč nejsem všemohoucí! Ponižuje mě, že se nechávám nachytat na jeho hlouposti, zlobím se sama na sebe. Co dělat, ita Deus me fecit!4 Myslím, že je to s chybou. Nevadí, chci mluvit latinsky, chci kouřit, chci pít, chci, dnes večer chci všechno.
Cet imbécile la choisit comme il choisirait Dina ou Marie. Olga est la plus jolie, la plus libre. N’importe je suis horriblement dépitée. Pourquoi suis-je si fière, pourquoi ne suis-je pas toute-puissante ! Je suis humiliée de me laisser prendre à ses bêtises, je suis en colère contre moi. Que faire, ita Deus me iccil ! Je crois que je fais une faute. N’importe je veux parler latin, je veux fumer, je veux boire, je veux, je veux tout ce soir.
Ó Múzo, neopěvuj hněv Achilleův, opěvuj můj!
O muse ne chante pas la colère d’Achille mais chante la mienne !
Jdu spát, abych zkrátila tenhle odporný večer, zítra budu jistě klidná. Psaní mě uklidňuje. Ale ne, zuřím, že zuřím. Jsem dotčená, že jsem dotčená.
Je vais me coucher pour abréger cette dégoûtante soirée, je serai sans doute calme demain. Ecrire me calme. Mais non, je suis furieuse d’être furieuse. Je suis dépitée d’être dépitée.
Chtěla bych být lhostejná a shlížet z výše podstavce na lidské bídy. Protože jsem ještě mladá, myslím si, že toho hodně vím, a vím toho hodně, ale co vím, mi není k ničemu. Nechám se strhnout čímkoli, podléhám všem vlivům. A to mě dohání k zuřivosti, ale k jaké!
Je voudrais être indifférente et regarder du haut d’un piédestal les misères humaines. Comme je suis encore jeune, je crois beaucoup savoir et je sais beaucoup mais ce que je sais ne me sert à rien. Je me laisse prendre par tout, je subis toutes les influences. Et c’est ce qui me fait rager, mais rager !
Zuřím, že zuřím. Ponižuje mě, že jsem citlivá na všechno. Zuřím hlavně proto, že si Audiffret myslí, že mě může trápit. Chápete to! Pomstít se!5 a dokázat, že mě nikdo trápit nemůže.
Je rage de rager. Je suis humiliée d’être sensible à tout. Je suis furieuse surtout parce que Audiffret pense qu’il peut me tourmenter. Comprenez-vous cela ! Mi vendicar ! et prouver qu’on ne me tourmente pas.
Za to prosím Boha!
Voilà ce que je demande à Dieu !
Proč všechen ten vztek, má krásko, když víš, že to dělá schválně? Vím to, no ovšem6! Vždyť to dobře vím.
Pourquoi toutes ces colères, ma belle, puisque tu sais qu’on le fait exprès ? Je le sais, pardi ! Je le sais bien.
Pochopte tedy, co mě zlobí — není to pan Audiffret, je to, co se bude říkat u nás, a to, že mě pokládá za svou, a to, že se naparuje, že chce trápit.
Comprenez donc ce qui me fâche, ce n’est pas M. Audiffret, c’est ce qu’on dira chez nous et parce qu’il me pense à lui, et parce qu’il fait le beau, parce qu’il veut faire souffrir.
To je to, co ve mně všechno obrací vzhůru nohama uvádí do varu. Chci, aby mě pokládali za neoblomnou, nedobytnou, necitelnou ke všemu. Ne z nedostatku srdce nebo temperamentu, ale z hrdosti, z příliš vysokého mínění o sobě. Chci, aby se přede mnou skláněli! Chci, aby se nikdo neodvážil věřit, že by jediný muž na světě dokázal pohnout mým srdcem. Chci, aby mě znali. Ne, to nechci, protože by přede mnou utíkali. Je snad pro muže příjemné milovat a být týrán, trápen a zapuzen? Protože přesně to mám v úmyslu, zvlášť teď. Co zmůže neprovdaná dívka!
Voilà ce qui met tout sens sus dessous en ébullition dans moi. Je veux qu’on me pense inflexible, inattaquable, insensible à tout. Non par manque de cœur ou de vivacité, mais par fierté, par trop grande estime de ma personne. Je veux qu’on s’incline devant moi ! Je veux qu’on n’ose pas croire un seul homme au monde capable de me toucher. Je veux qu’on me connaisse. Non, cela je ne veux pas, car on me fuirait. Est-il agréable à un homme d’aimer, d’être maltraité, tourmenté et chassé. Car c’est ce que je me propose, surtout maintenant. Que peut une fille pas mariée !
Chtěla bych lásku a pocty celého světa. Mimochodem, ví se vůbec, že jsem nesmírně citlivá na pokoru, na zdvořilost, na vybranou galantnost? Pokorným a poddajným chováním — pokud mi dotyčný není protivný jako ten Polák — ze mě lze udělat to nejpoddajnější a nejmírnější stvoření. Ale dobyvatelským a pohrdavým chováním mě člověk rozzuří, rozběsní a udělá ze mě zlou jako ďábel.
Je voudrais l’amour et les hommages de tout le monde. A propos sait-on que je suis excessivement sensible à l’humilité, à la politesse, à la galanterie exquise. Avec des airs humbles et soumis, quand on ne me déplaît pas comme le Polonais, on peut faire de moi la créature la plus soumise et la plus douce. Mais avec des airs de conquête et de dédain on me rend furieuse, enragée et méchante comme le diable.
Kdybych po takovém pohrdavém chování viděla toho člověka vracet se pokorně a prosebně, myslím, že bych plakala radostí, a místo abych toho využila, byla bych hodná a okouzlující.
Si après ces airs dédaigneux je voyais revenir la personne soumise et suppliante je crois que je pleurerais de joie et loin de profiter, je serais bonne et charmante.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bonjour Philippe !“ – vítězný pozdrav hry na filipínku (viz 15. června); obvykle zní „Bonjour, Philippine!“, Marie píše „Philippe“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre ! bigre“ – Giroflovo oblíbené zaklení, které od něj Marie přejímá; v překladu důsledně „u sta hromů“. ↩
Pozn. překl.: Francouzsky Ventre Saint-Gris – oblíbené zaklení krále Jindřicha IV., které Marie převzala z četby o jeho době (viz 26. května). ↩
Pozn. překl.: Latinsky „takovou mě Bůh stvořil“. V textu vydání stojí „ita Deus me iccil !“ (tak v textu; zřejmě fecit). Latinu ponecháváme, protože Marie hned dodává, že v ní asi dělá chybu. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Mi vendicar !“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „pardi !“ – hovorové zvolání (z par Dieu), Mariin tik z těchto týdnů. ↩