❦
Pátek 11. července 1884
Pan Kartsoff, generální konzul Ruska, přišel včera na návštěvu. Máma z toho šílí nadšením; musela jsem sejít do salonu.Vendredi 11 juillet 1884M. Kartsoff consul général de Russie, est venu faire une visite hier. Maman en est affolée de joie; il a fallu que je descende au salon.
Ale z nicnedělání už onemocním.
Mais je deviens malade à force de ne rien faire.
Honěním za zápasníky ztrácím veškerý čas, válím se po pohovkách, přesedám si z křesla do křesla, usínám. A výsledkem té nečinnosti je nervozita přímo šílená.
En courant après mes lutteurs je perds tout mon temps, je traîne sur les canapés, je change de fauteuil, je m’endors. Et le résultat de cette inaction est un énervement absolument affolant.
Tím spíše, že vidím, jak je moje rodina nadšená, že odpočívám.
D’autant plus que je vois ma famille ravie de ce que je me repose.
Ti idioti si myslí, že jsem v životě už dost pracovala a že stačí sem tam namalovat jeden obraz. Svou nečinností jako bych se s nimi shodovala, a ta jakási spoluvina mě rozčiluje tak, že z toho opravdu onemocním.
Ces idiots pensent que j’ai déjà assez travaillé dans ma vie et qu’il ne faut plus faire autre chose qu’un tableau de temps en temps. Je semble de leur avis en ne faisant rien et cette espèce de complicité m’enrage à en devenir sérieusement malade.
Kolem šesti hodin jdeme do ulice Legendre – nebyl doma; chystaly jsme se odejít, když ten velký člověk přijel ve fiakru se svou matkou, skládacími stoličkami a cestovními přikrývkami. Vracejí se z Bois, kde krmili kachny.
Vers six heures nous allons rue Legendre, il était sorti, nous allions nous en aller lorsque ce grand homme est arrivé en fiacre avec sa mère, des pliants et des plaids. Ils reviennent du Bois où ils ont été donnés à manger aux canards.
Jsme jako opravdoví velcí přátelé, přijímá veškerou péči s tím krásným klidem, který mě vždy trochu mate.
Nous sommes comme de vrais grands amis, il accepte tous les soins avec cette belle tranquillité qui me confond toujours un peu.
Dobře vím, že se stavím do role skromné obdivovatelky a žákyně a on hraje velkého mistra... Buď jak buď, jeho matka, máma nebo Dina mu prokazují drobné služby, aniž by se tomu divil nebo mezi námi dělal rozdíl. Ano, jsme přátelé, a přece chybí jakákoli vřelost, to je dáno snad (zaprvé jeho špinavou povahou) a pak jeho nemocí; proto nechávám ostatní, ať se mu dvoří, a já se nehnu. Prý máme tisíce společných vrtochů a on nám jako starý nemocný vypráví: „Jsem takový nebo onakový,“ a máma říká: „To je jako Marie,“ a jeho matka opakuje: „Slečna Marie je taková, vidíš!“ Je to pravda – kapesníky například: nikdy nevím, kde je vzít, ztrácím je, trousím je všude a často najednou najdu v kapse pět nebo šest, protože mi máma jeden strčila, Rosalie druhý, Dina třetí atd. A v jídle je to úplně jako u něj: má rozmary nemocného, věci, jejichž tvar nebo barva se mu nelíbí... Šťáva, která vytékala zprava ze žebírka a která se mu zdála... Zkrátka je to naprosto jako já. Nedovedu říci, co chci jíst, a pak jsem nespokojená. A v mnoha dalších věcech. Myslíte, že mě ta podobnost okouzluje? Je mi to jedno. Jen před ostatními, s nímž
Je sais bien que je me pose en humble admiratrice et disciple et lui joue le grand maître... C’est égal, sa mère, maman ou Dina lui rendent de petits services sans qu’il s’en étonne ou fasse une différence. Oui, nous sommes amis et pourtant il n’y a pas d’expansion, cela tient peut-être (d’abord à sa sale nature) et ensuite à sa maladie; aussi je laisse les autres lui faire la cour et ne bouge pas. Il paraît que nous avons mille manies communes, et il nous raconte comme un vieux malade qu’il est: je suis comme ça ou comme ça, et maman dit: c’est comme Marie, et sa mère répète: Mlle Marie est comme cela, tu vois ! C’est vrai, les mouchoirs par exemple, je ne sais jamais où les prendre, je les égare, j’en sème partout et souvent j’en trouve tout à coup cinq ou six dans ma poche, c’est que maman m’en a mis un, Rosalie un autre, Dina un troisième, etc. Eh bien c’est absolument comme lui, et la cuisine, il a des caprices de malade, des choses dont la forme ou la couleur lui déplaisent... Un jus qui sortait à droite de la côtelette et qui lui semblait... Enfin c’est absolument comme moi. Je ne sais pas dire ce que je veux manger et après je suis mécontente. Et pour plusieurs autres choses. Vous croyez que ces ressemblances me ravissent ? Ça m’est égal. Seulement devant les autres avec lequel
Přesto přemýšlím, co by mu mohlo být příjemné. Ale totéž bych udělala pro Tonyho, Juliana, S, Y, Z, kdybych v nich viděla tuto krásnou důvěru. Nechal se ostříhat, ptají se ho: chcete toto nebo tamto, a on odpoví ano nebo ne jako své matce.
