❦
Středa 28. listopadu 1883
Maluji portrét Diny — bílou harmonii. Je to nádherné.Mercredi 28 novembre 1883 Je fais le portrait de Dina, une harmonie blanche, c’est superbe.
Ta včerejší dívka, listujíc mými alby, mi pomohla znovu nalézt starý náčrt — vraždu Caesara. Uchvátilo mě to.
La jeune fille d’hier en feuilletant mes albums m’a fait retrouver un vieux croquis, le meurtre de César. Ça m’a empoigné.
Musela jsem si zaznamenat několik zelených tónů — čtyři hodiny venku, protože už tři dny tu jsou polární záře1, které rozpalují Paříž. To je hotovo — malovala jsem ve fiakru za jízdy… Hledala jsem jen ty tóny…
J’avais à noter quelques tons verts, quatre heures dehors, car depuis trois jours il y a des aurores boréales qui font flamber Paris. Ça fait, en fiacre, je peignais et le fiacre marchait... Je ne cherchais que les tons...
Jakmile je to hotovo, vracím se a vrhuji se na Suetonia a Plútarcha. Montesquieu zbožňuje líčení vraždy u Plútarcha. Jaký to akademik.
Donc ça fait, je rentre et saute sur Suétone et Plutarque. Montesquieu adore le récit du meurtre dans Plutarque. Quelle académicien.
Je to uspořádané a výmluvné — zatímco u Suetonia z toho mrazí, je to úřední protokol, který nahání husí kůži. Jak úžasný lesk musí mít velcí mužové, když nás po mnoha staletích jejich život i smrt rozechvívají a přivádějí k pláči.
C’est arrangé et éloquent tandis que dans Suétone ça fait frémir, c’est un procès verbal qui fait froid dans le dos. Quel prestige étonnant ont donc les grands hommes pour qu’au bout de plusieurs siècles leur vie et leur mort nous fasse frémir et pleurer.
Plakala jsem pro Gambettu2. Pokaždé, když čtu dějiny, pláču pro Napoleona, Alexandra a Caesara — ale Alexandr zemřel špatně, zatímco Caesar — ten je pravý Jules!
J’ai pleuré Gambetta. Chaque fois que je relis l’histoire je pleure Napoléon, Alexandre et César, mais Alexandre est mort mal, tandis que César, le voilà le vrai Jules !
Namaluji ten obraz. Pro sebe kvůli citům — a pro dav proto, že jsou to Římané, že tam bude anatomie, krev, že jsem žena a ženy nic klasického ve velkém nevytvořily — a protože chci uplatnit své schopnosti v kompozici a kresbě. A protože to bude velmi krásné.
Je ferai ce tableau. Pour moi à cause des sentiments et pour la foule parce que ce sont des romains, qu’il y a de l’anatomie, du sang et que je suis une femme et que les femmes n’ont rien fait de classique en grand et que je veux employer mes facultés de composition et de dessin. Et parce que ce sera très beau.
Co mě mrzí — odehrává se to v Senátu, ne venku; to je o jedna obtíž méně… a já bych jich chtěla všechny. Když cítím, že se pouštím do toho nejobtížnějšího, najednou jsem velmi chladná, velmi odhodlaná — seberu se, soustředím se a daří se mi mnohem lépe než v pracích, na které stačí i ti, kdo jsou pode mnou.
Ce qui m’ennuie c’est que ça se passe dans le Sénat, pas dehors, c’est une difficulté de moins... et je les voudrais toutes. Lorsque je sens que je m’attaque à des choses les plus difficiles je deviens subitement très froide, très décidée, je me ramasse, me concentre et arrive beaucoup mieux que dans les travaux à la porté de mes inférieurs.
Není třeba jet do Říma na ten obraz — začnu ho, jakmile… Přitom v březnu a dubnu dává jaro venku velmi pěkné tóny a zamýšlela jsem jet malovat kvetoucí stromy do Argenteuil. V životě je toho tolik co dělat!
