Sobota 5. dubna 1884

Sobota 5. dubna 1884 Stále zůstávám zavřena — jím dobře a dokonale se starám o sebe — zatímco Rosalie podává poplašné zprávy těm dámám — pláču — ta improvizace je i sama docela smutná. Koneckonců jim nechávám věřit, že nejím — a ony se rozplývají v slzách — a teta balí kufry.
[Na okraji a přepsáno přes text: Nebyly to rozmary ani svévolnosti, které mě přiváděly k pláči — ale protože jsem věděla, že Marie je nemocna.] Rosalie tak napůl dělala Marii radost. (Písmo paní Bashkirtseffové)
Včera ty bytosti vymyslely tak obdivuhodnou večeři, že jsem jedla jako vlk — ale Rosalie šla říci, že jsem stále rozzuřena a vše jsem vyhodila z okna na pusté místo.
Zde plány.
Nejprve dokončím obraz ze Sèvres. Pak vážně začnu pracovat na soše ráno a studii aktu odpoledne. Skica je dnes hotova. To mě povede až do července. V červenci začnu Večer — který zobrazuje velkou cestu bez stromů, rovinu — cesta splývá s oblohou, kde zapadá slunce.
Na cestě vůz zapřažený dvěma voly, naplněný senem — na němž leží starý muž, na břiše, bradu v dlaních. Silueta se rýsuje černě proti západu slunce.
Voly řídí kluk. Musí to být prosté, velkolepé, poetické atd. atd.
Až dokončím to a dvě nebo tři malé věci, které jsou v přípravě — odjedu do Jeruzaléma, kde strávím zimu pro svůj obraz a své zdraví.
A příštího května mě Bastien prohlásí za velkou umělkyni.
Vyprávím to — neboť je zajímavé vidět, co se z našich plánů stane.
[Na okraji: nic] Koneckonců mohu trochu uvažovat — to č. 3 mi zasadilo ránu! Koneckonců — neměla jsem pravdu. Přesto přiznáte, že mám málo štěstí... Ten Julian má srdce — ale Tony je prokletá loutka.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie plánovala cestu do Palestiny (tehdy pod osmanskou správou) za motivy pro biblický obraz. Plán nikdy neuskutečnila — zemřela v říjnu 1884.