Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 4. února 1884

Pondělí 4. února 1884 Prosím o odpuštění, že jsem Hérodiadu přecenila. Především libreto není dobré — a pak opera připomíná Aidu v lecčems, jen slabší co do citu...
Salomé sama a sbory v zákulisí střídané s jejím nářkem nad Janovým osudem — to příliš připomíná Amneris samu se sbory v zákulisí naříkající nad osudem Rhadamovým. Ale jaký to rozdíl! V Hérodiadě je to bledá kopie. Je pravda, že Massenet má orchestraci velmi plnou a rozsáhlou a dosahuje mimořádných zvučností — ale zneužívá jich... Malovat velkoryse je velmi krásné, ale... Tato stálá velkorysost a tato moc nejprve oslní — ale chybí vášeň, k níž nikdy nedospěje navzdory vší své učenosti.
Ale učenost je bezmocná... V Aidě jsou vzrušující fráze a melodie ryze italská; v Hérodiadě je melodie příliš zjednodušená a vypadá jako stydlivá, jež se neodvažuje... Je zřejmé, že tím, že se nečiní nic příliš nápadného, dosahuje se velké jednoty, a když to přece není příliš prosté „árií", vychází z toho nádherný celek. Je třeba znovu slyšet Aidu, abychom viděli, je-li skutečně trochu chudá vedle bujné šíře Massenetovy.
Massenet je Munkácsy — včera jsem se to neodvažovala říct, dnes si to myslím.
Mám obě partitury na pianu.
Úterý 5. února 1884 [Deset řádků přeškrtnuto] učinili byste tím, kdybyste věřili opaku, hloupé publikum — urážku mé úcty vůči... sobě samé.
Přemalovávám hlavu na obraze.