Il n’est pas besoin d’aller à Rome pour faire le tableau et je le commencerai sitôt que... Pourtant au mois de mars et avril le printemps donne des tons bien jolis dehors et j’avais l’intention d’aller faire des arbres en fleurs à Argenteuil. Il y a tant à faire dans la vie !
A život je tak krátký! Nevím ani, zda budu mít čas uskutečnit to, co už mám vymyšleno…
Et la vie est si courte ! Je ne sais pas même si j’aurais le temps d’exécuter ce qui est déjà conçu...
Svaté ženy… velký reliéf Jaro, Julius Caesar, Ariadna. Člověka se zmocní závrať. Člověk by chtěl všechno, hned… A vše se bude dít pomalu… na svém místě, s průtahy, chladnými chvílemi a zklamáními.
Les Saintes femmes... - Le grand bas-relief Printemps, Jules César, Ariadne. On se sent pris de vertige. On voudrait tout, tout de suite... Et tout se fera lentement... à sa place, avec des retards et des froideurs et des désenchantements.
Život je logický. Vše se řetězí. A když Brutus pronásledovaný přízraky spáchá sebevraždu, přistihnu se, jak volám: „Dobře ti tak, ničemo — dobře ti tak, podlý lotrovi!“
La vie est logique. Tout s’enchaîne. Et lorsque Brutus poursuivi de fantômes se tue, je me surprends à m’écrier: c’est bien fait canaille, c’est bien fait ignoble scélérat !
Zarondní dnes večer večeří u nás, spolu s Engelhardty, princeznou, Bojidarem a Julianem.
Les Zarondny dînent ici ce soir ainsi que les Engelhardt, la princesse et Bojidar et Julian.
Ti Karageorgevitchové jsou závistiví — matka velmi nelibě nesla, že u nás vidí tu dámu z Petrohradu, ženu senátora, která chodí ke dvoru… Nezná nikoho slušného — a nesnese, abychom my byly jiné; teď budou nekonečné řeči s její sousedkou, tou podivnou princeznou, kterou jsme nechtěly přijmout… Špinavý svět.
Ces Karageorgevitch sont envieux, la mère était très mécontente de voir cette dame de Pétersbourg, femme d’un sénateur, allant à la cour... Elle ne connaît personne de propre, et ne peut souffrir que nous soyons autrement, ça va être des commentaires sans fin avec sa voisine la drôle de princesse et que nous n’avons pas voulu voir... Sale monde.
A Bojidar — jak únavné je poslouchat ho, jak neustále lže na všechny strany!
Et Bojidar, quelle fatigue de l’entendre toujours mentir à tort et à travers !
Nu což.
Enfin.
Julian říká, že za ním přišla Breslau3 a po mnoha oklikách mu o mně začala mluvit.
Julian dit que Breslau est venue le voir et que après bien des détours elle lui a parlé de moi.
„Ruska dělá obraz?“
— La Russe fait un tableau ?
„Ano.“
— Oui.
„Velký?“
— Grand ?
„Ano.“
— Oui.
„A jaký je?“
— Comment est-il ?
„Jsou lidé, kteří ho považují za nadmíru dobrý.“
— Il y a des gens qui le trouvent excessivement bien.
„A vy?“
— Et vous ?
„Myslím, že je dobrý.“
— Je le trouve bien.
„Ach!… Jsou to děti?“
— Ah !... Ce sont des enfants ?
„Ano.“
— Oui.
„Co dělají?“
— Qu’est-ce qu’ils font ?
„Politiku.“
— De la politique.
„Je tam šest nebo devět postav?“
— Il y a six ou neuf personnages ?
„Ano, nejméně šest.“
— Oui, au moins six.
„Ale to je tedy něco velkého?“
— Mais alors, c’est important ?
„Ano.“
— Oui.
„Ach.“
— Ah.
„Znepokojujete ji,“ říká Julian! Mluvili pak ještě o Bastien-Lepageovi — Breslau prý říká, že Mackayová je zuřivá, protože ten umělec je u nás pořád.
« Vous l’inquiétez », dit Julian ! Ils ont en outre parlé de Bastien-Lepage, Breslau dit que la Makay est furieuse parce que cet artiste est toujours fourré chez nous.
