Pondělí 28. července 1884

Jsem v Jouy. Tady jsem. Před mým odjezdem stihl Bojidar přijít vyprávět, že Emile za ním dnes ráno přišel, vrátili se spolu k Julesovi a cestou se Emile zastavil, aby se podíval na jídelnu, jejímž je architektem. V paláci celém ozdobeném iniciálami K.M., kde byl papoušek – a Emile, jakmile to uviděl, řekl: „To je papoušek, který byl u nás“ (kuchařka řekla Rosalii, že paní Mackayová poslala papouška a že ho chtěli vrátit), „proč –“ a pak ukázal na římsu nad krbem: „Tady má přijít panel od mého bratra.“
No a??????
Ano, co to má znamenat??
Mě to drtí – rozešli se tedy jen kvůli nemoci a jen dočasně.
A co z toho? Možná nechce, aby přišla, dokud je tak nemocný – ale přece to není možné! No a?
Co tam ten architekt vlastně dělá v jejím paláci? Kdo jí ten palác dal? Bastien si tedy nemyslí, že je to milenec?
Přesvědčuje ho tedy, že zdědila? A jsou-li přátelé – proč, proč, proč nepřijde? Vím, že mohou být důvody... Ale zdá se mi, že žena, kterou člověk miloval a miluje, by měla být u něj a že by mu to udělalo radost.
Jeho matka? Ale Mackayová se vydává za dámu ze světa – a žádná matka tu neobstojí, k čertu!
No a? No a? No a?
Má jedinou myšlenku – uzdravit se, aby ji znovu viděl. A já? Dnes ráno ukázal Bojidarovi a dalším polštářek: „Vidíte, jak mě rozmazlují.“
Napsala jsem Emilovi vzkaz, abych se pomstila za jeho hloupou poznámku předevčírem.
[Zrušeny 4 řádky] Ale ne, je to nemoc žaludku, vím dokonce, jak se jmenuje a všechno; tak proč nepřijde? Vždyť je přece nemožné, aby nebyl šťastný, že se o něj stará ona? No a???
Ah, bída.
Aby unikl hluku oslav 14. července, odjel na venkov k dlouholeté přítelkyni svého syna – dámě, kterou nazývám paní Bouchardon – a právě z toho onemocněl.
Žárlím na všechny jeho přátele. Ale že se nerozešel s Mackayovou – to je nesnesitelné. Tak co?
Já jsem si to uspořádala takto: ona ho opustila, on je nemocný – a hotovo.

Poznámky

Pozn. překl.: „Hôtel“ v 19. stol. označuje soukromý šlechtický palác nebo velký městský dům, nikoli hotel. ↩