❦
Pondělí 26. listopadu 1883
Irma pózuje a jsem méně spokojená — je příliš ženská; bylo by třeba patnácti let a ona jich má třiadvacet.Lundi 26 novembre 1883 Irma pose et je suis moins contente, elle est trop femme; il faudrait quinze ans et elle en a vingt-trois.
Máma šla dnes ráno do hotelu Louvre navštívit dámu, která přijela z Petrohradu s dopisem od paní Staritské. Pan Staritsky kdysi žádal mámu o ruku — je nyní na velmi vysokém místě. Paní Zarondná, švagrová paní Staritské, má dceru, která chce malovat a pracuje na petrohradské akademii — je tady a ty dámy o mně hodně slyšely… z ruských novin i jinak.
Maman est allée ce matin à l’hôtel du Louvre voir une dame qui arrive de Pétersbourg avec une lettre de Mme Staritsky. M. Staritsky a jadis demandé maman en mariage, il est maintenant très haut placé. Mme Zarondny qui est la belle-sœur de Mme Staritsky, a une fille qui veut faire de la peinture et qui travaille à l’Académie de Pétersbourg, elle est ici et ces dames ont beaucoup entendu parler de moi... par les journaux russes et autrement.
Ptaly se mámy, jestli jsem opravdu krásná (tak jim prý říkali!!) a jestli mám velké černé oči! Až mě uvidí — sbohem vší pověsti. Když Sarah Bernhardt přijela do Petrohradu, reportér, který byl přítomen jejímu příjezdu na nádraží, napsal, že publikum bylo velmi zklamáno, když spatřilo malou blonďatou ženu se šedýma očima… z davu se ozvalo několik hvizdů — čekali prý, jak píší noviny, velké černé oči! smělé, černé kudrnaté vlasy, pořádně rozcuchané (doslovně).
Elles ont demandé à maman si je suis bien belle (on le leur a dit !!) et si j’ai des grands yeux noirs ! Quand elles me verront adieu tout prestige. Lorsque Sarah Bernhardt est arrivée à Pétersbourg le reporter qui a assisté à son entrée en gare a raconté que le public a été fort désappointé en voyant une petite femme blonde aux yeux gris... quelques sifflets sont partis de la foule, on s’attendait, dit le journal, à voir de grands yeux noirs ! et hardis et des cheveux noirs et frisés très ébouriffés (textuel).
Podle zažitých představ nejsem ani hezká, ani umělkyně.
D’après les idées reçues, je ne suis pas jolie, ni artiste.
Kdybych nebyla skromná, řekla bych, že obdivovat mě vyžaduje velmi vytříbený vkus…
Si je n’étais modeste je dirais que pour m’admirer il faut un goût très fin...
Ale nevíte jednu věc! Nenápadně začínám brát sebe sama vážně — a mé chování připomíná chování někoho, kdo by měl génia. Jsem naivně pyšná a klidná jako síla, a lhostejná jako vyšší duch… Připadá mi, že vstupuji do kůže Bastien-Lepageho — mluvím k lidem s klidným výrazem a zdám se říkat: „a když vy? budete mě chtít vidět, přijďte… ale ne příliš — mne zaměstnávají starosti, které mě zadržují na výšinách…“ V hloubi duše si ze sebe dělám legraci, víte — jen kvůli ostatním předstírám, že tomu věřím. A někdy — protože je třeba vše říct — někdy se cítím žít tak, jak si představuji, že žijí lidé génia… otázkou je, zdali je to omyl.
Mais vous ne savez pas une chose ! Insensiblement, je commence à me prendre au sérieux, et ma conduite ressemble à celle de quelqu’un qui aurait du génie. Je suis naïvement orgueilleuse et calme comme la force, et indifférente comme un esprit supérieur... je me semble entrer dans la peau de Bastien-Lepage, je parle aux gens d’un air tranquille et semble dire: et quand vous ? voulez me voir venez... pas trop, quant à moi les préoccupations qui me retiennent sur les hauteurs... Je me moque de moi au fond vous savez, seulement je fais semblant de croire que c’est arrivé pour les autres. Et quelquefois, car il faut tout dire, quelquefois je me sens vivre comme je me figure, que vivent les hommes de génie... la question est de savoir si c’est à tort.
Kdybych žila s rozumnými lidmi, možná bych si o sobě vůbec nic nemyslela — ale kreténi, kteří mě obklopují, mi nafukují ješitnost a zároveň mě otupují.
Si je vivais avec des personnes raisonnables, je ne m’estimerais peut-être pas du tout, mais les crétins qui m’environnent me font gonfler de vanité tout en m’abrutissant.