Úterý 15. června 1875

Zdálo se mi o tryskající fontáně, to jest o skvělém postavení, rychle nabytém jmění, výhodném sňatku. Kdyby se tak dalo věřit snům!
Všichni jsme shromážděni v salonu, když d’Audiffret přivede a představí svého strýce Saëtona. Ta tlustá hromada! Jak jen může udávat tón společnosti v Nice?
Vyjíždíme teprve v šest a Girofla si sedne vedle mě.
Bolí mě špička nosu; zatím není nic vidět, ale ta bolest mi kazí náladu. Přijedeme do Saint-Jean, velmi hezkého místa, a objedeme na loďce záliv. Bavím se hlavně se Saëtonem a Audiffret o mou společnost stojí jen vlažně, takže jsem dotčená. Večeře je bídná, a u stolu si zase sedne vedle mě, po levici; po pravici mám Saëtona.
Ráda poslouchám, jak Audiffret mluví; navzdory jižnímu přízvuku vyslovuje velmi příjemně.
Za svitu měsíce vyjdeme na terasu naproti hostinci. S Giroflou rozlomíme filipínku o libovolné přání a vzájemně si slibujeme ta nejnestoudnější přání na světě. Co se mě týče, vím, co bych ho přinutila udělat, co jsem přísahala, že ho přinutím udělat: dolézt po čtyřech od nás až k lázním a tam skočit oblečený z lávky do moře. Neřeknu mu to. No ovšem!
Naše filipínka rozesměje všechny, ale tentokrát se nebavíme tak jako posledně.
Malý Fiouloulou chybí a nahradí ho Saëtone.
Při zpáteční cestě se ten muž zase ocitne vedle mě; ale protože ho tak víceméně posadila teta, přesadím všechny a ocitnu se skoro naproti němu. Tak je to lepší, neboť mě stále pronásleduje nešťastná obava, že by si mohl myslet, že jsem do jeho osoby zamilovaná.
Zpívám, a dobře. Saëtone řve, Audiffret nevypadá vesele, trochu si zazpívá, ale jen tak napůl, není jako posledně. Hraje si s Olgou, která se k němu chová familiárně jako dítě. Neříkají si ani pane, ani slečno, ale prostě Girofla a Giroflé. Je to velmi roztomilé na pohled. Všichni se hodně smějí, já také, ale ne od srdce.
Collignon mě otravuje, číhá na každé mé slovo a dívá se zlomyslně, a když je nablízku, jsem nesvá a zlobím se. Vysvoboď mě, Pane, od Collignon!

Poznámky

Pozn. překl.: Filipínka (fr. philippine) – dobová společenská hra: dva lidé si rozdělí dvojité jádro mandle, a kdo toho druhého při příštím setkání první pozdraví „Bonjour, Philippine!“, vyhrál a smí na poraženém žádat, co si usmyslí (à discrétion). Marie si tu pohrává se slovy discrétion – indiscrétions. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Pardi !“ – hovorové zvolání (z par Dieu), Mariin tik z těchto týdnů. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Libera me Domine ab Collinionis !“ [sic] – parodie liturgického Libera me, Domine; vydavatelovo [sic] upozorňuje na Mariinu chybnou latinu. ↩