❦
Neděle 24. srpna 1884
Dnes ráno jsme šli v půl sedmé pořídit další fotografii – a ten ubohý Emile mi konečně podrobně vypráví, co to za nemoc je. Zánět střev a ledvin. Na jedné straně. A protože je to v místě nepřístupném... Nijak to nesouvisí... to znamená, že může jíst, co chce. Lékař říká, že se obává nádoru. Víme, co to znamená. Nedá se to vyléčit. Ostatně je příliš slabý, aby podstoupil nutnou léčbu. A bez této léčby není záchrany.Dimanche 24 août 1884Nous avons été ce matin à six heures et demie refaire une autre photographie et ce pauvre Emile me raconte enfin en détail ce que c’est que cette maladie. Inflammation des intestins et des reins. D’un côté. Et comme c’est dans une région inaccessible... Ça n’a aucun rapport... c’est-à-dire que il peut manger ce qu’il veut. Le médecin dit qu’il craint une tumeur. On sait ce que cela veut dire. Ça ne peut pas se guérir. Du reste il est trop faible pour subir le traitement nécessaire. Et sans l’application de ce traitement il n’y a pas de salut.
„Je to začarovaný kruh,“ říká Emile.
— C’est un cercle vicieux, dit Emile.
„Ale... U všech rohatých!“
— Mais... Sapristi !
Ach! O tom není pochyb.
Oh ! il n’y pas de doute.
V poledne jsme šly na pohřeb Nittise1 – malíře, kterého jsem neznala, ale který měl talent.
Ce midi nous avons été à l’enterrement de Nittis, un peintre que je n’ai pas connu mais qui avait du talent.
Pak do Bois – a při návratu chtěly ty dámy zajít k Bastienovi; zůstala jsem ve voze – a co vidím! Julesovu hlavu v okně a obě paže, které mávají, abych přišla; Emile pro mě přijde a já jdu.
Puis au Bois et en revenant ces dames ont voulu monter chez Bastien, je suis restée en voiture et qu’est-ce que je vois ! la tête de Jules à la fenêtre et ses deux bras s’agitant pour que je monte, Emile vient me chercher et j’y vais.
Ale to vše... Proč?
Mais tout ça... Pourquoi ?
Večer přijde architekt pro fotografii pro Julese – a Dina, která hraje naivku, se ho stále ptá, zda ta dáma, která onehdy vstoupila k Julesovi, byla paní Mackayová.
L’architecte vient ce soir chercher la photographie pour Jules, et Dina qui joue les ingénues, toujours lui demande si la dame qui est entrée l’autre jour chez Jules était Mme Mackay.
Všeobecné zděšení.
Consternation générale.
„Paní Mackayovou jste u mého bratra vidět nemohly!“ volá architekt. „Že ano, madam, že jste paní Mackayovou u mého bratra nikdy neviděly?“
- Vous ne pouviez pas voir Mme Mackay chez mon frère ! s’écrie l’architecte, n’est-ce pas Madame que vous n’avez jamais vu Mme Mackay chez mon frère ?
Na to Dina zatvrzele pokračovala ve hře naivky; já jsem se snažila odvést rozhovor jinam a vyměňovala si s Emilem dorozumívací pohledy... Zkrátka... To bylo...
Là-dessus Dina s’est obstinée à jouer la naïveté, j’ai essayé de détourner la conversation en échangeant des regards d’intelligence avec Emile... Enfin... Ça a été...
A vlastně nevíme nic...
Et nous ne savons rien en somme...
To vše, to vše, to vše... K čemu, nač? Znechucení ze všeho a ze všech stran. Zemře-li – pár slz, které přijdou z hlavy; bude-li žít – lhostejný přítel. Ale já již nic nechci.
Tout ça, tout ça, tout ça... Pourquoi faire, à quoi bon ? Dégoût de tout et partout. S’il meurt, quelques larmes venues du cerveau, s’il vit, un ami indifférent. Mais je ne veux plus rien.
Vše je odporné a hrozné. A zvláště to, co píši – plné těch: to vše, protože, a pak, zkrátka – jsem z toho na pláč ze samého „to, to, to“.
Tout est répugnant et horrible. Et surtout ce que j’écris rempli de: tout ça, de parce que, de et puis, de en somme, j’en suis agacée à pleurer de tout ces ça, ça, ça.
Poznámky
Pozn. překl.: Giuseppe De Nittis (1846–1884), italský impresionistický malíř žijící v Paříži, zemřel v srpnu 1884. ↩