Sobota 26. ledna 1884

Sobota 26. ledna 1884 Zase Clairin obraz — ale nechávám ji přehrabovat se v květinách; maršálova žena přichází obraz prohlédnout a přivede své syny; zatímco jde do salonu navštívit mámu, pět dětí zůstává v ateliéru. [Začerněná slova: Dina a] já — v podstatě samy děti.
Je nepopiratelné, že mám stále chuť mluvit o Bastien-Lepageovi a stojí mě to, abych to nedělala. Co by si asi kdo pomyslel?
Musím o tom aspoň psát zde — a víte, při psaní mi oči padnou na prsty levé ruky, jež přidržují list, tyto živé a nervózní prsty připomínají jeho malbu; ruce, které maluje, jsou živé, kůže je obaluje a cítíme svaly, jež se chystají pohnout. Obraz, viděný včera, se mi dnes zdá lepší. Začínám v něm nacházet něco... Ano, je to malý kominík, přijatý do péče jeho hroznou matkou, namalovaný na půdě se starým nábytkem pohozeným sem a tam a dvěma kočkami, jež ho pozorují, jak jí šunku. Včera jsem v tom nenacházela nic zajímavého.
Přece jen ano...
Pořádní tučňatí sedláci — to by mi bylo lhostejné; ano, pořádná stará ženská v čepci by byla sympatická — ale tahle dělnická žena bez pokrývky hlavy, ani mladá, ani stará! Namalováno je to před deseti lety...
Nevýrazně blond hlava, oči nevyrovnané, ústa křivá... zkrátka nic, čeho by se člověk chytil.
Nepříjemný výraz... Otec má hlavu německého krejčíka — zobák nos, ale tlustý, červenobílý vous, jarmulku, brýle... také nesympatický... Tihle lidé působí nepříjemně... Mnohem raději bych bývala viděla starou selku v čepci, šťastně vypadající... že má takového syna.

Poznámky

Pozn. překl.: Objevit se na veřejnosti bez čepce se u počestné ženy pokládalo za neslušné; bylo to znamení příslušnosti k dělnické vrstvě. Technika to prozrazuje — není tak pevná jako teď a trochu to připomíná Courbeta.