❦
Sobota 17. listopadu 1883
A jsem zase v Paříži, abych zítra předělala kousek obrazu.Samedi 17 novembre 1883 Et me revoilà à Paris pour refaire demain, un morceau du tableau.
Před několika dny jsem si pořídila nádherné varhany. Rodina si myslí, že ta hračka je trochu drahá, ale neříká mi to — a já jsem jim za to vděčná. Snad jsem udělala chybu, že jsem to koupila… Dalo se bez toho obejít… Je pravda, že je to nevýslovně krásné, ale… budu na ně hrát s duší… Ve čtyřiadvaceti letech a jedenácti dvanáctinách1 to není divné.
J’ai un magnifique orgue depuis quelques jours. Ma famille trouve que le joujou est un peu cher mais ne me le dit pas et je les en sais gré. J’ai peut-être eu tort d’acheter ça... On pouvait s’en passer... Il est vrai que c’est excessivement beau mais... j’en jouerai avec âme... A vingt-quatre ans et 11/12 ce n’est pas étonnant.
Jouy, venkov, dává velmi živě pocítit krásu Bastienových obrazů. Je to velký umělec. Pařížané ho milovat nemohou — ale kdyby si jen dali tu práci podívat se na venkov, tak velký, tak prostý, tak krásný, tak poetický… Každé stéblo trávy… Stromy, země, pohledy žen, jež procházejí, postoje dětí, chůze starců, barva jejich šatů splývají s krajinou… Ale člověk je v každém okamžiku v pokušení zvolat: „Bastien-Lepage!“ A jak jsou ubozí ti, kdo ho napodobují — kdo malují ledajaké sedláky, dřevorubky nebo sběračky salátu! Ti, kdo vidí vše, jen ne to, co se nevidí; co se cítí a co jediný on pochopil — s Milletem, dodávám Milleta z důvěry a pro ostatní. Milletovy postavy se nevyrovnají Bastienovým, jehož krajiny se vyrovnají Milletovým; převaha je tedy na straně Bastienově. Říká se, že jeho pozadí jsou plochá… Někdy si to myslím také… ale… To jindy.
Jouy, la campagne, fait très vivement sentir la beauté des tableaux de Bastien. C’est un grand artiste. Les parisiens ne peuvent l’adorer, mais s’ils se donnaient seulement la peine de regarder la campagne, si grande, si simple, si belle, si poétique... Chaque brin d’herbe... Les arbres, la terre, le regard des femmes qui passent, les attitudes des enfants, la démarche des vieillards, la couleur de leurs vêtements s’harmonisent avec le paysage... Mais on est tenté à chaque instant de s’écrier: Bastien-Lepage ! Et combien lamentables sont ceux qui le copient, qui peignent des paysans quelconques, des bûcheronnes ou des ramasseuses de salade ! Ceux qui voient tout sauf ce qui ne se voit pas; qui se sent et que seul il a compris, avec Millet, j’ajoute Millet de confiance et pour les autres. Les figures de Millet ne valent pas celles de Bastien dont les paysages Bastien valent ceux de Millet, il y a donc supériorité du côté de Bastien. On dit que ses fonds sont plats... C’est aussi mon avis quelquefois... mais... A un autre jour.
Jouy mě svádí k literatuře — pokaždé odtud přivážím popsané listy… Kdy z toho udělám knihu…
Jouy me fait faire de la littérature, j’en rapporte chaque fois des feuillets... Quand donc en ferai-je un livre...
Poznámky
Pozn. red.: Marie se narodila 23. listopadu 1858 (podle nového stylu; 11. listopadu podle ruského juliánského kalendáře), takže 17. listopadu 1883 jí bylo čtyřiadvacet let, jedenáct měsíců a 25 dní a o šest dní později jí bude pětadvacet. „Vingt-quatre ans et 11/12“ je tedy zaokrouhlený údaj (jedenáct plných měsíců), nikoli přesný. ↩