Úterý 15. ledna 1884

Úterý 15. ledna 1884 Přemalovávám venku obraz, je hezky.
Středa 16. ledna 1884 Architekt mi to pověděl — mezi četnými plány obrazů jsou Pastýři v Betlémě.
Dva dny mi hlavou pracovalo a dnes odpoledne se mi vtiskla velmi zřetelná vize. Ano, Pastýři v Betlémě. Námět vznešený, který učiní ještě vznešenějším.
Ano, měla jsem z toho tak zřetelnou vizi a dojem je takový... že ho mohu srovnat jen s tím, který musí vzbuzovat ten obraz o Pastýřích; nadšení svaté a uctívání naprosté. Ano, dvě nebo tři hodiny jsem byla šíleně zamilovaná z obdivu. Vy to nemůžete pochopit... Bude to večer, jsem si jistá; slavná Hvězda. Cítíte, co vše tam vloží z tajemství, z něhy a [Začerněná slova: a pokud možno] z velikosti? Lze si to představit, pokud znáte jeho dílo a navážete záhadná a fantastická pouta mezi Jeannou d'Arc a Večerem ve vesnici, jejichž účin se v Pastýřích jakýmsi způsobem znovu projeví. Nu, ale nepřijde vám roztomilé, jak vzplanu pro obrazy, které jsem neviděla a které ještě neexistují? Připusťme, že jsem pro většinu směšná — dva nebo tři snílci budou na mé straně a v krajním případě bych se bez nich obešla...
A pak účin Pastýřů je týž jako u Svatých žen... Ne, ale jen proto, že je to večer, protože cit je jiný. Tam to bude vznešené, silné, něžné, zářivé, tajemné — s dojmem svatým a tichým, s tajemstvím zneklidňujícím a extázou plným. U mě to bude také večer, ale pustý, hrozný, s vyčerpanou něhou; něco se naplnilo a vládnoucí tón je: zděšení. Nu, jsem blázen, troufám si srovnávat se s mužem génia... ale já se nesrovnávám — říkám jen, jak chápu obraz, který bych chtěla namalovat.
Ale jak to udělat, jak přenést, jak zprostředkovat přesvědčení davům?! A proč? Chápaly kdy davy umění skutečně vznešené?... Přece... když přiznáváte génia Milletovi, jak je to možné?
Jeanne d'Arc nebyla ve Francii pochopena — v Americe se před ní klečí. Jeanne d'Arc je mistrovské dílo provedení i citu.
Slyšela jste, jak o tom mluvila Paříž. Byl to hanebný výjev. Ale je vůbec možné, aby úspěch připadl Phaedrám a Auroram Cabanelových, Bouguereauových, Lefebvrových a spol.! Ostatně — miloval kdy veřejnost Milleta, Rousseaua, Corota! Milovala je, když byli v módě.
Hanebné pro naši dobu je špatná víra osvícených lidí, kteří předstírají, že toto umění není vážné ani vznešené, a kadidlem ovívají ty, kdo „následují tradice mistrů." Je třeba trvat na tom a vysvětlovat tupost těchto úvah?
Co je tedy vznešené umění, ne-li umění, které při malování [Začerněná slova: nábytku], vlasů, oděvů, stromů — v dokonalosti takové, že se jich takřka dotkneme — maluje zároveň duše, duchy, existence.
Jeanne d'Arc prý není vznešené umění, protože nám ji ukazuje jako selku doma, ne s bílými ručičkami a v brnění.
Ne — jeho Láska ve vesnici je podřadná, mnohem podřadnější než Jeanne d'Arc, a idiotičtí nebo zákeřní kritici ho chválí jen proto, aby ho uzavřeli do jediné specializace. Zuří, že tento muž, jenž maloval sedláky, si dovolí malovat něco jiného — historickou venkovanku jako Jeannu d'Arc. Pokrytečtí farizejové.
Neboť nakonec my všichni, kdokoli z nás, namalujeme tělo — ale nemáme to přesah, ten božský dech... který on má. Kdo jiný mimo něj? Nikdo. V očích jeho portrétů vidím život postav — zdá se mi, jako bych je znala. Pokoušela jsem se vzbudit v sobě tytéž dojmy před jinými plátny — a nešlo mi to.
Dokážete upřednostnit Obléhání Korintu, Popravu Lady Jane Greyové nebo ledajakého Bajazeta před průzračným a živým okem malé holky, která přechází kolem?
To, co má tento nesrovnatelný umělec, nacházíme jen v italských náboženských obrazech — v době, kdy umělci malovali a věřili.
Vzpomínka na jednu Klanění mudrců od Gherarda delle Notti mi zůstala jako oslnění.
Nepamatuji se ani na malířskou techniku ani na akademické přednosti (to bylo před osmi lety), ale pamatuji se, že jsem viděla pastýře v extázi před božským dítětem — a abych to vše stručně vyjádřila, ó Francie málo poetická: pastýři, panna, dítě i já, jež jsem obraz pozorovala — my všichni jsme byli přesvědčeni, že to se stalo! Ano, docilte toho, aby veřejnost uvěřila, že se to stalo — to je vše a nic jiného není třeba.
Pro hlupáky, kteří mi řeknou tu tupou a zbabělou větu: ale jak můžete vy, vy naturalista (och, ta hovada), malovat dávné náměty, které jste neviděla?
Těm pohrdaníhodným bytostem odpovím, bera si za příklad pastýře: nestalo se vám nikdy, že jste se ocitli večer na venkově, sami pod velmi čistým nebem, a cítili se zneklidnělí, naplnění tajemným pocitem, touhami po nekonečnu, jako v očekávání nějaké velké události, něčeho nadpřirozeného — a nikdy jste neměli snění, jež vás přenášelo do neznámých světů...
Nikdy... pak nikdy nepochopíte a já vám radím, abyste si koupili Auroru od Bouguereau nebo historický obraz od Cabanela.
To vše, drahý anděli, abys řekla, že zbožňuješ génia malého Bastiena? Ano.
Tak. Hotovo. S tím si jdi lehnout.
Amen.
Čtvrtek 17. ledna 1884