„Nevychází odtamtud?“
— Il n’en sort pas ?
„Bývá tam někdy,“ odpověděl opatrný Julian — a dodal (mně): „Ponechávám jí tyto představy, aby ji trochu trápily; řekl jsem jí také, že se mluví o velmi ctnostném konci situace Bastien-Mackay“ – ale Breslau zaujala hluboký výraz a po chvíli ticha:
— Il y est quelquefois, répondit le prudent Julian et a-t-il ajouté (à moi) je lui laisse ces idées pour la tourmenter un peu, je lui ai dit aussi qu’on parlait d’une fin très vertueuse de la situation Bastien-Makay; mais Breslau a pris son air profond et après un silence:
„Je příliš inteligentní, aby udělal takovou hloupost.“
— Il est bien trop intelligent pour faire une telle bêtise.
Ach, ta rozkošná dívka!
Ah ! la charmante fille.
To Cartwrightová4 jí o mém obraze řekla — jsou opět přítelkyně!-?-!-?
C’est la Cartwright qui lui a parlé de mon tableau, elles sont de nouveau amies !-?-!-?
Jak si dám na tom obraze záležet — ještě leccos předělám…
Comme je vais le soigner ce tableau, je vais encore refaire des choses...
Kéž by ten obraz byl krásný a Bastien příliš inteligentní.
Plût au ciel que le tableau fut beau et Bastien trop intelligent.
Ach, na tom nezáleží. Umění a sláva. Být slavná! Když si pomyslím!… Ne — žádná logika událostí, žádná příprava, nic nemůže otupit šílený záchvat radosti, když zvítězím… Ve velkém…
Ah ! qu’importe. L’art et la gloire. Etre illustre ! Quand je pense !... Non, aucune logique des évènements, aucune préparation, rien ne pourra émousser le coup de folle joie si je triomphe... En grand...
Paní Gaviniová přišla s Gabrielem — přijala jsem je v ateliéru. Mladý muž odjede za několik dní a jako pokaždé mi z toho bude trochu smutno… Velmi málo, ale přece… Vždy mi připadá… že mi chce něco říct — nedávno večer v divadle mě vedl podívat se na jinou lóži, jestli se mi líbí víc, a místo toho začal rozhovor, který… Ale vrátila jsem se k našim dámám. Koneckonců…
Mme Gavini est venue avec Gabriel, je les ai reçus à l’atelier. Le jeune homme va partir dans quelques jours et comme les autres fois cela me fera de la peine... Très peu, mais enfin... Il me semble toujours... qu’il voudrait me dire quelque chose, l’autre soir au théâtre il m’a menée voir une autre loge pour changer, si je la trouvais mieux et au lieu de ça a commencé une conversation qui... Mais je suis revenue auprès de nos dames. Enfin...
Zvítězit ve velkém — nemyslete si, že pomýšlím na příští rok, ani na ten přespříští, ale na pozdější dobu… Přesto by to bylo tak omračující, že o tom nechci přemýšlet… Je to nemožné! Bylo by to příliš krásné… A pak já sama budu svým Julesem Bastienem-Lepagem. Pohrdám jím.
Triompher en grand, ne pensez pas que je songe à l’année prochaine, ni même l’autre mais plus tard... Ce serait tout de même si affolant que je ne veux pas y penser... C’est impossible ! Ce serait trop beau... Et alors c’est moi-même qui serai mon Jules Bastien-Lepage. Je le méprise.
Poznámky
To, co Paříž koncem listopadu 1883 pokládala za polární záři, byla živě rudá soumraková záře způsobená prachem z erupce Krakatoy v srpnu 1883 (en.wikipedia „1883 eruption of Krakatoa“). ↩
Léon Gambetta (1838–1882) — francouzský republikánský státník, zemřel 31. prosince 1882. ↩
Louise Breslau (1856–1927) — švýcarsko-německá malířka, Mariina hlavní soupeřka na Académie Julian. ↩
„La Cartwright“ — paní Cartwrightová, americká hostitelka v Paříži (viz 21. listopadu 1882), nikoli anglická kritička Julia Cartwrightová. ↩