Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 4. dubna 1884

Pátek 4. dubna 1884 Tři dny nesestupuji dolů a nevídám svou rodinu. Čtu a jsem otupělá. Nechávám Rosalii říkat, že nejím a plivám krev. Není-li to doslova pravda — téměř pravda je.
Teta říká, že je na odchodu — uvidíme.
Jeho výstava je nepochybně skvělá — ale jsou to skoro samé staré věci. Je tu: 1. portrét paní Drouetové z loňského roku, 2. jiný portrét z roku 1882, 3. krajina se dvěma pradlenami a kvetoucí jabloní, rovněž z roku 1882, 4. jeho soutěžní práce Prix de Rome (získal jen druhé místo) z roku 1875 (Tři králové a anděl). A pak z loňského léta skica z Concarneau — to dělá pět. Rybník v Damvillers — 6. Obilí aneb Žnec — je vidět jen malý Žnec zezadu. Starý žebrák nesoucí dřevo v lese. To dělá 8. Rybník, Žnec a žebrák jsou v plném slunci — a ukážou-li mi mnoho krajinářů takové hodnoty — budu velmi překvapena. Velký umělec přece nemůže mít specialitu.
Až bude Bastien-Lepage chtít namalovat Sixtinskou kapli — namaluje ji — zatímco akademici, dekoratéři, nejslavnější portrétisté ji nenamalují. Boulanger, Baudry, Bouguereau, Carolus, Cabanel — každý z těchto pánů má svůj žánr.
Ale Michelangelo také měl žánr? Michelangelo byl sochař a maloval pouze z rozkazu — a již v pokročilém věku. Ale jsou určité malé kresby Michelangelovy, které dokazují, že kdyby byl chtěl namalovat velmi přesný portrét — namaloval by ho. Michelangelo...
Tedy vážně věřím, že Bastien-Lepage... Ale vím, že jsem u něj viděla Andromedu, jež je — ač malá — studií aktu, jakou nikdo jiný nedokáže: přesnost, charakter, podobnost, vznešenost formy, elegance pohybu, jemnost tónu — vše bylo přítomno. A provedení drahocenné a zároveň velkorysé — koneckonců... jako příroda sama — jako maso a kůže. Když chtěl vytvořit západ slunce — namaloval Večer ve vesnici — který je ryzím mistrovským dílem. Tato poetická nota v Milletově duchu byla možná překonána... Říkám „v Milletově duchu" pro lepší pochopení — neboť Bastien je sám sebou — a maloval-li Millet večery a měsíce — ještě jich zbývá pro jiné — Bohu díky. Večer ve vesnici má magický účinek.
Jak jsem ho jen nekoupila! Vystavil také pohledy na Londýn s Temží — kde je vidět, jak skutečně teče voda — ta těžká, hustá voda, tekoucí a jakoby se točící. Koneckonců jeho malé portréty jsou krásnější nebo stejně krásné jako všechny malé portréty starých mistrů.
Moderní umělci jsou vedle něho kuchaři. A celopostavový portrét jeho matky je takového provedení, že žádné provedení není — neboť je to příroda sama zblízka i zdálky. Koneckonců — Jeanne d'Arc je inspirací génia. Je mu třicet pět let. Raffael zemřel v sedmatřiceti, přičemž udělal více. Ale Raffael byl od dvanácti let hýčkán na kolenou vévodkyň a kardinálů, kteří ho nechali pracovat u (tehdy velkého) Perugina — a Raffael v patnácti dělal kopie svého mistra k nerozeznání — a od patnácti byl zasvěcen jako velký umělec.
A pak jeho velká plátna [Začerněná slova: jež nás] ohromují dobou, kterou představují, i svými kvalitami — v těch plátnech dělali hrubou práci žáci — a v mnoha jeho obrazech je z Raffaela z těch prvních dob jen kartón.
A Bastien, aby v Paříži přežil, třídil dopisy na poště od tří do sedmi ráno.
Vystavoval poprvé v roce 1869, myslím. Koneckonců — neměl ani vévodkyně, ani kardinály, ani Peruginova — ale již ve vesnici měl všechny ceny za kreslení.
Myslím, že teprve v patnácti nebo šestnácti přišel do Paříže.
To je ještě lepší než já — já stále žijící v prostředí [Začerněné slovo] — berouc v dětství pár hodin jako všechny děti — pak asi patnáct hodinových lekcí v průběhu tří nebo čtyř let. A pak — stále to hloupé prostředí — začínám v listopadu 1877. To mi dělá šest let a několik měsíců — ale jsou tu cesty a vážná nemoc. Koneckonců... a kde jsem. Jsem na Bastienově roce 1874?
Tato otázka je šílenství.
Tady je poznámka Juliana, jež mě okouzluje. Kdybych před lidmi — a dokonce i před umělci — říkala, co píši o Bastienovi — řekli by, že jsem úplně šílená.
Jedni z přesvědčení — druzí ze zásady — a aby nepřiznali... nadřazenost mladého.

Poznámky

Pozn. překl.: Bastien-Lepage se o Prix de Rome ucházel dvakrát; při druhém pokusu roku 1875 získal druhou cenu, což byla značná pocta. Námětem bylo Zvěstování pastýřům (nikoli mudrcům), Marie si jej však možná vybavuje volně. ↩