❦
Úterý 12. srpna 1884
Mardi 12 août 1884
Zkrátka, přátelé, to vše znamená, že jsem nemocná. Vleku se a bojuji – ale dnes ráno jsem si skutečně myslela, že jsem na pokraji kapitulace – tedy ulehnout a nedělat už nic. Tu se mi ihned vrátilo trochu sil – a znovu jsem šla hledat věci pro obraz.
En somme mes amis, tout ça signifie que je suis malade. Je me traîne et je lutte mais ce matin j’ai bien cru être sur le point de capituler, c’est-à-dire me coucher et ne plus rien faire. Alors tout de suite il est revenu un peu de force et j’ai encore été chercher des choses pour le tableau.
Moje slabost a moje starosti mě vzdalují od skutečného světa; nikdy jsem ho nepochopila s takovou jasností – jasností nad to, co obvykle dokážu. To vše se jeví v detailech a se smutnou průzračností.
Ma faiblesse et ma préoccupation m’éloignent du monde réel, jamais je ne l’ai compris avec une telle lucidité, lucidité au delà de ce que je puis donner d’ordinaire. Tout cela apparaît en détail et avec une clarté attristante.
Já – cizinka, nevědomá a celkem příliš mladá – rozpitvávám špatně formulované věty největších spisovatelů a hloupé výmysly nejslavnějších básníků. Co se týče novin – nedokážu přečíst tři řádky, aniž bych se vzbouřila. Nejen proto, že je to francouzština kuchařky, ale kvůli myšlenkám... Nic pravdivého! Vše je domluvené nebo zaplacené!
Moi, étrangère, ignorante et trop jeune en somme j’épluche les phrases mal tournées des plus grands écrivains et les inventions bêtes des plus célèbres poètes. Quant aux journaux je ne puis en lire trois lignes sans me révolter. Non seulement parce que c’est un français de cuisinière mais à cause des idées... Il n’y a rien de vrai ! Tout est convenu ou payé !
Žádná upřímnost, žádná poctivost!!! Nikde. A když vidíme čestné lidi, kteří – aby se podřídili stranickému duchu – říkají lži nebo hlouposti, které si sami ani nemohou myslet! To je... k zvracení.
Pas de bonne foi, pas de sincérité !!! Nulle part. Et quand on voit des hommes honorables qui pour obéir à l’esprit de parti disent des mensonges ou des bêtises qu’ils ne peuvent penser !!! C’est... à vomir.
Až sem byl Jonáš s řečí dlouhou,1
L’en était là d’son monologue
když náhle zazněl velký hluk: / to námořníků zdatný pluk / sem přirazil svou pirogou.
Quand un grand bruit se fit soudain C’étaient de très habiles marins Qui s’amenaient sur une pirogue
Velryba, strachy zkoprnělá, / proroka hodila v proud / a pryč, celá rozechvělá, / spěchala k jiným břehům plout. / Tak skončil celý příběh jeho. / A Jonáš, silák, samý rekord, / dal zapsat do Písma svatého / a zprávu poslal listu Sport.2
La baleine saisie d’effroi Jeta ('prophète à la dérive, Et s’en alla mais pleine d’émoi Nagea vite vers une autre rive C’est ainsi que finit l’aventure Alors Jonas qu’était très fort Il fit mettre dans les Ecritures Et envoya une note au Sport.
Složila jsem tuto pozoruhodnou sloku při večeři v přítomnosti Saint-Amanda, který je nadšen.
J’ai fait ce couplet remarquable pendant le dîner devant Saint-Amand qui est enchanté.
Vrátili jsme se k večeři rovnou od Bastiena; pořád leží, ale tvář má klidnou a oči jasné. Má šedé oči, jejichž okouzlující krása přirozeně uniká prostým lidem.
Nous sommes rentrés pour dîner en sortant de chez Bastien, toujours couché mais le visage tranquille et les yeux clairs. Il a des yeux gris dont la beauté ravissante échappe naturellement au vulgaire.
Rozumíte mi dobře? Oči, které viděly „Johanku z Arku“.3 Mluvíme o tom. Stěžuje si, že nebyl dostatečně pochopen... a já mu říkám, že byl pochopen všemi, kdo nejsou hrubiani, a že „Johanka z Arku“ je dílo, o němž si člověk myslí věci, které mu není možno říci tváří v tvář. Ach, kdybych dobře slyšela!!!
Me comprenez-vous bien ? Des yeux qui ont vu « Jeanne d’Arc ». Nous en parlons. Il se plaint de n’avoir pas été assez compris... et je lui dis qu’il a été compris de tous ceux qui ne sont pas des brutes et que Jeanne d’Arc est une œuvre dont on pense des choses qu’il est impossible de lui dire en face. Ah ! si j’entendais bien !!!
Mluví ke mně jinak než k mámě, Dině nebo tetě – mluví mi o věcech [Zrušené slovo] vznešených – a já přitom... Neboť se mi stává, že neslyším!!
Il me parle autrement qu’à maman, Dina ou ma tante et me parle de choses [Mot cancellé] élevées, et moi qui... Car il m’arrive de ne pas entendre !!
To je tak hrozné, že nemohu nic říct.
Ça c’est si atroce que je ne peux rien dire.
Mluví mi o mém obraze a já ho opět vidím před sebou – jenže protože myslí jako já, radí mi dělat to, co jsem již měla v úmyslu dělat, a to je nepříjemné: mohl by si myslet, že se jím řídím zcela.
Il me parle de mon tableau et je le re-entrevois de nouveau, seulement comme il pense comme moi il me conseille de faire ce que j’avais déjà l’intention de faire et c’est gênant, il pourra croire que je le suis absolument.
„Nepřemlouvejte mě příliš – ještě bych vás mohla poslechnout, a já nechci.“
- Ne m’endoctrinez pas trop, je pourrai vous écouter et je ne veux pas.
Byla jsem v bílém s malou nabíranou batistovou kapotkou. Ale on mě nevidí.
J’étais en blanc avec une petite capote coulissée en batiste. Mais il ne me voit pas.
Poznámky
Pozn. překl.: Pokračování parodické písně o Jonášovi na Gounodovu melodii, kterou Marie začala 9. srpna; verše přebásněny volně, s ohledem na rytmus a rým. ↩
Pozn. překl.: Le Sport – pařížský list o dostizích a společenském životě; přispíval do něj Saint-Amand, před nímž Marie tuto sloku složila. ↩
Pozn. překl.: „Johanka z Arku“ (1879) – nejslavnější obraz Julesa Bastien-Lepageho, dnes v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. ↩