Sobota 24. května 1884

Přesně před rokem to bylo hotovo. Ale letos Salon otevírá znovu teprve v úterý, takže dnešek odpovídá 21. května loňského roku.
Dnes se hlasovalo o prvních a druhých medailích. Zítra o třetích.
Je horko a jsem unavená.
„La France illustrée" žádá o svolení reprodukovat obraz, a jakýsi Lecadre také. Podepisuji, podepisuji. Reprodukujte.
Ale koneckonců – medaile se dají věcem horším, než je můj obraz! To je zřejmé. Oh! Jsem úplně klidná, pravý talent se prosadí přesto, jenže je to zdržení a to je otravné.
Raději na to nespoléhám.
Čestné uznání bylo zaručeno, ale medaile je problematická. Kdyby byla nějaká jistota jako loni, Julian by to byl řekl.
Ale to bude nespravedlivé!! Samozřejmě.
Paní Mackayová má hotel a čtyři koně ve stáji. Platí jí to jakýsi Spencer. A Jules? Opustila ho pro peníze. Je možná nemocný žalem, nebo alespoň zčásti. Musí z toho být šílený, jestliže ho vyhodila. Je velmi příjemná, musí být hezká postavy. Hádám jí šestatřicet let; její syn má osmnáct nebo devatenáct. Prý jí je čtyřicet. Protože k ní chovám sympatie, dávám jí jen šestatřicet. Je to žena velmi zvrácená. Podezírám ji, že byla příliš důvěrná s paní Cartwrightovou, nepočítaje v to běžné dobrodružství. Má bledě modré oči. Hranatý obličej, zakulacený nos, barvené vlasy – žluté – a výraz zarytý, velmi klidný, velmi sebejistý. The has made up her mind, jak se říká anglicky.
A pak – Jules do ní byl a je šíleně zamilovaný; snažím se v ní vidět, co se mu na ní tak líbí; snažím se ji vidět jeho očima, abych tak říkajíc dobře pochopila, jak se mu líbí. Nevím, jestli se vyjadřuji srozumitelně. Je to umělecký cit, který mi dává ztotožnit se s lidmi a věcmi, abych je pronikla až do hloubi…
Je tak dusno a blesky na tmavě modrém nebi.
Ten Jules Bastien – nelze říci, že bych do něj byla blázen, zapomněla jsem na něj, a přece proč to bušení srdce při pohledu na Mackayovou? Je to tím, že ho miluji jen velmi málo – ale celkem nikoho jiného víc.
Zapomněla jsem na něj, ale není tu nikdo jiný, takže je to opět on, kdo je stínem toho milého, kterého prý ženy vždy mají podle Goncourta.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie píše anglicky „The has made up her mind" — chybně za „She has made up her mind" (Rozhodla se pevně). Omyl v zájmenu zachován dle originálu.