Neděle 7. října 1883

Uviděla jsem nov... levým okem — a jsem z toho zarmoucena.
Opravdu, slečno — jak se opovažujete přiznávat tak ploché pověry! Proč ploché? Napoleon a Caesar byli pověrčiví — abych jmenovala jen tyto dva nejslavnější.
Saint-Amand večeří u nás — i princezna a Bojidar, neboť pózoval celý den.
Paní Gaviniová přišla včera — i baronka.
Už při každé příležitosti nekreslím perem a tužkou Bastienův profil — a myslím na něj jen jako na malíře.
Dnes večer — po zralém uvážení — jasně prohlašuji, že do mě nikdy nebude zamilován. Odstraňme tuto starost. Nikdy. Teď jsem klidná. Ale jaká škoda, Bože můj!
Snažím se vychovat Bojidara, jenž je zcela divoký — neví nic o pravém světě, devalvuje se Bůh ví kde, u falešných princezen a pochybných cizinek, kategoricky soudí, debatuje, pomlouvá nejznámější osobnosti a dopouští se tisíce zcela naivních chyb. Kdyby ještě navštěvoval salony druhé třídy proto, že se tam člověk může pobavit — to by nebylo zlé — ale já se domnívám, že je trochu... jako Saint-Amand: byl vychován jako dívka, je šetrný, skoupý.
A navíc [je zlý] a hodně mluví o kurtizánách — ačkoli nikdy... Nevím proč si to představuji... Ostatně s Irmou to nezašlo daleko, protože Bojidar jí prý přiznal, že nemá ani groš.
To... no vlastně. Je-li skutečně nehotový, což mi připadá velmi pravděpodobné, a kdyby se z něho stal ustálený a vyrovnaný muž, s tím jeho jménem...
Byl odjakživa vychováván uměle, narodil se znetvořený, do jisté míry ho narovnali; zůstala mu z toho úzká ramena jako věšák na kabáty, příliš tlusté nohy, vykloubené ruce i chodidla, zkrátka nedrží pohromadě, ale vzhledem k tomu, jak se dnes mladí muži drží, může projít, hlavně díky hezké pravidelné hlavě ve stylu byzantských obrazů.
Zkrátka je vysoký a jen špatně stavěný.
Jenže se neumí chovat, chrlí nesmysly, lže... tlachá.
Kdyby mě Bastien miloval, byla bych se provdala za Saint-Amanda. A za něj ne?
Ne, předně od svého neštěstí nevidím žádné obyčejné manželství jako možné.
Saint-Amand by mě nikdy neurazil, a má-li takový úmysl, nedotkne se mě to.
Ale žít pořád s milovaným mužem... A láska pomine a co zůstane? Ne, rozhodně shledávám toto uspořádání velmi dobrým. Díky tomuto téměř manželství je možné svobodně milovat a hlavně neklesnout v jeho očích. Ženy podvádějí své muže a v očích světa tím neklesnou... Vím to, ale já bych nikdy nemohla podvést skutečného manžela, nikdy. A z lásky se vdát nemohu. Co zbývá? Saint-Amand, nebo Bojidar, jestli... Ale Bojidar by byl protivný a křiklavý a svéhlavý... Ale je tu velká výhoda — nikdo to neví...
Ale byl by to opravdu krásný život... Jako bych byla vdova.
Ale Bastien do mě zamilovaný není. Vůbec na mě nemyslí, ani v nejmenším...
Turgeněvův román mě činí sentimentální a zdá se mi, že mě ten malý malíř trochu zaměstnává v myšlenkách...
Ach! To je škoda. Nestará se o mě. A ani ten jeho bratr, ta kuchařka...