❦
Pondělí 3. prosince 1883
Tak tedy — jsem inteligentní, připisuji si duchaplnost, pronikavost… Zkrátka veškeré duševní vlastnosti. A jsem spravedlivá. Nu, za těchto podmínek proč se nesoudit sama… To by přece mělo jít, protože vidím jasně — tak co?Lundi 3 décembre 1883 Voyons, je suis intelligente, je me donne de l’esprit, de la pénétration... Enfin toutes les qualités cérébrales. Et je suis juste. Eh bien dans ces conditions pourquoi ne pas se juger soi-même... Ça doit pouvoir se faire, puisque je vois clair, voyons ?
Jsem opravdu někdo, nebo opravdu budu někdo v umění? Co si o sobě myslím?
Suis-je vraiment quelqu’un ou vais-je vraiment être quelqu’un en art ? Qu’est-ce que je pense de moi ?
To jsou hrozné otázky… protože o sobě smýšlím špatně v porovnání s ideálem, k němuž chci dospět — ale na druhé straně v porovnání s ostatními… Vyjma Bastiena atd. a Breslau… Chtěla bych mít techniku Breslau, uplatněnou na svůj cit — to by bylo nádherné…
Ça c’est des questions terribles... parce que je pense du mal de moi par rapport à l’idéal auquel je voudrais atteindre mais d’un autre côté en comparaison des autres... Sauf Bastien etc. et Breslau... Je voudrais avoir le mécanisme de Breslau, appliqué à mon sentiment, ce serait superbe...
Nelze posoudit sama sebe — a navíc… jakmile to není génius… a dosud jsem nevytvořila nic, podle čeho by mě bylo možné definitivně posoudit, ba ani já sama.
On ne peut pas se juger et puis... dès que ce n’est pas du génie... et je n’ai encore rien fait qui puisse me faire définitivement juger même par moi.
Svaté ženy, nebo Nausikaa, nebo Ariadna, nebo Jaro — kdo ví, jestli mi jedna z těchto věcí nedá říct, že… A pak bych přesto dál pracovala… Vždy tu je ta myšlenka: jen ať veřejnost věří, že mám talent — co na tom, že já si ho nepřiznávám. Veřejnost se mýlí… pak je-li to v můj prospěch… Nevyvádějme ji z omylu — ostatně by mi ani nevěřila. Ano, tak je možné mít strašlivé přesvědčení, že člověk nemá žádného génia, a utěšovat se v naději, že mu ho svět připíše.
Les Saintes femmes ou Nausicaa, ou Ariadne, ou le Printemps qui sait si une de ces choses me fera pas dire que... et puis je continuerais de travailler quand même... Il y a toujours cette pensée: pourvu que le public me croit du talent, qu’importe si moi je ne m’en donne pas. Le public se trompe... puis si c’est à mon profit... Ne le détrompons-pas, et il ne me croirait pas. Oui, ainsi, on peut avoir l’horrible conviction qu’on n’a aucun génie pour se consoler en espérant que le monde vous en croira.
Ale lze se nesprávně soudit?… Třeba jsem zoufalá nad tím, co dělám — pokaždé, když je to hotovo, chci vše začít znova; vše mi připadá špatné, protože to stále srovnávám s tím, jaké bych si přála, aby to bylo… Ale okolí utěšuje — vidíme lidi, kteří dělají hůř, a přesto je obdivují… Tak tedy… A pak to záleží na chvílích… Celkem vzato si v hloubi duše jako umělkyně nemyslím o sobě příliš mnoho — raději to říkám (v naději, že se mýlím). Především: kdybych věřila, že mám génia, nebudu si nikdy stěžovat na nic… Ale to slovo génius je tak ohromné, že se směji, píši-li je o sobě sama, abych řekla, že ho postrádám! Kdybych mu věřila, byla bych šílená.
Mais peut-on se mal juger ?... Ainsi je suis désespérée devant ce que je fais, chaque fois que c’est fini je veux tout recommencer, je trouve tout mauvais parce que je compare toujours avec ce que je voudrais que cela fût... Mais ce qui entoure, console, on voit des gens qui font pis et qu’on admire... Alors... Et puis ça dépend des moments... En somme au fond je ne pense pas grand chose de moi-artiste, j’aime mieux le dire (dans l’espoir de me tromper). D’abord si je me croyais du génie je ne me plaindrai jamais de rien... Mais ce mot génie est si formidable que je ris en l’écrivant à propos de moi-même pour dire que j’en manque !... Si je m’en croyais, je serais folle.
Nu, jsem přesvědčena, že ho nemám… Bylo těžké to přiznat… A kdo ho pak má? Gounod, Verdi, Bastien (?), Michelangelo, Balzac, Dumas, Hugo, Rubens, Rembrandt, Beethoven, Chopin, Millet — ale ti jsou mrtví.
Enfin je suis convaincue que je n’en ai pas... Ça a été dur à avouer... Et puis qui donc en a ? Gounod, Verdi, Bastien, (?), Michel-Ange, Balzac, Dumas, Hugo, Rubens, Rembrandt, Bethoveen, Chopin, Millet, mais ils sont morts.
Bastienovi ho nikdo nepřiznává. Tedy?
Personne n’en accorde à Bastien. Donc ?
Tak co tedy? Nu, nevěřím, že ho mám — ale doufám, že mi ho svět připíše.
Enfin ? Eh bien je ne crois pas que j’en aie, mais j’espère que le monde m’en croira.
A jako nouzové řešení bych se spokojila se slávou jako Jules, nebo jako Carolus1, nebo jako kdokoli z nich.
Et comme pis-aller je me contenterais d’une gloire à la Jules, ou à la Carolus, ou à un de ceux-là.
Poznámky
Carolus — Carolus-Duran (1837–1917), módní francouzský portrétista a učitel, proslulý elegantními portréty společenské smetánky. ↩