Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 4. prosince 1883

Celý den to nešlo, jak jsem chtěla — pokračovala jsem při plynovém světle a nevybředla jsem z toho…
To mi dodává výraz stejně soustředěný a stejně nepříjemný jako Bastien-Lepage — a to mi lichotí, jako mi dřív lichotilo nosit sukni nakřivo jako Breslau. Nepříjemný by se vlastně říkat nemělo — spíš… lhostejný a klidný, a také nepříjemný — totiž: člověka nezajímá, co lidé říkají, hledí na ně jako na předměty… Člověk je Tam Nahoře… Oblíbenosti to nepřidá… A přestože mi tento způsob bytí připomíná velkého malíře a utvrzuje mě v domnění, že máme stejné grandiózní starosti… Nejsem vždy taková. Ale přišli starý i stará Tchoumakoffovi, Engelhardtovi, Dusautoy, Saint-Amand. Tchoumakoff daroval mámě pastel — snad jsem to neřekla — je slavný v Rusku a dobře prodává ve Francii: hlavy hezkých žen, vždy.
Saint-Amand a Dusautoy se bavili vtipkováním o hrozně nevhodných věcech — a já zuřila, že je nemohu umlčet, protože by to znamenalo přiznat, že rozumím — a bylo to dost silné! Máma nic nepochopila — šla jsem jí šeptnout, aby je zastavila.
Bastien je jako já dnes… Ale já… osvojuji si tón a vystupování zesnulého Michelangela… nebo Victora Huga — a není-li tato směšnost ospravedlněna talentem — pozor!
Sama se pak potupím.
Bylo nás deset u stolu… Nezlobím se, že tak přijdou neohlášeně…
Ale kdyby to aspoň byli lidé, kteří za něco stojí…
Nuže, vezme-li si Bastien-Lepage Mackayovou — bude mi to v hloubi i na povrchu naprosto lhostejné. Ale bude třeba najít jiného geniálního muže — výjimečnou povahu… soustředěnou, odtaženou a nepříjemnou. Zdá se mi, že přívětivost lidí… soustředěných musí být cennější než přívětivost ostatních — buď je přirozená, a pak vás milují, nebo je vynucená, a pak je to velká námaha z jejich strany. Já se snažím být laskavá… pokud mi to dovoluje můj génius… To slovo mě baví — je obrovské a já jsem tak málo, že si s ním smím hrát.