Pátek 23. května 1884

Otevření Meissonnierovy výstavy v ulici de Sèze ve prospěch nočního útulku. Maminka je mecenáškou.
Je tam šest set milionů obrazů a to je teprve třetina toho, co namaloval. Jsem v tmavě šedém. Paní Gaviniová je s námi, pak různí známí: Lachaud, Missak, Pavon, Iturbe. Pan a paní Doubleovi. Double je ošklivý, ale ke mně je velmi vlídný.
Paní Mackayová-Julesová tam byla v černém; ocitla jsem se těsně u ní a srdce mi silně zabušilo; myslela jsem, že Bastien je zapomenutý, a hle – jsem dojata pohledem na jeho… dámu. Je velmi příjemná, ačkoli mladší.
Odtud jdeme do Salonu. Málo lidí. Carolus jako vždy rozkošný – doufám, že bude hlasovat pro mne.
A Tony. Dina ho vezme stranou a on jí řekne, že nemůže říct ani ano ani ne, že mám šance, ale člověk nikdy neví. A Hayem, který ohlásí návštěvu na dnešní večer. Skutečně přijde a zůstane přes hodinu, aby mi vyléval studenou sprchu.
Ptám se, co ho vede k tomu, přijít mi vyprávět nejrůznější věci určené k tomu, aby zničily mou pýchu, pokud nějakou mám. A to, a tamto. A obraz je příliš velký, kam ho umístit? To je velice těžké!
Kdyby mi ho stát koupil, nestojím o pět set franků víc nebo méně? Na americké obchodníky se nesmí spoléhat. Co se týče krajiny, to opravdu není nic zvláštního. A ten obraz, který byl tak dobrý, že jsem si nechala pomoci, se stává věcí… která se nevnucuje. No dobrá, nezoufalte.
A je vidět, že mluvil o mně se všemi umělci. Není to snad taktika špinavého Žida, aby mě přivedl k pokoře a koupil si něco velmi levně.
Viděla jsem maminku, jak se chystala říct mu drzosti, a Dinu, jak se rozčilovala. Mně to bylo k smíchu. Přijít schválně, abych po více než hodinu pociťovala skromnost…
Musí za tím být nějaký zájem. Jaká škoda, že vůbec nečekám! Stála jsem tam jako hlupačka, vydána napospas obratnosti svých! Kdybych byla… obalila bych toho obchodníka!
Tony říká, že nakupuje v hotelu Drouot a všude možně a překupuje.
Bude třeba vzdát se medaile. Proč se o tom mluvilo? Byla jsem klidná.
A teď to bude zklamání.