❦
Pátek 31. prosince 1883
Géry posílá bonbony v pozlaceném proutěném košíku plném fialek — paní Gaviniová rozkošný stojan.Vendredi 31 décembre 1883 Géry envoie des bonbons dans de l’osier doré encombré de violettes, Mme Gavini un charmant chevalet.
Modelovala jsem, ale příliš málo — ta socha… já nevím… Proto vám ocituji celou pasáž z Balzaca1, jejíž pravdivost zasáhne každého umělce — a ostatně každého. Kdybych vám to říkala já, nemělo by to váhu: „To, co si v umění zaslouží slávu — neboť tím slovem je třeba rozumět veškeré výtvory myšlenky — je především odvaha, odvaha, o níž dav nemá tušení a jež je možná poprvé vysvětlena zde… Myslet, snít, zamýšlet krásná díla je rozkošné zaměstnání.
J’ai modelé mais trop peu, cette statue... je ne sais plus... Aussi je vais vous citer un passage tout entier de Balzac dont la vérité frappera tous les artistes. : Tout le monde du reste. Si c’était moi qui vous disais cela ça n’aurait pas de poids: « Ce qui doit mériter la gloire dans l’art, car il faut comprendre dans ce mot toutes les créations de la pensée. C’est surtout le courage, un courage dont le vulgaire ne se doute pas et qui peut-être est expliqué pour la première fois ici... Penser, rêver, concevoir de belles œuvres est une occupation délicieuse.
Je to kouřit kouzelné doutníky, je to žít životem kurtizány pohroužené do své fantazie“ — já říkám, že je to také strašlivý neklid, jenž vás zmocní a křičí, že ztrácíte čas — ale pokračujme: „Dílo se pak zjevuje v půvabu dětství, v bláznivé radosti zrození, s balzámovými barvami květu a rychlými šťávami ovoce okusovaného předem — takové je početí a jeho rozkoše… Ten, kdo dokáže slovem načrtnout svůj plán, je již velkým, výjimečným člověkem. Tuto schopnost mají všichni umělci a spisovatelé — ale plodit, ale porodit!
C’est fumer des cigares enchantés, c’est mener la vie de la courtisane occupée à sa fantaisie » - moi je dis que c’est aussi une affreuse inquiétude qui vous saisit et qui crie que vous perdez du temps, continuons: « L’œuvre apparaît alors, alors dans la grâce de l’enfance, dans la joie folle de la génération, avec les couleurs embaumées de la fleur et les sucs rapides des fruits dégustés par avance, telle est la conception et ses plaisirs... Celui qui peut dessiner son plan par la parole est déjà un grand homme extraordinaire. Cette faculté, tous les artistes et les écrivains la possèdent; mais produire, mais accoucher !
Ale namáhavě vychovávat dítě, ukládat je každý večer nasycené mlékem, objímat je každé ráno s nevyčerpatelným srdcem matky, lízat je špinavé, oblékat je stokrát do nejkrásnějších kabátků, jež nepřestává trhat — ale nedávat se odradit záchvaty toho šíleného života a udělat z něho oživené mistrovské dílo, jež mluví ke všem pohledům v sochařství, ke všem rozumům v literatuře, ke všem vzpomínkám v malířství, ke všem srdcím v hudbě — to je provedení a jeho práce. Ruka se musí v každém okamžiku posunout vpřed — připravena v každém okamžiku poslouchat hlavu…
Mais élever laborieusement l’enfant, le coucher gorgé de lait tous les soirs, l’embrasser tous les matins avec le cœur inépuisé de la mère, le lécher sâle, le vêtir cent fois des plus belles jaquettes qu’il déchire incessamment; mais ne pas se rebuter des convulsions de cette folle vie et en faire le chef d’œuvre animé qui parle à tous les regards en sculpture, à toutes les intelligences en littérature, à tous les souvenirs en peinture, à tous les cœurs en musique, c’est l’exécution et ses travaux. La main doit s’avancer à tout moment prête à tout moment à obéir à la tête...