Je pense pourtant à découvrir ce qui pourrait lui être agréable. Mais je l’aurais fait aussi bien pour Tony, Julian, S, Y, Z, si je leur voyais cette belle confiance. Il s’est laissé tondre, on lui demande voulez-vous ceci ou cela, et il répond oui ou non comme à sa mère.
Miluje-li nás a považuje-li nás za přátele... chtěla bych několik vřelých slov... Možná to není v jeho povaze.
S’il nous aime et nous considère comme des amis... je voudrais quelques paroles chaudes... C’est peut-être pas dans sa nature.
Celý zabrán touhou uzdravit se, oživí se jen tehdy, když vypráví, co jedl nebo co by mohl jíst. A ne zcela prostě: „Přijdu k vám na oběd“ – s vážnou tváří, bez jediného zdvořilostního slova.
Tout au désir de guérir il ne s’anime que pour raconter ce qu’il a mangé ou ce qu’il pourrait manger. Et pas tout simplement: « je viendrai déjeuner chez vous » avec un air sérieux sans un mot de politesse banale.
„Jen neurčujte den – znám ty obědy, které se nabízejí, znám je – chci to, co tam najdu, něco nečekaného; ale obědy pro hosty jsou všechny stejné.“
Seulement ne fixez pas de jour, je les connais les déjeuners qu’on offre, je les connais, je veux ce que je trouverai, l’imprévu; mais les déjeuners d’invités sont tous les mêmes.
„Dobře, náročnější než já stejně nejste, a protože obědvám doma každý den, jistě něco najdete.“
— Bon, vous n’êtes toujours pas plus difficile que moi et puisque je déjeune à la maison tous les jours, vous trouverez bien quelque chose.
„Přesně tak.“
— C’est ça.
Protože mu nikdy nevyprávím o svém malování, říká mi, že je to nejen velmi hloupé, ale také nepěkné. A jak mu o tom mluvit s mámou a Dinou a ostatními... Na to by bylo potřeba... Ostatně moje rodina mi vždy překáží. Jeho matka je prostá a dobrá žena, líbí se mi, ale musí ho nudit tak jako mě nudí ta moje... A přece...
Seulement comme je ne lui parle jamais de ma peinture, il me dit que c’est non seulement très bête mais encore peu gentil. Et comment lui en parler avec maman et Dina et les autres... Il faudrait pour cela... Du reste ma famille me gêne toujours. C’est sa mère qui est une brave et bonne femme, elle me plaît mais elle doit l’ennuyer comme m’ennuie la mienne... Pourtant...
Připomíná mi Dupuise v roli jakéhosi pana Médarda v divadle Variétés1. Neochvějný klid, s nímž herec dosahuje neobyčejných komických účinků.
Il me fait penser à Dupuis dans le rôle d’un M. Médard, aux Variétés. Un calme inaltérable avec lequel l’acteur arrive à des effets comiques extraordinaires.
„Co tu děláte, pane Médarde?“
— Qu’est-ce que vous faites-là M. Médard ?
„Nic, pane šéfe.“
— Rien Monsieur le chef,
„Jak nic?! Díváte se na mě!“
— Comment rien ?! Vous me regardez !
„Dívám se na vás, pane šéfe.“
— Je vous regarde Monsieur le chef.
„Ale já odcházím, pane Médarde!“
— Mais je m’en vais M. Médard !
„Dívám se, jak odcházíte, pane šéfe.“
— Je vous regarde partir Monsieur le chef.
A jindy, když vstoupí uprostřed scény a překvapí nevím jaký důležitý rozhovor – jiný herec by se šklebil nebo zvyšoval hlas, Dupuis řekne zcela prostě: „Přišel jsem si pro svůj havelok!“
Et à un autre moment où il entre au milieu d’une scène et surprend je ne sais quelle conversation importante, un autre acteur aurait des grimaces ou des éclats de voix, Dupuis dit très simplement: je viens chercher mon mac-ferlan !
Ale kolik je v té prostodušnosti skryto. Můj bratr Paul je trochu takový, ale beze zloby; podobá se Dupuisovi i fyzicky. Jaký umělec, ten Dupuis (z Variétés) – zachraňuje ty nejpraštěnější kusy.
