Čtvrtek 8. května 1884

Trochu pracuji doma.
Jak to, že Wolff neřekl o mém obraze nic? Je snad idiot? Nebo ho neviděl – to je ještě možné; při průchodu sálem č. 17 ho snad rozptylily jiné věci. Ne že bych nebyla hodna zaměstnat toho slavného muže, neboť se zabývá lidmi… nižšími než jsem já…
Tedy? Je to smůla jako s č. 3. Nevěřím pro sebe ve smůlu – to by bylo příliš pohodlné a člověk by působil hloupě; věřím ve svůj malý talent.
A co je udivující, je to, že je to pravda.