Práce je tedy únavný boj, jehož se krásné a mocné povahy bojí, který zároveň milují a v němž se často lámou. Jeden velký básník naší doby říkal o tomto trápení: ‚Vrhám se do toho se zoufalstvím a opouštím to se zármutkem.‘ — Ať to ignoranti vědí! Pokud se umělec nevrhne do svého díla jako Curtius do propasti2, jako voják do reduty — bez rozmyslu; a pokud v tom kráteru nepracuje jako horník pohřbený ve svém sesuvu; a pokud se nakonec dívá na obtíže, místo aby je přemáhal jednu po druhé — jako ti milovníci kouzelných pohádek, kteří dobývají princezny bojem s kouzly znovu se rodícími — dílo zůstane nedokončeno, zahyne na dně ateliéru…“
Ainsi le travail est-il une lutte lassante que redoutent et que chérissent les belles et puissantes organisations, qui souvent s’y brisent. Un grand poète de ce temps-ci disait en parlant de ce chagrin: je m’y mets avec désespoir et je le quitte avec chagrin.-Que les ignorants le sachent ! si l’artiste ne se précipite pas dans son œuvre comme Curtins dans le gouffre, comme le soldat dans la redoute, sans réfléchir; et si dans ce cratère il ne travaille pas comme le mineur enfoui dans son éboulement; s’il contemple enfin les difficultés au lieu de les vaincre une à une à l’exemple de ces amoureux de fééries, qui pour obtenir leurs princesses combattaient des enchantements renaissants, l’œuvre reste inachevée, elle périt au fond de l’atelier... »
Bože, ignoranti z toho nepochopí o nic více — ale ti, kdo jsou z našich, naleznou v těchto řádcích strhující poučení, útěchu, sílu.
Mon Dieu les ignorants n’en comprendront pas d’avantage, mais ceux qui sont des nôtres trouveront dans ces lignes un enseignement saisissant, une consolation, une force.
To vše jen proto, abych si dodala důležitosti.
Tout ça c’est pour me donner de l’importance.
Dnes večer jdeme do Opéra-Comique poslechnout „Carmen“3 — a tak vstupuji do nového roku uprostřed té opravdu rozkošné a výborné Canrobertovy rodiny. Já, Dina, Claire, Louis, Marcel a maršálová, která mě přesně o půlnoci políbí s přáním, aby mé drahocenné přátelství Clairi zůstalo, a říká, že toto přátelství, tak zdravé a vážné, je velkým štěstím, které jí přinesl právě uplynulý rok. To jsou alespoň lidé, kteří mě oceňují… Ach, slyším vás — myslíte, že je to proto, že namaluji obraz té malé; zná všechny umělce, kteří chodí k princezně Mathildě4, a mnozí by ji rádi potěšili, jako potěšují markýzu d’Hervey, paní de Luynes atd. Ten chudák Cot5, jenž právě zemřel, opravoval práce všech svých aristokratických žákyní. Dost — je domluveno, že je to jen moje zásluha…
Ce soir nous allons à l’Opéra-Comique entendre « Carmen »; de sorte que j’entre dans la nouvelle année au milieu de cette vraiment charmante et excellente famille de Canrobert. Moi, Dina, Claire, Louis, Marcel et la maréchale qui m’embrasse à minuit juste en souhaitant que ma précieuse amitié reste à Claire, et que cette amitié si saine et si sérieuse est un grand bonheur que lui apporte l’année qui vient de s’écouler. Voilà des gens qui m’apprécient au moins... Oh ! je vous entends, vous croyez que c’est parce que je ferai le tableau de la petite; elle connaît tous les artistes qui vont chez la princesse Mathilde et beaucoup seraient enchantés de lui être agréables, comme ils le sont à la marquise d’Hervy, à Mme de Luynes etc.. Ce pauvre Cot qui vient de mourir corrigeait les productions de toutes ses aristocratiques élèves. Allons assez, il est entendu que c’est mon mérite seul...