Mais que de choses dans cette bonhomie. Mon frère Paul est un peu comme ça mais c’est sans malice; il ressemble à Dupuis aussi physiquement. Quel artiste que ce Dupuis (des Variétés) il sauve les pièces les plus ineptes.
Ten Jules má trochu takového klidu, klidu nemocného dítěte – a když byl zdráv, měl ten klid charakter záludnosti.
Ce Jules a un peu de ce calme, un calme d’enfant malade et quand il allait bien, ça avait un caractère sournois.
Zabrousila jsem k Meissonnierovi – bránil ho velmi vlažně a shodli jsme se. Skutečně si myslím, že Meissonnier je neobyčejně přeceňován. Je zvláštní, jak se všichni shodují, že je velký – jako by si ho vybrali za záminku, aby lépe bourali ostatní. Vezmou Meissonniera a mlátí jím ostatní.
J’ai touché [à] Meissonnier, il l’a défendu très mollement et nous sommes tombés d’accord. C’est que réellement je pense que Meissonnier est extraordinairement surfait. C’est curieux comme tout le monde est d’accord pour l’appeller grand, on a l’air de l’avoir choisi comme un dérivatif pour mieux démolir les autres. On prend Meissonnier et on tape avec.
Dnes večer se mi zdá, že mám mnoho vtipu a že za den řeknu dvě nebo tři věci, které jdou zcela nazmar... Včera u večeře se mluvilo o jakési paní Merleové, která prý byla kdovíčím, vrátnou...
Il me semble ce soir que j’ai beaucoup d’esprit et que je fais deux ou trois mots par jour qui sont absolument perdus... Hier à dîner on parlait d’une Mme Merle qui a été dit-on je ne sais quoi, concierge...
„Která to je?“ ptali se.
— Laquelle est-ce demandait-on ?
„No ta, která měla v Italiens2 lóži naproti jevišti...“
— Mais celle qui avait aux Italiens une loge de face...
„Chcete říci tvář z lóže3.“
— Vous voulez dire une face de loge.
Ale právě přinesli timbale4 a Gavini byl nadšen, a... možná to vůbec není vtipné.
Mais on venait de servir une timbale, Gavini en fut enthousiasmé et... c’est peut-être pas spirituel du tout.
Nevím nic a nevidím nutnost ničeho.
Je ne sais rien et ne vois la nécessité de rien.
Dnes ráno jsem si myslela, že dostanu choleru – bylo mi nevolno, třásla jsem se... Vzala jsem laudanum5, dala jsem ho i Angélique a Rosalii a nabídla jsem ho dokonce modelu, Edwige.
Ce matin j’ai cru que j’allais avoir le choléra, j’avais mal au cœur, un frisson... Alors j’ai pris du Laudanum, j’en ai fait prendre à Angélique, à Rosalie et j’en ai même offert au modèle, Edwige.
Jules si dnes koupil flakón, stejný, jaký mám já.
Jules en a acheté aujourd’hui un flacon, pareil au mien.
Ale nezdá se, že by se otvíral... Je to proto, že je nemocný, nebo prostě proto, že přijímá naši péči bez nadšení, nebo je to jeho špinavá povaha?
Mais il n’a pas l’air de se livrer... Est-ce parce qu’il est malade ou simplement parce qu’il accepte nos soins sans enthousiasme, ou est-ce sa sale nature ?..
Ve skutečnosti jsme se vídali velmi málo, a jsme-li důvěrní, pak skrze bratra, skrze malbu... skrze náš obdiv – ale celkem vzato se stále ještě málo známe... Já sama, která tu mluvím o tom, aby se otvíral, jsem mu ještě ani nedovolila upřímně do sebe nahlédnout.
C’est que en réalité nous nous sommes vus très peu et si nous sommes intimes c’est par le frère, par la peinture... par notre admiration, mais en somme nous nous connaissons encore peu... Moi par exemple qui parle pour lui de se livrer, je ne me suis pas même laissée entrevoir sincèrement.
Poznámky
Pozn. překl.: Dupuis z Variétés: patrně José Dupuis (1833–1900), komická hvězda Théâtre des Variétés (viz 11. dubna 1881). ↩
Pozn. překl.: Théâtre des Italiens – pařížské divadlo proslulé italskou operou. ↩
Pozn. překl.: Slovní hříčka: loge de face je lóže naproti jevišti, face de loge „tvář z lóže“ – loge je však také vrátnice, takže vtip míří na to, že paní Merleová bývala prý vrátnou. ↩
Pozn. překl.: Timbale – pokrm z těstovín nebo masa zapečený ve formičce. ↩
Pozn. překl.: Laudanum (opiová tinktura) — běžný lék na první příznaky cholery; epidemie vypukla v červnu 1884 v Toulonu a Marseille. ↩