Pátek 31. srpna 1883

Jedeme do Versailles — Claire, chlapci a já.
Silné pohlaví se jde bavit a my slabé ženy jdeme do zámku. Dnes si z něj pamatuji jedině napoleonské bitvy, nádhery toho největšího z lidí a jeho mramorovou sochu na Svaté Heleně. Národe nevděčný, národe bezectný, národe slepý!
Ale to by mě zavedlo příliš daleko!
Koupili jsme soupravu na kroket — a večer hrajeme zábavnou hudbu jedním prstem — jakkoliv — všechny árie, všechny opery, všechny vzpomínky.
Jsou chvíle, kdy se člověku, aniž ví proč, všechno zdá růžové, vysmál by se do očí špatné zprávě a věří, že se všechno podaří.
Ach ty šťastná povaho! Což tě musí člověk trápit, abys křičela! Při mé obrazotvornosti by štěstím byla už sama nepřítomnost pohrom.