Maršálová a Claire večeřely včera u princezny Mathildy a Claire mi vypráví, že jí Lefebvre6 řekl, že zná můj talent, zcela nepochybný — že jsem dost výjimečná osoba — že chodím každý večer do společnosti — a ostatně že jsem hlídána, vedena nebo chráněna slavnými malíři — (s vychytralým výrazem). Claire se mu zpříma podívá do očí:
La maréchale et Claire dînaient hier chez la princesse Mathilde et Claire me raconte que Lefebvre lui a dit qu’il connaît mon talent, très réel, que je suis une personne assez extraordinaire, que je vais tous les soirs dans le monde et que du reste je suis surveillée, dirigée ou protégée par des peintres illustres (d’un air fin) Claire en le regardant dans les yeux:
„Kteří slavní malíři, Julian?“ Lefebvre:
— Quels peintres illustres, Julian ? Lefebvre:
„Ne, Bastien-Lepage.“
— Non, Bastien-Lepage.
Claire:
Claire:
„Ale absolutně se mýlíte, pane — skoro nevychází, pracuje celou dobu; co se pana Bastien-Lepageho týče, potkává ho v salonu své matky a on téměř nikdy nechodí nahoru do ateliéru.“
— Mais vous vous trompez absolument Monsieur, elle sort très peut, travaille tout le temps; quant à M. Bastien-Lepage elle le voit dans le salon de sa mère et il ne monte presque jamais à l’atelier.
Ta holčička je zlatíčko — a řekla pravdu. Protože víš dobře, Pane Bože, že ten proklatý Jules mi v ničem nepomáhá. A Lefebvre tomu zřejmě věřil.
C’est un amour que cette petite fille et elle a dit la vérité. Car vous savez bien ô mon Dieu que ce sacré Jules ne m’aide en rien. C’est que Lefebvre avait l’air de le croire.
Radím vám věřit tomu, co se povídá! Ostatně — je to chyba toho jezuity Juliana — myslí, že mě vychvaluje, když mě líčí jako excentrickou. Cožpak onehdy neřekl, že Clairin, Duez, Gervex atd., nemluvě o Bastienovi, se od nás ani nehnou? Buďto je šílený on, nebo já.
Je vous conseille de croire à ce qu’on raconte ! Du reste c’est la faute de ce jésuite de Julian, il croit me vanter en me racontant excentrique. N’a-t-il pas dit l’autre jour que Clairin, Duez, Gervex etc. sans compter Bastien ne sortaient pas de chez nous. Allons il est fou ou moi.
Jsou dvě hodiny — je nový rok; přesně o půlnoci, v divadle, s hodinkami v ruce, jsem si něco přála, jedním jediným slovem. Slovem, jež je krásné, zvučné, nádherné, opojné — psané nebo vyslovené:
Il est deux heures, c’est la nouvelle année, à minuit juste, au théâtre, et montre en main j’ai fait un souhait, en un seul mot. Un mot qui est beau, sonore, magnifique, enivrant, écrit ou prononcé:
Sláva.
La Gloire.
Poznámky
Pozn. překl.: Citát pochází z Balzacovy Sestřenice Běty (La Cousine Bette, 1846–47), z pasáže, v níž sochař Wenceslas Steinbock líčí těžkost přeměny uměleckých snů v hotové dílo; slova „un courage dont le vulgaire ne se doute pas“ cituje z La Cousine Bette (Livre de Poche, 1963, s. 214–216) PhiloLog (philolog.fr) v souvislosti se Steinbockem. ↩
Pozn. překl.: Marcus Curtius — podle římské legendy mladý voják, jenž roku 362 př. Kr. skočil se zbraní a na koni do propasti otevřené uprostřed Fóra, aby ji uzavřel a zachránil Řím. Marie píše „Curtins“ — překlep místo „Curtius“. ↩
Pozn. překl.: Carmen — opera Georgese Bizeta (1875) na libreto Meilhaca a Halévyho; Opéra-Comique byl její domovský pařížský divadelní dům. ↩
Princezna Mathilde Bonaparte (1820–1904) — neteř Napoleona I., sestřenice Napoleona III. Její salon v Rue de Berri byl nejproslulejším literárním a uměleckým shromáždištěm Paříže za druhého císařství a počátku Třetí republiky. ↩
Pierre-Auguste Cot (1837–1883) — francouzský akademický malíř, proslulý společenskými portréty a mytologickými výjevy (Bouře, Jaro). Zemřel 2. srpna 1883. ↩
Jules Joseph Lefebvre (1836–1911) — držitel Římské ceny, profesor na Académie Julian po boku Tonyho Robert-Fleuryho. Maloval akty a portréty dam ze společnosti. ↩