Sobota 23. srpna 1884

Jsem tím dnes ráno sklíčena – připravena plakat – ale vše je to tak neurčité...!
Ale včera večer jsem dostala dopis od „Figara“. Ano, od „Figara“, od pana Periviera, který si přeje navštívit můj ateliér kvůli chystanému „Figaru illustré“, jenž vychází na konci roku, o Vánocích.
Kdyby se hodil některý z mých obrazů, bylo by to výborné.
Ostatně už sama tato návštěva je dobrá věc.
U Bastienů kolem šesti hodin.
Tento tvor jí – a jí dokonce věci odporné, hrozné. Salám!!
A k tomu všemu Není ani zajímavý, jak sedí v křesle, oblečený a pojídající tyto hanebnosti. Pak ho uloží [Začerněná slova] Snesitelný je jen vleže – na to jsem zvyklá.
Je ke mně velmi milý a stiskl mi ruku s přátelským úmyslem, který by mě měl okouzlit – a který mě překvapil.
Ale to vše mě již nezajímá. Nevěřím, že je vážně nemocný – mýlí se. Bude žít. Ale já sama už nevím, na čem jsem – v ničem.
A malování!!
Až vstane a oblékne se – vždyť to bude malý, velmi ošklivý človíček. Kdybych alespoň slyšela vše, co říká... Ach! ne, vidíte, tohle, tohle!!
To je to, co způsobuje, že
Možná stiskl ruku mé tetě, Dině stejným způsobem – je to možné – ale je to poprvé, co mi ji takto tiskne. Ubohé dítě – pak chtěl ukázat svou sílu a poměřit naše síly; ublížila jsem mu na prstech – to bylo podnětem k něžným omluvám a poplácávání po rukou.
Slyším Juliana, jak se ptá, jak vypadají mé něžné omluvy.---
„Ublížila jsem vám? Ne, chudáčku, doopravdy?“
To je vše – ale mohlo to být doprovázeno koketním šklebením a pohledy... bez přeslazenosti.
A je-li opravdu odsouzen. Nevěřím tomu – a pokračuji v obléhání, já, kulhavý voják.
Jean-Jacques takovým byl.
Proto byl také celý život nešťastný.
A Gambetta byl jednooký – ale to byli muži!

Poznámky

Pozn. překl.: „Figaro illustré“ – prestižní ilustrovaná příloha deníku Le Figaro. ↩
Pozn. překl.: Jean-Jacques Rousseau (1712–1778), filosof; ve stáří trpěl hluchotou. ↩
Pozn. překl.: Léon Gambetta (1838–1882), vůdčí francouzský republikánský politik, přišel o oko při nehodě v dětství. ↩