❦
Sobota 8. září 1884
Měla bych litovat, že ten sedlák Emile neumřel. Víte, co mi odkázal, když odjížděl do Alžírska? Udělal totiž, jak se zdá, závěť po Gambettově pomníku. Řekl mi to, protože jsem mluvila o svém pohřbu a o tom, že vykonat mou poslední vůli připadne jemu.Samedi 8 septembre 1884 Je devrais regretter que ce paysan Emile ne soit pas mort. Savez-vous ce qu’il m’avait légué en partant pour l’Algérie ? Car il a fait son testament à ce qu’il paraît après le monument Gambetta. Il me l’a dit parce que je parlais de mon enterrement et qu’il serait chargé d’exécuter mes dernières volontés.
Nuže, odkazoval mi svůj portrét od Julese.
Eh bien il me léguait son portrait par Jules.
To je dojemné a milé víc, než umím říct. Vzpomenout si na mě tak velkolepě v takové chvíli.
Ça c’est touchant et gentil plus que je ne sais dire. Avoir pensé si magnifiquement à moi dans un tel moment.
Jules umíral, my jsme tomu nevěřili, a on zrovna propadl s Gambettou... Byl to konec všeho. Právě kvůli pomníku jsem mu napsala ten dopis, který ukázal Julesovi, a Julesovo přátelství se datuje od Alžíru. Teď nás podle Emila zbožňuje.
Jules était à la mort, nous n’y croyions pas, et il venait de rater Gambetta... C’était la fin de tout. C’est à l’occasion du monument que je lui écrivis la lettre qu’il montra à Jules et c‘est d’Alger que date l’amitié de Jules. Maintenant il nous adore à ce que dit Emile.
Pokud jde o můj dopis, složila jsem ho, zvážila a upravila s ohledem na Julese, pochopitelně.
Quant à ma lettre je l’avais composée, pesée, arrangée en vue de Jules, bien entendu.
A vypadal jako napsaný jedním dechem, jen tak ledabyle. To je umění, děti moje. A přitom jsem upřímná!
Et ça avait l’air d’un seul jet, à la diable. Voilà l’art mes enfants. Et pourtant je suis sincère !