❦
Sobota 22. prosince 1883
Dala jsem zavolat Juliana, aby se podíval na mou sochu — hotovou jako skica.Samedi 22 décembre 1883 J’ai fait venir Julian pour ma statue qui est finie comme esquisse.
Je z ní nadšen a pronesl slova: „výtečná, půvabná, velmi dobrá, strhující“ atd. atd.
Il en est ravi et a dit les mots exquis, charmant, très bien, empoignant etc. etc.
„Obdivuhodně dobře konstruovaná.“
Admirablement bien construit.
A to je důvod, proč si už Juliana nevážím. „Obdivuhodně dobře konstruovaná“! Je to hlupák, když mu to připadá tak skvělé… alespoň takový dojem to na mě dělá. Dřív bych kvůli jeho chvále tančila radostí. Proč tedy ne teď?
Ce qui fait que je ne l’estime plus, Julian. « Admirablement bien construit. » ! C’est une bête de trouver ça si bien... du moins voilà l’effet que ça me fait. Autrefois ses louanges m’auraient fait danser. Pourquoi alors ?
Říkám si: shledal to obdivuhodně konstruovaným — tedy nevidí dál — tedy není silný — protože já sama pohrdám tím, co dělám, a přitom… Ó ty jemnosti! K mé velké krajině říká také — velmi dobře. Armandinin smějící se obličej ho rozesměje — říká, že je nakažlivý a že je to velmi dobrá a pevná malba atd. atd. — takže mu ji dám. Kojenec je také velmi dobrý, velmi jemný, velmi umělecký. Bojidar a ta malá dívčinka.
Je me dis: il trouva ça admirablement construit donc, il ne voit pas au delà, donc il n’est pas fort, car je méprise ce que je fais tout en... Ô subtilités ! Pour mon grand paysage il le trouve aussi, très bien. Tête d’Armandine qui rit le fait rire, il dit que c’est contagieux et que c’est une peinture très bonne et très solide etc. etc. de sorte que je la lui donne. Le bébé est aussi très bien, très délicat, très artistique. Bojidar et la petite fille.
Vše je dobré. Nu tedy? Když mi někdo říká takovéto věci, připadá mi hloupý nebo lhář — přitom není ani jedno, ani druhé… Říká, že to přece předpovídal: „Nejprve to bylo trochu lepší, pak mnohem lepší, pak velmi dobré — a blížíme se chvíli, kdy to bude úplně dobré.“
Tout est bien. Eh bien donc ? Quand on me dit de pareilles choses on me paraît bête ou menteur, il n’est pourtant ni l’in, ni l’autre... Il dit qu’il l’avait bien dit, « ça a d’abord été un peu mieux puis beaucoup mieux ensuite très bien, et nous touchons au moment ou ce sera tout à fait bien ».
A ty nejsi šílená radostí?! Nejsem. Proč?
Et tu n’es pas folle de bonheur ?! Non. Pourquoi ?
Protože to není můj názor — protože já sama nejsem příliš spokojená — chtěla bych dělat lépe!… Není to úzkostlivost umělce génia — je to… nevím co… Ostatně…
Parce que ce n’est pas mon opinion, parce que je ne suis pas moi-même très contente, je voudrais faire mieux !... Ce n’est pas scrupule d’artiste de génie, c’est... je ne sais quoi... Enfin...
Co záleží na tom, co si myslím, když ostatní shledávají, že je to velmi dobré. Souhlasím… do jisté míry…
Qu’importe ce que je pense pourvu que les autres trouvent que c’est très bien. D’accord... jusqu’à un certain point...
Ale chtěla bych vědět, co by Julian řekl někomu, kdo by se ho zeptal… Cizímu člověku, na bulváru, v kavárně… Prostě — co by mě učinilo šťastnou a co shrnuje můj pocit: Julian potká Tonyho nebo Lefebvra nebo X nebo Z a řekne jim: „Dnes jsem viděl malby a sochy té Rusky — je to opravdu velmi dobré, je báječná atd. atd.“ To si dovedete představit. Ach — zapomínám na jednu velmi pěknou věc.
Mais ce que je voudrais savoir c’est ce que dirait Julian à quelqu’un qui lui demanderait... A un étranger, sur le boulevard, au café... Enfin voilà ce qui me rendrait heureuse et qui résume mon sentiment, c’est Julian rencontrant Tony ou Lefebvre ou X ou Z et leur disant: j’ai vu aujourd’hui des peintures et des sculptures de la Russe, c’est vraiment très bien, elle est épatante etc. etc. Vous voyez ça d’ici. Ah ! j’oublie quelque chose de bien bon.
Modelovala jsem paži v životní velikosti a nechala jsem ji odlít — Julian ji pokládal za odlitek z živého těla. Teprve u prstů, které nebyly vůbec dotaženy, na mě pohlédl s úžasem, nechápaje, jak může mít odlitek sotva naznačené prsty.
J’ai modelé un bras grandeur nature et je l’ai fait mouler et Julian l’a pris pour un montage d’après nature, ce n’est qu’aux doigts qui n’étaient pas faits du tout qu’il m’a regardée avec ébahissement ne comprenant plus comment un moulage pouvait avoir des doigts à peine formés.
Když jsem mu vysvětlila, že jsem ji udělala sama, nijak mě chválou nezahrnul — řekl jen, že má velmi pravdivé stránky. Kdybych chtěla vtipkovat, řekla bych, že je to obdoba příběhu Michelangela, jenž prý vyrobil hlavu, zakopal ji a nechal ji nalézt jako antický mramor.1
Quand je lui ai expliqué que c’était fait par moi il ne m’en a pas fait de grands compliments, disant seulement que ça a des côtés très vrais. Si j’avais envie de blaguer je dirais que c’est le pendant de Michel-Ange fabriquant une tête l’enterrant et la faisant découvrir comme un marbre antique.
Poznámky
Pozn. překl.: Naráží na legendu, podle níž mladý Michelangelo vytvořil sochu Spícího Amora, záměrně ji postarnil a prodal jako antiku kardinálu Raffaelovi Riariovi kolem r. 1496. ↩