Úterý 27. listopadu 1883

Ta dáma a její dcera přišly. Všimly si, že špatně slyším. Je to hrozné. Je to k zbláznění… Jinak… Bylo třeba ukázat vše — až po nejmenší náčrtky z alb; to vše zajímá tu dívku, která skutečně pracuje a vypravuje mi o odporných zvycích ruské akademické výuky! Nutí je kreslit tužkou místo uhlem a stráví měsíc na téže studii… a ne vždy podle přírody! Když viděla mé obrazy, ptala se, jestli jsou malovány podle přírody!
Vysvětluji jí přírodu, plenér, nutnost malovat předměty v jejich prostředí — Paříž, moderní Atény!
Ty dámy se po dvou letech práce na Akademii jedou zdokonalovat do Říma.
Co se týče mých vlastních dám — ty mě zabijí.
Karageorgevitchové a jejich přítelkyně, kněžna Yablanovská (polokrev), se vrhli do hotelu Drouot a tam se dozvěděli, že můj obraz byl prodán za sto dvacet pět franků.
A kněžna Karageorgevitchová se mě dnes večer ptá, zda jsem jich měla dva — jeden za čtyři sta, druhý za sto dvacet pět.
Tato hloupá a zbytečná lež mi může způsobit obrovskou škodu — exhumují ji (mám-li talent) ve zlém a až prodám obraz za tři tisíce, řeknou, že to bylo tři sta.
Říkám to těm pošetilým ženám, které hodinu dokazují, že mám špatně a utěšují se narážkami na paní Yablanovskou, kterou vydržuje jistý pan Cartier. Já… já jsem ještě větší hloupice než ty ženy — vždyť si dopřávám snadné, dráždivé, unavující a zbytečné uspokojení bít je jejich vlastními roztříštěnými argumenty — které ani argumenty nejsou, ale bůhví co… Beztvará hromada nesourodých slov a domovnických úvah!… Ale ruský charakter!!!
Ruský charakter je po jistých stránkách strašlivě domovnický… Nalézáme v něm pekelnou jistotu, podivuhodnou tvrdohlavost, ohebnost hraničící se zbabělostí, hloupost; domýšlivost a hrubou nevědomost, lži, lži, lži!
Fantazie nebo lež na všechny způsoby. Domýšlivost a lhářství — také zloba, také hrubost dokonce. Dobré srdce přesto jaksi celkem…
A vše zahaleno nádechem naivity, která připomíná divocha… Dětské zlomyslnosti.
Bojidar mi nedávno řekl cosi, co mi přišlo nevhodné — pokárala jsem ho s jistou důrazností, jeho matka se omluvila a on mi dnes ráno posílá květiny, než se odváží znovu ukázat. Ó, můj systém!
A já — já večeřím dnes večer sama; ty dámy večeří u Faleyeffových. Bavte se dobře.
Nikdy nic nenechte jen tak projít, přátelé moji. Ach! Kdyby tak bylo možné zacházet takhle s těmi, u nichž si chce člověk získat… úctu!

Poznámky

Pozn. překl.: „Paris-Athènes moderne“ — Paříž jako moderní Atény, středisko umění a civilizace. ↩
Pozn. překl.: „Demi-castes“ — doslova „míšenci“; Marie tento výraz užívá pohrdavě k označení smíšeného společenského či etnického původu. ↩