Neděle 30. prosince 1883

Velký podnik — návštěva paní Sapogenikoffové. Marie a Olga jsou vdané, jak víte, a už třikrát nebo čtyřikrát matkami. Jedna z dívčiček je velmi nemocná a Nina (jako babička) — matka v Nice. Pěkně jsme se spolu zasmály, ale už si na to skoro nevzpomínám.
Jako včera přichází hodně lidí — je to unavující. Nina mě shledala trochu zhublenou (za sedm let) a především méně silnou, méně sebejistou… Má naprostou pravdu.
Přišel Émile Bastien — vrací se z Damvillers, kde ten druhý zůstane do února; neříká, co dělá — jen že si hlavně odpočinul a lovil. To Jules zakazuje prozrazovat obrazy, které páchá ve stínu… plenéru… Jaký darebák.
Ten malý mi říká, že hodně přemýšlel o mém obrazu a že mi o něm chtěl velmi obšírně napsat — ale bál se, že se mu budu příliš posmívat. Dopřávám si radosti říci mu, že jeho bratr je mravně vyschlý — a že mám-li já oblázek místo srdce, on má starou tubu od barvy — a to ještě prázdnou… Že je starý, že je hluboce… nepříjemný — a že díky úsilí, jež vynakládám na soustředění, budu brzy stejně nepříjemná jako on.
Já nejsem do Julese zamilována — miluji jen svou slávu — a říkám-li tomu výbornému jeho bratrovi několik dětinských věcí, je to…
Ach! Ano, Pane Bože, soustřeďme se. Ztratila jsem čtyři nebo pět dní — to je zdroj strašlivých muk.