Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 7. května 1884

Dostávám z Düsseldorfu žádost o povolení rytiny a vydání mého obrazu, jakož i dalších mých obrazů, uzná-li to za vhodné.
To je zábavné. Ale já, víte, nevěřím tomu, že se to stalo.
Celkem vzato, ano, je to úspěch – ujišťují mě o tom; loni se to neříkalo, loni byl malý umělecký úspěch za pastel, ale letos…
Jenže to není blesk z čistého nebe; ne – a ohlásí-li mě dnes večer v nějakém salonu, nedojde k žádnému vzrušení, leda by byl ten salon plný malířů. Aby… nějaký… úspěch pronikl až k mému srdci a učinil mě šťastnou – právě toho by bylo zapotřebí.
Ano – je třeba, aby při vyhlášení mého jména přestaly rozhovory a všechny hlavy se obrátily.
Od otevření Salonu není jediný list, který by se o mém obraze nezmiňoval – ano, ale ještě to není ono!
Ráno vychází hlavní článek v Etincelle: společenské malířky. Je to velmi elegantní. Přicházím hned po Claire a mám stejný počet řádků jako ona. Jsem prý Greuze, jsem blondýna s rozhodným čelem bytosti, z níž bude někdo, mám hluboké oči. Jsem velmi elegantní, mám talent a tvořím dobrý realismus ve stylu Bastien-Lepagea; a to ještě není vše – mám úsměv a přitažlivý půvab dítěte.
„Le Sport" mě také oslavuje. Jsem ostatně já sama, kdo Etincelle dodala většinu informací o společenských malířkách. I „Le Sport" taktéž. Ale poznámky o mně jsem nesepsala sama. Pokud jde o Drumonta (Sport), možná to tak cítí [Škrtnuto: tak to píše], neboť předevčírem jsem dostala dopis, v němž mě prosí, abych přijala jeho komplimenty – ne jako světák nebo zdvořilostní frázi, ale jako umělec, pokud jde o Meeting, který je jistě jedním z nejlepších kusů Salonu. No to je ale! A já nejsem nadšena. Vůbec ne.