Středa 6. srpna 1873

Teprve v jednu jsme vyšly. Gutman přišel a zůstal s námi při obědě dole. Šly jsme nejprve ke Kleinovi. Chtěla jsem koupit jezdecký bičík s vějířem, jaký jsem viděla na Výstavě, ale neměli ho. Šly jsme tedy na Výstavu. Je teplo, ale ve Vídni se to dá snést (šedé šaty, pěkné!). Začínám se vracet do svého přirozeného stavu, jsem zase bílá a růžová. A se zevnějškem se mi vrací i povaha. Když jsem ošklivá, z ničeho se nedokážu radovat, zábavy jsou trestem. Koupila jsem bičík za patnáct zlatých. V ruské expozici jsem koupila knoflíky ze stříbrného niella, ve Francii těžítko, v Rakousku bičík a v Anglii se chystám koupit sedlo. Prodavač bičíků mě považoval za Angličanku. Ach! Jakou legrační angličtinou mluví! Chtěl mi ještě ukázat všelijaké zboží; nakonec jsem utekla. Ti ubozí lidé jsou spokojení s čímkoli, je tu tak málo návštěvníků.
V šest jsme se měly sejít u Provençaux s Paulem a Gutmanem. Večeře je dobrá, vedle nás večeřela porota, darebáci se dobře najedí. Dala jsem si sklenici šampaňského a byla jsem trochu podnapilá, je to podruhé, poprvé včera v hotelu. Jediná sklenice a jsem hotová. Někdo navrhl jít do divadla an der Wien: „Krásná Helena,“ německy. Hraje se to dobře, ale němčina se nehodí pro francouzské slovní hříčky. A Helena nemá pravý kostým, je celá zahalená, a střih šatů je zcela moderní. Seděla jsem v temném pohodlném koutě, Gutman byl v divadle s námi; je to malý ošklivý Žid. Pořád jsou s tetou nějaké scény, není to hezké.
napříč stránkou
Nechce, abych pila vodu ze strachu z epidemie cholery.

Poznámky

Pozn. překl.: Gutman byl Paulův přítel ve Vídni; víc se o něm neví. V deníku těchto let užívá Marie slova „Žid“ jako nadávky, a to o mužích, o nichž se říkalo, že jsou Židé, i o mužích, které za Židy nepovažuje žádný pramen (025/1874-11-12). Nepřátelství vůči Židům bylo v ruské šlechtě její doby běžné; v Ruském impériu byla většina Židů zákonem omezena na takzvané pásmo osídlení. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „not nice“. ↩